Alter Bridge s sebou do Prahy přivezli Halestorm a Mammoth WVH

Členové kapely Mammoth WVH možná na turné vstávají jako poslední, na pódium se však vždy chystají jako první. Ani v Praze tomu nebylo jinak – celý večer odstartovali právě oni příhodným songem Mammoth. Styl kapely není třeba příliš představovat, česká rádia její muziku adoptovala a hrají ji často a ráda. Není proto divu, že líbivý pop rock, který má hlavní osobnost kapely, hudebník Wolfgang Van Halen geneticky zakódovaný v těle, rozpohyboval i pražské návštěvníky koncertu.

Setlist byl sestaven ze skladeb, které loni Wolfgang Van Halen vydal na svém prvním albu nazvaném Mammoth WVH. Nemohly tudíž chybět ani dvě jeho nejznámější písničky – Think It Over a Distance. Druhou jmenovanou napsal Wolf jako vyznání svému otci a loni za ni obdržel svou první nominaci na cenu Grammy v kategorii Best Rock Song.

Přestože se trochu prali se zvukem, muzikanti si publikum dokázali podmanit a po každé písničce sklízeli ohromující aplaus. Za zmínku stojí také složení kapely – vedle kytaristy Jona Jourdana a baskytaristy Ronnieho Ficarroa Wolfgangovi na pódiu sekunduje Frank Sidoris, kytarista Slashova projektu Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators, a také bubeník Garrett Whitlock, který stejně jako kdysi Wolfgang (na basu) hrál na bicí v sólovém projektu Tremonti Marka Tremontiho. Také máte pocit, že to v zákulisí tohoto turné musí vypadat jak v letním prázdninovém kempu? Kapele Mammoth WVH to každopádně šlapalo a Wolfgang, poprvé na turné v Evropě, byl mile překvapen přízní publika. S tím se rozloučili dalším z hitů – písní Don’t Back Down.

Krátce před osmou hodinou membrány reproduktorů rozvibroval hlas, který nenechal nikoho na pochybách, že na pódium O2 universa právě míří frontmanka Lzzy Hale v patách se zbytkem kapely Halestorm. Poté, co svou show odstartovali písní The Steeple, se Lzzy pozdravila s fanoušky stávajícími a do své rodiny přivítala i fanoušky nové. Svých deset songů vybraných pro pražské vystoupení sypala kapela do diváků v rychlém sledu, bez dlouhých proslovů.

Halestorm jsou uskupením, u kterého nemůžete očekávat žádné velké experimenty, svůj styl našli už před lety a pevně se ho drží. Jejich obchodní značkou je melodický hard rock ve spojení s jedinečným „ječákem“ Lzzy Hale, kombinace, která dokonale zafungovala i na pražské publikum. Lzzyin hlas ve výškách svým výrazným vokálem podpíral basák Josh Smith a v několika písních jim třetím hlasem sekundoval i bubeník – Lzzyin bratr Arejay Hale. Že Lzzy není jediným showmanem v rodině, předvedl Arejay při bubenickém sólu, při kterém během pár chvil dokázal rozezpívat publikum sedící po obvodu arény. Kapela se s Prahou loučila hitem I Miss the Misery a nadšení fanoušci energickou Lzzy pouštěli z pódia jen neradi. Na památku si s úsměvem odnášela červenou podprsenku, která jí během produkce přistála k nohám.

Pódioví technici zručně a rychle vyklízeli prostor jeviště a vše připravovali na velké finále. To odstartovalo pár minut po deváté hodině, kdy z mlhy na pódiu za nadšených ovací fanoušků vystoupili členové kapely Alter Bridge. Svou show zahájili písní Silver Tongue z jejich nového alba Pawns & Kings (2022). Další kousek – song Addicted to Pain z alba Fortress (2013) – dával tušit, že se fanoušci mohou těšit nejen na aktuální tvorbu, ale i na osvědčené hity z celé jejich kariéry.

Myles Kennedy při vítání s fanoušky pochválil prostory haly a vyjádřil nadšení, že se po pěti letech mohli do Prahy opět vrátit. Nadšení z jejich návratu bylo vzájemné a fanoušci to dávali hlasitě najevo. Pohled přes rameno bohužel ukazoval, že kapacitu haly se americkým hardrockerům podařilo vyprodat přibližně ze dvou třetin, což je obrovská škoda. Nicméně fanoušci, kteří dorazili, si koncert užívali naplno, a potleskem a ovacemi reagovali na každou další písničku.

Z nové desky představili Alter Bridge další dva songy – Sin After Sin a Pawns & Kings. Program večera rozpůlil song Water Rising zpívaný Markem Tremontim. Po něm sňal Myles Kennedy z krku kytaru a jen s mikrofonem v ruce si při skladbě Metalingus zahrál s natěšenými fanoušky na krotitele davů. Zklidnění programu představovala již tradiční dvojice balad, při kterých si skalní fanoušci v prvních řadách navzájem nabízejí papírové kapesníčky – akusticky zahraná In Loving Memory a epická Blackbird. Závěr koncertu, a pak i přídavek, patřily opět songům ze zlatého fondu kapely, definitivní tečkou za koncertem byla písnička Open Your Eyes, která v roce 2004 kariéru Alter Bridge odstartovala. Muzikanti byli ovacemi publika potěšení, dlouho se loučili a štědře fanouškům rozdávali trsátka, paličky a tištěné setlisty.

A jaký byl můj celkový dojem z jejich vystoupení? Jako skalní fanoušek, který za autorským duem Kennedy & Tremonti jezdí i do zahraničí a během koncertů stíhá najednou „odezpívat“ jejich první i druhý hlas, jsem si koncert v druhé řadě moc užila. Jako redaktor se smyslem pro objektivitu musím přiznat, že kapela se během svého vystoupení potýkala s problémy se zvukem a jejich vystoupení pro mne poprvé postrádalo tu příslovečnou jiskru, kterou jsou koncerty Alter Bridge proslulé. Zda byla na vině skutečnost, že pražský koncert byl po tom berlínském již druhým vystoupením v průběhu dvou dnů, můžeme jen spekulovat. Jedno vím ale jistě: Už se těším na jejich další koncert!