Čtyři velká jména thrashmetalové scény – Overkill, Destruction, Flotsam & Jetsam a jejich mladší společníci Rezet – se představila 21. září v jabloneckém Eurocentru. Měli jsme tu čest s pořádnou porcí thrash metalu, která ani na vteřinu nenechala přítomné vydechnout.
Rezet: Přišli, nasypali thrash, sklidili potlesk, odešli
V 19 hodin měli podle předběžného harmonogramu odstartovat němečtí Rezet. Z nějakého důvodu se ale již v půl sedmé spustilo intro a Rezet naklusali na pódium, zatímco mnozí návštěvníci stále proudili dovnitř. Rezet stihli zahrát sedm songů a povedlo se jim do setu zakomponovat materiál ze všech čtyřech alb, včetně letos vydaného Deal With It! Tak jako v dubnu, když předskakovali Nervose ve Zlíně, ani tentokrát se frontman Ricky Wagner nezdržoval zbytečnými průpovídkami a plynule přecházeli z jednoho songu do druhého. Zkrátka a dobře – přišli, nasypali do nás, co umí, sklidili ovace a v poklidu se odebrali do prostor zákulisí.
Flotsam & Jetsam: Radost mít je tu zase zpátky
O dvě skladby více stihli následně Američané Flotsam & Jetsam. Většinu jejich setu tvořili songy z nové desky The End of Chaos, mj. Demolition Man nebo Recover. Dali vzpomenout i na svůj úplně první počin Doomsday of the Deceiver z roku 1986, a sice v podobě songů Hammerhead a Desecrator. Jejich thrashmetalový zvuk lehce načichlý power metalem stále táhne a bylo radostí je tu mít zase zpátky po nějaké době. Před songem Iron Maiden ze předchozí desky Flotsam and Jetsam označil zpěvák Eric „A.K.“ Knutson tuto kapelu za jednu z nejlepších na světě. Svůj set zakončili songem No Place For Disgrace ze stejnojmenného alba.
Destruction: Thrash je, pro co žijeme a co nejradši děláme
Destruction jsou již legendou svého žánru, a i přesto, že u nás koncertují velmi často, se vždy dočkají vřelého přijetí a pořádného masakru pod pódiem. Jejich charakteristický řízný thrashový zvuk obohatil nově příchozí švýcarský kytarista Damir Eskić, který se již podílel na letos vydaném albu Born to Perish. Stojany s mikrofony byly nově zdobeny kovovými lebkami. Nové album samo o sobě tvořilo páteř celého jejich desetipísňového setlistu – zahráli i klipovku Betrayal. Tento song měl živou premiéru na letošním ročníku festivalu Brutal Assault.
Ke konci nesměl chybět jejich neznámější song Thrash Till Death, který frontman Marcel Schirmer uvedl tak, že „je o tom, pro co my žijeme a co nejradši děláme“. A jako na výše zmíněném festivalu, i tentokrát zakončili svůj koncert songem Bestial Invasion z první desky Infernal Overkill z roku 1985. Toto album Marcel zmínil současně v tom kontextu, zda se návštěvníci těší na Overkill. Odpověď davu byla více než jasná.
Overkill si na konci vyžádali od všech „fakáče“
A byl tu zlatý hřeb večera – americká thrashová skvadra Overkill příštím rokem vstoupí do paté dekády svého působení. Ani po takové době však nejeví známky zpomalení nebo únavy, stále v pravidelných intervalech vydávají nová alba a je úžasné, s jakým nasazením, rychlostí a energií dokážou ve svých letech hrát. Tentokrát připravili set o 17 písních a uvedli ho skladbou Last Man Standing z letos vydané desky The Wings of War. Po několika letech se dostalo i na jeden z nejúspěšnějších songů kapely – Bring Me the Night. Basák D.D. Verni, spolu se zpěvákem Bobbym „Blitz“ Ellsworthem spjatý s Overkill od úplných začátků, si dal sólo, stejně tak i nový bubeník a nejmladší člen sestavy Jason Bittner. Bobby se často ptal, zda mají ještě přidat několik songů. Ke konci přišel čas i na něco málo z debutového alba Feel the Fire, a sice na song Rotten to the Core. Svůj koncert zakončili coververzí songu Fuck You od skupiny The Subhumans, kde si Bobby symbolicky vyžádal od všech „fakáče“. Jelikož se tato akce konala v prostředí sálu, bylo zde poněkud tepleji, než by bylo ideální, především při neustávajícím moshpitu. Na atmosféře se to naštěstí nijak nepodepsalo.
Na všech bylo vidět, že je hraní neskutečně baví
Měli jsme tedy tu čest s několika partami zkušených a ostřílených muzikantů, kteří jsou mistry svého oboru. Na všech čtyřech kapelách bylo vidět, že je hraní neskutečně baví. I přesto, že tři z nich brzy atakují hranici 40 let od založení, to stále dělají, jak nejlépe umí, až se může zdát, že „zrají jako víno“ – tedy čím starší, tím lepší. Srdce nejednoho přítomného fanouška thrash metalu muselo zaplesat.
Text: Mates Šimek, foto: Veronika Špundová