Vitacit: Najít ten kabát, který nám bude patřit

Dane, kdy se ustálila vaše sestava, v kterém roce, a jak to vnímáš, jak vám to šlape?
Dan: Když odcházel Láďa Křížek do Citronu, měli jsme poslední koncert v Praze na Strahově na Sedmičce, a tam jsme se dohodli, že budeme pokračovat dál. To bylo koncem roku 2016. Během první poloviny 2017 jsme ustálili sestavu s novýma klukama, začalo se zkoušet, první koncerty proběhly na konci minulého roku.

Připravujete nové cédéčko? A na něm třeba duet, takový, kde byste spolu zazpívali celou písničku?
Fany: Teď mám jednu pecku před dokončením. Text mám hotový, dělám ještě trochu na muzice. A dopředu jsem počítal s tím, že si tam s Danem spolu zazpíváme. I když to bude speedovka, takže to bude spíš štěkání (smích), ale moc se na to těším. Bude to určitě duet.

Loni jste rozjeli miniturné – počítáte i s většími festivaly, nebo to má být prozatím spíš rozjezd v podobě klubovek?
Dan: Udělali jsme to takhle schválně. Dohodli jsme se jako parta, že začneme odspoda. Že nechceme žádnej rychlej nástup přes nějaký produkce nebo něco. Že chceme zpátky mezi lidi. Aby slyšeli, jak ta kapela hraje, aby slyšeli ty písničky, který mají rádi. Takže jsme zatím nechystali žádný větší boom. Ale samozřejmě jsme mile překvapeni, protože na ty koncerty chodí lidi, líbí se to, začíná se to množit. Na příští rok začínáme s tím, že budeme na velkých festivalech jako headlineři. Takže od toho se odpíchneme k nějakým větším koncertům.

Chodí na vás starší, původní fanoušci, nebo i noví, mladí?
Dan: Starší i mladí. Ono je to pochopitelné – starší fanoušci jsou dnes již ve většině případů rodiči dospívajících dětí. Takže ty se chodí podívat na kapelu, která byla hitem pro jejich rodiče, a hrozně se jim to líbí. Funguje to napříč generacema.

Oslovila vás někdy nějaká zahraniční kapela, abyste jim dělali předskokany? Nebo s kým byste si chtěli zahrát?
Fany: Můj sen a moje nejoblíbenější kapela – všichni to o mně ví – je Black Sabbath, ale to už bohužel nepůjde, ti už mají „The End“. A z těch aktivních…asi ne před nějakou zběsilostí, ale klidně před Nazareth, Uriah Heep, Iron Maiden…

U Dana je mi to jasné – před Led Zeppelin bys chtěl…?
Dan: Nechtěl…? (smích)

Já si myslím, že jo.
Dan: Mně se třeba líbí Myles Kennedy, takže bych bral Alter Bridge nebo projekt se Slashem. Je spousta nových kapel, které hrají to, co my máme rádi a co pořád přetrvává. Takže s některou z těchto nových kapel bych si rád zahrál.

Které z nových kapel se vám líbí?
Fany: Jak říkal Dan, určitě se nám hodně líbí Alter Bridge. Jinak třeba ještě česká kapela Doctor Victor, ti se mi líbí hodně, vzali to z těch starejch kořenů a báječně to šlape. A z těch zahraničních se mi líbí comeback takových těch kapel, které taky vyrůstají z těch kořenů, na kterých jsme my sami vyrůstali, Wolfmother…

A třeba Greta van Fleet?
Fany: Třeba, nebo Orchid.

Dane, ty to máš stejně?
Dan: Stejně. Když máš za sebou těch x desítek let hraní a vkusu, který se neustále měnil, stabilizovalo se to už do nějaké formy, která je pro nás důvěryhodná, čitelná. Doctor Victor nám teď předskakovali na koncertě Merlina, a to je úžasný, jak to ti kluci hrajou – s přehledem, ale zároveň je to důvěryhodný. Hrajou to fakt tak, že jim to věříš, od srdce, a zároveň jsou technicky bezvadně vybavení. A ještě do toho ta obrovská show, který připomíná kapely 70.-80. let.
Fany: Od zbytku kapely se v tomto trochu liším…já jsem trošku výjimka, že se mi líbí jak bluesový, hardrockový, najazzlý věci, ale když je to kvalitní a sedne mi to, tak se mi líbí i brutální „chlívy“. Takže já jsem takovej všežravec.

Zeptám se trochu z jiného soudku. Dane, co ty a sport? Děláš nějaký sport aktivně, rekreačně?
Dan: Já jsem zamlada hlavně běhal, dělal jsem atletiku, dva roky jsem hrál na Spartě tenis. Teď jsem se po letech k tomu vrátil, a už je to pátej rok, kdy hraju velice intenzivně, 6x týdně, s trenérama, takže už chodím i na turnaje, a hraju takovou tu lepší rekreační ligu.

Máte týmy, turnaje?
Dan: Jsou to turnaje ATT tour, kde hraje fakt už špička. Takže v té seniorské já hraju.
Fany: Já nehraju nic. Jako kluk jsem hrál fotbal, fotbal se mi líbí dodneška, pak samozřejmě hokej… Ale líbí se mi i ty různý nový sporty, jak se teď poslední dobou vyrojily, hlavně díky našim úspěšným sportovcům, kteří válej.
Dan: Fany je typickej sportovec, kterej si sedne k ohni, vezme kytaru a dovede tam celej večer lidi bavit. A i to je vlastně sport.
Fany: Jo, je to dřina. (smích)

Chodíte v Praze na fotbal, na hokej?
Fany: Já chodím na Slavii. Na fotbal.
Dan: Já nikam nechodím, ale jsem slávista.

Když skládáte muziku, podepisujete se všichni, jako Vitacit, nebo konkrétními jmény?
Fany: Těžko říct. Až k tomu dojdem, nevím, ale myslím, že to bude Vitacit, já bych se tomu nebránil.
Dan: Mimochodem, my moc nepospícháme na ty nový věci – z jednoho důvodu: Představ si, že se sešlo šest lidí, že jsou tam velký generační rozdíly… Takže ten vkus musíme nějakým způsobem získat dohromady. Abychom udělali desku, která fakt bude autorsky naše. Aby to nebylo jenom, že narychlo uděláme nějakou muziku, jen aby měl Vitacit novou desku. Cheme v tom být opravdu všichni zapojení, i aranžérsky, chceme, aby to každej z nás cejtil. Ti mladí kluci mají třeba jinou představu a my už taky nechceme dělat jen starou muziku. Chceme najít ten kabát, který nám bude patřit.

Když jezdíte v autě a napadne vás něco, nahrajete si to a zazpíváte to ostatním, co oni na to?
Dan: To právě teď chystáme. Fany má už první věc udělanou, čekáme taky, že Kocour přinese nějaký písničky, my do nich doděláme melodický linky a pak se uvidí, z toho se pak něco začne vařit. Třeba se dá použít kus tohohle, z jiný věci třeba něco jinýho, a začne se to nějak tvořit.

Jak bude tedy hrát nový Vitacit? Bude pokračovat v duchu starého?
Dan: Ale i ten byl různorodej. Začátky, pak metalovější styl, pak streetrock z poslední desky… Takže ten novej Vitacit musí přijít s něčím, co bude naše, ale zároveň to musí někam patřit, nemůže být každá písnička jiná.

Když jste na turné, máte v koncertním programu průřez celým obdobím?
Fany: Máme v repertoáru skladby od roku 1979 do roku 1992 – tedy průřez.

Budete mít za devět let 50. výročí existence kapely. Plánujete třeba nějaký velký koncert, kam byste pozvali třeba i bývalé členy?
Dan: Teď jsi to řekl za nás. Plánujeme.
Fany: Když to dáme… Devět let je relativně dlouhá, ale i krátká doba, a tohle výročí a zejména tahle kapela by si to zasloužily.

Pánové, děkuji za rozhovor, ať se za devět let sejdeme v O2 Areně nebo třeba někde na velkém letišti.

Ptal se: Petr Dio