Miroslav Vrzal: Metal může být z hlediska vědy velmi pestrý. Czech Metal Studies jsou toho důkazem

Miroslav Vrzal/foto: Ivona Vrzalova

Rozhovor, který se právě chystáte číst, je z hlediska hudebních médií možná trochu netypický. Není primárně o hudbě, ale spíše o vědě. Miroslav Vrzal, zakladatel Czech Metal Studies a Metal Studies in Central and Eastern Europe, v něm popisuje cestu od studentského spolku až k možnosti pořádání mezinárodních konferencí. Metal Studies se staly za poslední dekádu ve světě fenoménem a zkoumání metalové hudby se díky Miroslavu Vrzalovi etablovalo i v Česku. Jak moc bylo budování tohoto fenoménu v Česku složité i jednoduché, se dočtete níže.

Pokusím se tento rozhovor vést tak, aby mé otázky byly smysluplné i pro širokou čtenářskou veřejnost. Zeptám se tedy hned na začátku, jaká byla první myšlenka a prvopočátek iniciativy rozjet v Česku zkoumání metalové hudby na akademické úrovni? Podotýkám, že v zahraničí tento trend již nějakou dobu trval.

Já bych to vzal trošku zeširoka a vrátil se až do svých úplných začátků studia religionistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2005. Tehdy mě už v prvním ročníku hodně oslovila oblast nových náboženských hnutí. Za to vděčím hlavně profesoru Dušanovi Lužnému a docentovi Davidu Václavíkovi, jejichž přednášky a knihy mě hodně ovlivnily a nadchly pro to, věnovat se studijně novým náboženským hnutím, kam patří i satanismus, který mě z nich zajímal nejvíc. Už tehdy jsem si říkal, že bych jednou chtěl jít na doktorát a učit kurz o satanismu. Velice rychle se k tomu přidal i metal, protože témata satanismu a metalu jsou úzce provázaná. A to zejména v black metalu, který mě zajímal a dodnes zajímá primárně. Navíc jsem se v blackmetalové subkultuře sám pohyboval. Na jedné studentské konferenci jsem pak měl i příspěvek o spojení satanismu, pohanství a ultrapravicové ideologie v black metalu, z čehož později vznikl i text v religionistickém časopise Sacra. V té době jsem zjistil, že se metalu v rámci religionistiky systematicky v ČR nikdo moc nevěnuje, i když se toto téma částečně tou dobou řešilo v rámci politologie a studia extremismu, konkrétně hlavně v souvislosti příklonu části black metalu a pagan metalu k ultrapravici. Zapsal jsem si také kurz Rizikové subkultury mládeže, který na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity vyučoval docent Josef Smolík. Toho jsem mimochodem o řadu let později pozval jako hlavního přednášejícího na naši druhou konferenci o metalu. V jeho kurzu jsem poznal, jak se dá akademicky věnovat hudebním subkulturám a že tato oblast už má i poměrně dlouhou tradici.

Byl to pro tebe další impuls, jak se věnovat metalu jako hudební subkultuře?

Ano, byl. A také jsem jej chtěl spojit se studiem náboženství, když jsem studoval religionistiku a později i sociologii se zaměřením na sociologii náboženství. Napsal jsem potom na Ústavu religionistiky v roce 2011 diplomku s názvem Satanismus v black metalu a dělal k ní i terénní výzkum mezi českými black metalisty. Nicméně, v té době to ještě stále byla v českém univerzitním prostředí spíše rarita. Poznal jsem ale pár lidí, které to zajímalo nejen z pohledu metalistů, ale i z pohledu sociálních a humanitních věd, hlavně studentů.

Co se dělo dál?

Byl jsem následně přijat i na doktorát na brněnské religionistice, i když téma dizertace bylo úplně jiné. Metalu jsem se ale na univerzitě chtěl věnovat alespoň částečně dál. Kontaktoval mě také jeden ze současných členů Czech Metal Studies, Matouš Mokrý, který byl v té době ještě na střední škole a chtěl psát ročníkovou práci na chaosgnostický satanismus v podobě Thursatrú. A tak začala i naše dlouhodobá spolupráce. Obraceli se na mě postupně i studenti z různých oborů s tím, že by chtěli psát bakalářky na metal, a já jsem se jim snažil poradit. Navíc se mi splnilo přání, že jsem měl na doktorátu nejen vlastní kurz o satanismu, ale i samostatný kurz o religiózních aspektech v metalu. V rámci něj jsem pak v roce 2017 uspořádal i první českou konferenci o metalu, která byla pojata ještě jako studentská, a studenti z kurzu měli vystoupení na ní jako jednu z možností ukončení kurzu. Poté jsem založil i oficiálně Czech Metal Studies, ve kterém bylo nejprve několik studentů brněnské religionistiky, včetně jednoho doktorského, který byl zároveň na archeologii, jedna doktorská studentka skandinávských studií na Filozofické fakultě v Brně a zmiňovaný Matouš, který už v té době studoval religionistiku v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Jak bylo Czech Metal Studies koncipováno?

Czech Metal Studies bylo vytvořeno jakožto volné sdružení badatelů, které mělo stmelit studenty a akademiky, kteří se v českém univerzitním prostředí chtějí programově věnovat metal studies, což byla zároveň reakce už na probíhající rozmach metal studies zejména v západní Evropě. Dodám jen, že metal studies byly v rámci subkulturních studií spíše marginální, ale zhruba kolem roku 2010 začal doslova boom metal studies, který trvá dodnes. Byla také založena International Society for Metal Music Studies a začal vycházet specializovaný britský odborný časopis Metal Music Studies. Mým cílem tak bylo etablovat metal studies i u nás.

V rámci těchto aktivit se podařilo kontinuálně pořádat další konference, přičemž ta poslední byla již na mezinárodní úrovni.

Ano, následovaly pak už každý další rok regulérní české odborné konference o metalu, které vyvrcholily tento rok mezinárodní konferencí Metal and Religion, kde jsme měli účastníky z různých zemí Evropy, ale i třeba Mexika, Kanady a USA. Na konference jsme si zvali do diskuze vždy i hosty z metalové scény. Konkrétně se u nás objevili Žrec, Root, František Štorm z Master’s Hammer, Radek a Hana Hajdovi ze Silent Stream of Godless Elegy, Jan Müller z Tisíc let od Ráje či teď i naposledy zástupce skupiny Batushka. Jinak se nám podařilo také vydat speciální číslo religionistického časopisu Sacra 2/2017, které bylo zaměřené na téma metal a satanismus. Konference a některé naše články začaly vzbuzovat pozornost a přidávali se k nám i další členové z jiných oborů, než jen z religionistiky. Někteří, dnes již bývalí členové, nás opustili, když dokončili/ukončili svoje studium a už směřovali svými zájmy trochu jinam. Zmínil bych také doktora Ondřeje Daniela z Univerzity Karlovy, který byl zároveň keyspeakerem jedné z našich konferencí. Ten se subkulturám, a částečně i metalu, věnuje v českém prostředí už delší dobu, a zejména v posledním roce jsme navázali intenzivnější spolupráci. Zároveň jsme už vytvořili i mezinárodní kontakty, a také jsem i díky Ondřejovi založil síť badatelů Metal Studies in Central and Eastern Europe, když jsme chtěli Czech Metal Studies internacionalizovat.

Bylo v začátcích složité najít stejně nadšené lidi k sobě, aby začaly Czech Metal Studies oficiálně fungovat?

Vlastně nebylo. Když jsem začal učit kurz o metalu, který bude mimochodem i teď na jaře 2023, a zvlášť po první české konferenci o metalu, šlo vše téměř samo a postupně se zájem ještě zvyšuje. Jako Czech Metal Studies máme už i určitý okruh sympatizantů, ať už z akademického prostředí, či mimo něj. Zároveň vedeme i veřejnou skupinu Czech Metal Studies a vlastní YouTube kanál, takže jsme zejména za poslední roky i více vidět. Nedávno mě například potěšilo, že mi na festivalu Masters of Rock jeden z návštěvníků sám řekl, že ví, že jsem z Czech Metal Studies a že ví, co děláme.

Potýkal ses na začátku s nějakými překážkami, ať už byly oficiálního, organizačního, či například i etického rázu? Přece jen – někteří na toto téma mohou stále ještě nazírat konzervativněji.

Už od začátku jsem měl to štěstí, že jsem na Ústavu religionistiky na Masarykově univerzitě měl podporu se metalu studijně věnovat a následně o něm i učit a organizovat každý rok zmiňované konference. A to i poté, co jsem dokončil doktorát. Byl jsem i vedoucí, dvou bakalářských prací o metalu. Za podporu patří díky především dřívějšímu vedoucímu Ústavu religionistiky, doktoru Aleši Chalupovi, a současnému vedoucímu doktorovi Radku Kundtovi. I když se situace už dost mění, možnost věnovat se metalu nebyla obecně v Česku na humanitních a sociálních vědách vůbec samozřejmostí i kvůli konzervativnosti některých oborů, což se týkalo například i muzikologie. Obecně jsem v akademické sféře občas i vůči Czech Metal Studies vnímal určitou nedůvěru a pohled spatra. A to ve smyslu, že jde jenom o nějaké fandovství metalu a ne o seriózní vědeckou práci. To fandovství tam na začátku určitě bylo patrné a Czech Metal Studies byl nejdříve takový studentský spolek. Ale vše se postupně krystalizovalo a dneska se například někteří členové Czech Metal Studies věnují metalu přímo v rámci svých dizertací a řada členů je schopných publikovat svoje články i v mezinárodních odborných časopisech.

Máme rok 2022, za sebou pět metalových konferencí a jednu – to aktuálně – mezinárodní, jak už bylo zmíněno. Jak se zdá dle nejrůznějších pocitů účastníků, tento krok byl úspěšný. Co je nyní ve tvých plánech poté, co se podařilo dostat české metal studies více do světa?

Konferenci Metal and Religion jsme pod Ústavem religionistiky v Brně organizovali spolu s Ivonou Vrzalovou, která je zde organizační referentkou a zároveň studuje doktorát na Katedře anglistiky a amerikanistiky. Hodně mi pomáhala ale už i s předchozími konferencemi. S organizací letošní konference, například s chairováním jednotlivých panelů, pak pomáhali i další členové Czech Metal Studies. Konference byla hybridní, tedy fyzicky i online, a díky tomu propojila v reálném čase badatele v oblasti metal studies z různých částí světa. Z reakcí účastníků to byla velmi úspěšná konference. Byla také oficiálně propagována International Society for Metal Music Studies a jeden z jejích zakladatelů, konkrétně doktor Niall Scott z University of Central Lancashire, zde vystoupil jako keyspeaker. Druhým keyspakerem byl finský profesor Marcus Moberg z Åbo Akademi University, který je známým jménem v oblasti studia náboženství a populární kultury, v rámci čehož se věnoval i metalu. Nicméně je třeba neusnout na vavřínech. V tuto chvíli přemýšlíme už nad organizací další konference. Hlavně je ale dále potřeba zapracovat na publikacích v odborných časopisech, protože v mezinárodním kontextu jsme vlastně ještě stále na začátku. V tuto chvíli jako editoři s doktorem Jakubem Koskem z univerzity v Krakově dokončujeme speciální číslo polského odborného časopisu Studia de Cultura, které bude zaměřené na Metal Studies in Central and Eastern Europe. V plánu mám sepsat studii na základě příspěvku z konference Metal and Religion o satanismu u skupin Törr, Root a Master’s Hammer, a poslat ji do Metal Music Studies journal. Dále pracuji na studii o českém pagan black metalu pro americký odborný časopis Pomegranate, který se zaměřuje na pohanství a kde už jsem vydal jeden text o norské blackmetalové scéně a pálení kostelů, které bylo částečně legitimizováno jako pohanská odplata vůči křesťanství. Dostal jsem také několik nabídek na napsání kapitol o metalu do různých zahraničních knih. Rád bych v budoucnu také napsal knihu o satanismu, kde bych se částečně věnoval i metalu.

Užší spolupráce je momentálně například s polskými nebo maďarskými metal studies. Dokážeš v rámci těchto jednotlivých zemí i rozlišovat a porovnávat s Českem? A zjišťuješ jejich zajímavé či silné stránky, které mohou motivovat i ostatní?

S polskými a maďarskými představiteli metal studies jsme byli zejména poslední rok intenzivně v kontaktu, a to i kvůli zmiňovanému chystanému speciálnímu číslu časopisu Studia de Cultura. V Maďarsku je to záležitost pouhých jednotlivců, jako je János Fejes, který vede i svůj blog Doktor Metal, a dělá i různé podcasty, což je rozhodně inspirativní z hlediska propagace metal studies. Zabývá se hlavně různými mytologiemi v metalu, což je blízko tomu, co děláme v rámci religionistiky. Dalším jménem v Maďarsku je pak Márk Nemes, který se věnuje pohanství a měl u nás v Brně příspěvek o metalu a satanistické panice, ale zároveň se zúčastnil i s příspěvkem na nedávné brněnské mezinárodní konferenci o pohanství, které jsem byl hlavním organizátorem. V Polsku už jsou metal studies více etablované, mají širší záběr a mají za sebou organizaci již šesti polských konferencí o metalu. Oproti nám však vydali o metalu už i několik knížek. Aktivní jsou v rámci polských metal studies například Jakub Kosek a Karolina Karbownik, Dawid Kazsuba nebo Andrzej Mądro, se kterými jsme hodně v kontaktu.

Mezi členy metal studies máme nejen studenty religionistiky, kteří byli pro vznik českých metal studies stěžejní, ale také odborníky i na jiné obory. Máme také aktivního hudebníka Vojtěcha Voláka, což mě navádí na další dotaz – máš zkušenost s aktivním muzikantstvím ty?

Pokud se bavíme o metalu, tak jsem hrál kdysi na elektrickou kytaru v jedné lokální blackmetalové kapele. Kromě Vojtěcha Voláka bych jmenoval dalšího aktivního hudebníka v Czech Metal Studies, kterým je Lukáš Kaplan. Ten má hned několik kapel různých žánrů. Tento rok mimochodem obhájil na Ústavu religionistiky bakalářskou práci Aspekty východných náboženských tradícií v metalovej hudbe a subkultúre.

Co tě vedlo k tomu, aby ses hudbě, potažmo metalu, věnoval z odborné teoretické stránky a ne z té aktivní hudební?

Už jsem to hodně popsal v odpovědi na první otázku, takže možná jen dodám, že prvotní impuls bylo vlastně i to, že jsem se chtěl studijně věnovat něčemu, co mě zajímá i v osobním životě, což je u studentů na začátku celkem běžná motivace. Otázkou ale je, jestli se tomu na svém oboru mohou věnovat. To znamená, jestli je daný obor takovému tématu vůbec otevřený, jestli student, který by chtěl řešit metal, vůbec sežene vedoucího, který by dané téma vedl. Také samozřejmě nejde jen o to, zabývat se metalem, protože ten student má rád metal, což samozřejmě vůbec není podmínka, ale podmínkou naopak je, aby ta práce měla nějakou odbornou kvalitu v rámci daného oboru.

V loňském roce vyvolala 5. odborná konference o metalu jisté kontroverze, a to především a převážně na sociálních sítích. Zajímavé bylo, že je rozpoutali členové metalové subkultury samotní. Jak se k tomu s odstupem času stavíš a co si myslíš, že metalistům tolik vadí na tom, že metal studies jdou metalu tak trochu více „pod kůži“?

Jednalo se o konferenci minulý rok v září, kterou jsme chtěli vykročit výrazněji mimo rámec religionistiky. Jedno z témat konference bylo gender a metal. Celý název pak byl V. česká odborná konference o metalu: Scény, gender, identity. V současnosti je gender obecně v české společnosti citlivé téma, takže jsem i nějaké kontroverze kvůli tématu čekal, a to i vzhledem k tomu, že na gender byla zaměřena i hlavní přednáška konference doktorky Kolářové ze Sociologického ústavu Akademie věd, kterou jsem pozval.

Ty širší diskuze ale vznikly i na základě facebookových reportáží Martina Bílka ze skupiny Malignant Tumour, který se konference jako divák zúčastnil. Ty byly ke konferenci a některým účastníkům velmi kritické, což bylo zasazeno i do způsobu vyjadřování a budování image daného hudebníka. Nicméně si myslím, že se z jeho strany, minimálně částečně, jednalo i o nepochopení celého konceptu konference a jejímu neporozumění. K tomu se pak na facebookovém profilu přidávali v diskuzích příznivci dané kapely, od nichž například často zaznívalo, že akademici nemohou rozumět metalu, protože jím nežijí, a tudíž nemohou vědět, o co v metalu jde. Tady bych jen dodal, že prakticky všichni členové Czech Metal Studies metal poslouchají a někteří jsou i aktivními hudebníky v metalových skupinách, jak již bylo zmíněno. Diskuze ohledně té konference se pak přelévaly do různých dalších poměrně velkých diskuzních fór, kdy byl například napadán příspěvek doktora Heřmanského z Univerzity Karlovy, a to čistě na základě názvu Jsou emaři ve skutečnosti metalisté? Ke vztahu subkulturní identity a hudebních preferencí. Ten byl některými diskutovanými brán doslovně. Bylo pak poukazováno na údajnou zbytečnost takových výzkumů, přičemž docházelo k nepochopení toho, že nešlo o to, říct, jestli jsou emaři ve skutečnosti metalisté, nebo nejsou, ale právě o příspěvek do obecnější diskuze ke vztahu subkulturní identity a hudebních preferencí. Tyto diskuze zároveň poodhalovaly negativní vztah části lidí k humanitním a sociálním vědám obecně. Do těchto diskuzí jsme se s některými členy Czech Metal Studies také aktivně zapojovali.

 Myslím, že nám to ale nakonec vlastně pomohlo v tom, že se o Czech Metal Studies začalo ve veřejném prostoru více mluvit, a přineslo to oproti některým haterům i zájemce o to, co děláme. Mně osobně to pomohlo hlavně v tom, ještě více si utřídit, proč to dělám, že si za Czech Metal Studies i jako vedoucí opravdu stojím, a kam chci Czech Metal Studies vlastně dále směřovat. I v reakci na to jsem to pak chtěl příští rok dostat už na mezinárodní level, což jsme částečně udělali krátce po dané konferenci už na konci roku 2021 online workshopem Metal Studies in Central and Eastern Europe, kde vystoupil jako hlavní řečník profesor Karl Spracklen, který je dalším ze zakládajících členů International Society for Metal Studies.

Mimochodem, často zaznívá ze strany metalistů, že metal studies jsou pro metal něco zbytečného a že metal je potřeba žít, a ne zkoumat. Nicméně, jak jsem říkal i ve svém příspěvku na konferenci o metalu minulý rok, tento argument není pro mě relevantní. Czech Metal Studies nedělám primárně kvůli metalu, rozumějme pro metal, ale protože si myslím, že tady byl v českém prostředí nějaký deficit toho, že by se někdo na univerzitách systematicky metalu, jakožto nějakému význačnému fenoménu, věnoval, což je rozdíl. Zároveň chci zasadit Czech Metal Studies do kontextu dnes již značně multidisciplinárních metal studies ve světě.

Mohou mít metal studies i nějakou přidanou hodnotu pro metal jako takový?

I když to není záměrem Czech Metal Studies, pokud bych měl mluvit čistě osobně jakožto někdo, kdo se vnímá taky jako součást metalové subkultury, a to víc jak 20 let, tak si myslím, že metal studies obecně může metalu, respektive těm, co by se na něj takto chtěli dívat, přinášet určitou reflexi a nové pohledy na metal v širším kontextu, což mohou zprostředkovávat právě i různé vědní disciplíny. Určitá sebereflexe a snaha přemýšlet o metalu v nějakých širších souvislostech a třeba více také o významech a symbolech používaných v metalu, mi v české metalové subkultuře osobně trochu chybí.

Je podle tebe zkoumání metalu na interdisciplinární úrovni v dnešním světě vědy, ale i umění důležité?

No, já to trochu pootočím a zjednoduším. Metal není jen hudba jako taková a součást pole umění, ale je to prostě mnohovrstevnatý svébytný globální fenomén, který má svou historii, materiální i nemateriální kulturu, a také sociální vliv. Já na to odpovídám tím, že co by to bylo za vědy, které by se nevěnovaly význačným a komplexním sociálním fenoménům jako metal, a to z různých perspektiv od muzikologie, přes sociologii, antropologii, politologii atd.

Vztáhnu to teď k Czech Metal Studies, které byly nejprve silně vázané na brněnskou religionistiku. Dodnes je velká část členů právě z oblasti religionistiky a věnuje se oblasti metal a náboženství, i když z hlediska jejich odborného zájmu jde jen o větší či menší část. Například Michal Puchovský se věnuje metalu a pohanství, vztah ezoterismu, respektive left hand path a metalu řeší teď Matouš Mokrý. Ezoterismu se věnuje i Andrej Kapcár, který ale například dříve dělal terénní výzkum mezi metalisty v Gruzii. Naše poměrně nová členka Jana Nenadalová, která se zabývá tzv. kognitivní religionistikou, se věnuje zároveň alternativní spiritualitě v propojení s hudbou a extrémními rituály, což se týká i metalu. Všichni jsou teď aktuálně doktorandi na Ústavu religionistiky v Brně, který stále tvoří baštu Czech Metal Studies.

V určitý moment jsme si ale v Czech Metal Studies řekli, že by bylo v dalším stupni vývoje potřeba vykročit i mimo rámec religionistiky a primární orientace na metal a náboženství, a že by bylo potřeba zahrnout do Czech Metal Studies více i jiné obory. Už před časem se k nám přidala Gabriela Stašová (autorka tohoto rozhovoru, pozn. aut.), která studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci sociologii a muzikologii, a dnes je doktorskou studentkou na Ústavu hudební vědy na Masarykově univerzitě. Dále se pak po konferenci minulý rok přidal Vojtěch Volák, který na Univerzitě Karlově studuje doktorský program Sémiotika a filozofie komunikace. A rovněž se tento rok přidali zmiňovaný Ondřej Daniel, který je odborným asistentem na Ústavu světových dějin Univerzity Karlovy, a čerstvě Jiří Lukl, který dokončuje doktorské studium na Katedře anglistiky a amerikanistiky na Masarykově univerzitě.

Když už jsme celou dobu u toho metalu, prozradíš tvé největší hudební inspirace a srdcové záležitosti, které jsou u tebe ve sluchátkách často a ke kterým se vracíš?

Hudebně mám obecně nejradši black metal. Dostal jsem se k němu přes starou tvorbu českých blackmetalových skupin Törr, Root a Master’s Hammer. Dodnes mám hrozně rád jejich dema, z nichž některá vyšla ještě za komunismu. Na přelomu milénia jsem pokračoval symfoničtějším black metalem přes Cradle of Filth a Dimmu Borgir, dále k věcem jako Gorgoroth, Immortal, Satryricon nebo Dark Funeral. Ze současného českého black metalu mě oslovila hlavně avantgardní a originální Umbrtka a Cult to Fire, konkrétně jejich album Ascetic Meditation of Death a cover skladby Vltava. Ze zahraničních metalových skupin si ještě často aktuálně pouštím třeba novější Rotting Christ a Behemoth, a starší tvorbu Moonspell, Tiamat a Therion.

Miroslav Vrzal (nar. 1982 v Jihlavě) vystudoval informační systémy na Vysokém učení technickém v Brně, sociologii na Fakultě sociálních studií a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také v roce 2019 dokončil Ph.D. program. Následně pracoval jako výzkumník na grantových projektech v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a na Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako externista i v současnosti. Mezi jeho aktuální odborné patří náboženská situace v ČR, nová náboženská hnutí a alternativní spirituality (především pak satanismus a pohanství). Dále pak hudební subkultury se zaměřením na akademické studium metalové kultury (metal studies), zejména na oblast metal a náboženství. Sám je dlouhodobým fanouškem metalové hudby. Je také zakladatelem Czech Metal Studies a Metal Studies in Central and Eastern a hlavním organizátorem již pěti českých odborných konferencí o metalu i dalších mezinárodních religionistických konferencí na Ústavu Religionsitiky Masarykovy univerzity ohledně ezoterismu, pohanství a metalu. V posledním roce se konkrétně jednalo o mezinárodní konference Paganism and its Others a Metal and Religion. Pravidelně na Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity učí kurzy Religiózní aspekty v metalové hudbě a subkultuře a Současný satanismus. Jeho poslední publikací je studie Against the devil’s metal: Christian public discursive strategies against metal concerts and festivals in Czechia and Slovakia, která vyšla v britském odborném časopise Metal Music Studies. Zároveň v současnosti pracuje ve společnosti KBC jako teamleader datových analytiků, data testerů, data stewardů a developerů.

Ptala se: Gabriela Stašová, foto: Ivona Vrzalová