Masters of Rock, den třetí: festival ovládl power metal, Arch Enemy poprvé s novou zpěvačkou

Jako první se při sobotě na Ronnie James Dio Stage postavili GATE Crasher, kteří už zde nějaké to otvírání programu zažili. Kapelu přišlo podpořit celkem mnoho příznivců českého bigbítu. GATE Crasher si dali svůj nový singl Jedeme, z poslední desky Pro tohle my žijem zazněla hitovka Jako vlci nebo emotivní skladba Vstaň. Mnoho fanoušků kapelu vokálně podpořilo, za což sklidili slova uznání od frontmana Ondry Nováka. GATE Crasher se tedy (podobně jako Symfobia o den dříve) postarali o parádní rockový úvod třetího dne festivalu. Také americká fantasy-powermetalová pětice Lords of the Trident se mohla těšit velké přízni. Kapela oděná ve svém typickém brnění, jež si ve své tvorbě vytváří vlastní svět, rozjela set starší peckou Knights of Dragon’s Deep. Z muzikantů přímo čišela dobrá nálada a radost z živého hraní. Svižné riffy, chytlavé tempo skladeb a silný vokál frontmana Tylera Christiana přišly mnohým fanouškům v předních řadách k chuti, kapela pokračovala skladbami Power of Evil a Acolyte ze své poslední desky The Offering. Svůj krátký set zakončili Lords of the Trident dalším songem Charlatan a poté šla do akce mezinárodní powermetalová skvadra Melodius Deite.

Zpěvačka Anira Star přišla na pódium ozdobená krásnými zlatými andělskými křídly, což podtrhovalo skutečnost, že i Melodius Deite mají v oblibě fantasy tematiku. Kapela se prezentovala příjemnou melodickou tvorbou a hrála především materiál ze svého předloňského alba Demonology. Basák Ján Fírek hrozil obrovským mečem a žádal si od fanoušků jejich energii, pokračovalo se staršími songy Saint Gabriel nebo Vainglorious Pride. Anira později představila celou pětici, ve které každý muzikant pochází z jiného státu. Na závěr si pak kapela nechala chytlavou a zpěvnou skladbu Song for Good Fellows. Pokud si někdo užil o den dříve set kapely King Satan, musel být stoprocentně spokojen s tím, co předvedli švédští Self-Deception. Ti též kombinovali moderní metalový zvuk s diskotékovými samply a fanoušci se hned od začátku dali pořádně do pohybu. Kapela odstartovala svůj set titulním songem své nové desky One of Us, mnohé pobavil už jen svým pestrobarevným vzhledem basák Patrik Hallgren. Skákalo se, běhalo se v moshpitu, rozjel se crowdsurfing… Byla to pořádně divoká párty! Z nové desky kapela dále zařadila songy Time´s Up nebo Goddamn Me. Zpěvák Andreas Clark střídal growling s čistým vokálem, Patrik si později šel zaběhat přímo mezi fanoušky. Na závěrečnou pecku Fight Fire with Gasoline došlo i na wall of death a z pódia přilétlo i mnoho růžových nafukovacích míčů.

Velkou dávkou humoru nás dále zásobila oblíbená kapela Doctor P.P., která rovněž zářila všemi barvami. Kapela zahrála mj. i svůj nejnovější singl Dítě stounů, frontman Petr Pečený bavil humorným uváděním skladeb i vtipnými poznámkami na adresu svých kolegů. K některým písním si kapela přinášela i tematické rekvizity, například nafukovací kruhy nebo strašidelné masky (skladba Rock´n´Roll Zombie). Vzpomnělo se i na kytaristu Františka Sahulu, kterému kapela věnovala song Temelín a samozřejmě nechyběla hitovka Bicáky, tricáky, kokosáče. Doctor P.P. se rozloučili peckou Hej Rock´n´Roll!, při které Petr představil celou kapelu a se slovy díků a označením všech v areálu za krásné mladé lidi se tihle sympaťáci odebrali z pódia. Následovala pro tento den už třetí fantasy powermetalová skvadra, a sice Hammer King, která na nějakou dobu připojila areál ke svému pomyslnému království. Za zvuků intra v podobě bouře nastoupila na pódium zdobené čtveřicí velikých svícnů kapela oděná do svého typického zeleného brnění. Na úvod si muzikanti vybrali song King for a Day ze své loňské desky Make Metal Royal Again. Zpěvák Patrick Fuchs zapojil do zpěvu i fanoušky a vzpomněl na svůj koncert s kapelou Ross the Boss před 15 lety na tomto místě. Ocenil též pevné spojení v celé metalové komunitě a rozhodil i několik triček. Hammer King bavili chytlavými songy se zpěvnými refrény, pokračovalo se dále skladbami Awaken the Thunder, Pariah Is My Name nebo německy zpívanou König und Kaiser. Při té fanoušci na povel muže s válečným kladivem na pódiu zvedali pěsti do vzduchu a pohledná dívka z kapelního týmu rozhazovala zlaté mince. Došlo i na odpovídačku při skladbě Hammerschlag a při závěrečném songu z první desky Kingdom of the Hammer King bylo vypuštěno mnoho nafukovacích míčů.

Ti, kdo se bavili při vystoupení královských Hammer King, jistojistě nebyli zklamáni ani při setu dalších „králů“, italských folk-powermetalových Elvenking. Prim v jejich setu hrála trilogie alb Reader of the Runes a sáhli i do nového EP Rites of Disclosure pro skladbu The Past Is Forever. Velmi rychlé songy s chytlavými kytarovými vyhrávkami a příjemným zvukem houslí, fantasy tematika a častá spolupráce s fanoušky mnohé bavily a Elvenking bez dlouhých proslovů jeli od jednoho songu ke druhému. Rychlost mnohých skladeb vedla i k rozpoutání několika circle pitů a mnozí si zaskákali při chytlavém songu Divided Heart. Elvenking si na závěr nechali svoji největší hitovku Elvenlegions, před kterou frontman Davide Moras označil fanoušky za svoji největší legii, kapela poté ještě přidala skladba Draugen´s Maelstrom. Jedním z mnoha interpretů, kteří se na letošním ročníku představili poprvé, byli také irští Miracle of Sound, známí svou tvorbu inspirovanou filmy a videohrami. Kapela kolem hlavního skladatele a zpěváka Gavina Dunneho hrála epické skladby jako Deceiver, pomalejší Fury nebo v irštině zpívanou Sirona. Muzikanti se prezentovali chytlavými klávesovými i kytarovými melodiemi, vůbec poprvé naživo zahráli svůj nejnovější singl Fortune’s Favour. Nejočekávanější byly samozřejmě skladby Skål a Valhalla Calling. Při první z nich Gavina mohutně podpořili ve zpěvu i fanoušci a druhou jmenovanou si Miracle of Sound nechali na konec svého setu. Při sborovém zpěvu hustého davu před pódiem mnohdy až naskakovala husí kůže, stoprocentně to byl jeden z nejsilnějších momentů festivalu.

Poté se začala připravovat německá powermetalová veličina Primal Fear. Tato pětice je zde velmi oblíbená, a navíc se k ní po vleklých zdravotních potížích vrátil baskytarista a zakládající člen Mat Sinner. Loňský dvojkoncert k nové desce Domination byl velmi úspěšný a stejně jako tehdy, i tentokrát kapela začala dvojicí nových songů Domination a I Am the Primal Fear. Při druhé jmenované z pódia vystřelovaly plameny a svalnatý frontman Ralf Scheepers si vyžádal od fanoušků hlasovou podporu. Primal Fear měli parádní zvuk a jejich hutný a svižný power metal s častými zdvojenými kytarovými sóly a opravdu vysokým Ralfovým vokálem přišel mnohým k chuti. Neopomněli ani svoji nejstarší tvorbu, ze své debutové desky Primal Fear zařadili do svého setu skladby Running in the Dust a také Chainbreaker. Ralf humorně poznamenal, že by se všichni měli posilnit pivem a slivovicí, aby byli hlasitější a také při představování kapely si celá pětice připila Radegastem. Prozradil též, že Primal Fear mají hotových dalších 15 skladeb a chystají i další desku. Na závěr si pak nechali svoji nejznámější hitovku Metal Is Forever. Program dne spěl do své hlavní části a koncert německé mnohočlenné folkmetalové party Feuerschwanz sliboval další pořádnou párty. Hned při úvodní skladbě Drunken Dragon z nové desky Knightclub pódium zachvátily plameny a dvojice pohledných tanečnic z něj mávala vlajkami s logem kapely. Tato nespoutaná dvojice během koncertu prostřídala hořící obruče, meče a štíty, plamenomety či zapálené pochodně. Pokračovalo se hitovkou Memento Mori a taky titulním songem nové desky. Mnoho fanoušků se dalo do pohybu a rozjel se i mohutný crowdsurfing, ke kterému oba zpěváci Peter Henrici a Ben Metzner často vyzývali. Při skladbě Name der Rose mnozí osvítili kapelu svými telefony a vytvořili tak krásnou kulisu, v průběhu úderného songu Schubsetanz zase došlo i na wall of death. Bubeník Rolf Hering si dal parádní sólo na remix soundtracku z Pána prstenů, u něhož se vyřádil i kytarista Hans Platz, zatímco jedna z tanečnic se posadila do člunu a projela se nad hlavami fanoušků. Samozřejmě nesměla chybět coververze skladby Dragostea din tei, při které bylo vypuštěno mnoho nafukovacích míčů a mnozí si zaskákali. Tahle divoká folkmetalová párty pod taktovkou Feuerschwanz byla zakončena peckou Valhalla, při které se bubnovalo hořícími pochodněmi do sudů, a poté starším songem Das Elfte Gebot.

Vrchol třetího festivalového dne nadešel. Pódium zahalila opona s nápisem Pure Fucking Metal a přípravy pro švédské melodeathové velikány Arch Enemy s novou zpěvačkou Lauren Hart vrcholily. S dozněním intra v podobě pecky Ace of Spades od Motörhead se na oponě objevil fénix, po jejím stržení byla odhalena sestava mnoha reprobeden Marshall. Hned na úvod zazněla starší vypalovačka Yesterday Is Dead and Gone. Arch Enemy postavili svůj set především na starší tvorbě a už krátce po začátku mnozí museli uznat, že Lauren do kapely zapadá parádně. Hromující kytarové riffy, strojově přesná rytmika, vysoko šlehající plameny a drsný Laurenin growling jen dokazovaly, že Arch Enemy jsou ve skvělé formě. Novější songy The World Is Yours nebo War Eternal střídaly oblíbené fláky z éry Angely Gossow jako My Apocalypse nebo Under Black Flags We March, při níž Lauren pochodovala po pódiu s vlajkou s logem kapely. Do setu se vešla i titulní skladba nové desky Blood Dynasty. Lauren měla i krátký projev, kde poděkovala fanouškům za vřelé přijetí a podporu a za atmosféru, kterou kapele vytváří. Při dalším starším kusu No Gods No Masters si mnozí zaskákali a zejména příznivce starší éry kapely musela potěšit i vypalovačka We Will Rise. Kapela poté odešla z pódia, brzy nato si ovšem kytaristé Michael Amott a Joey Concepcion dali krásnou instrumentálku Snow Bound. Tento velkolepý set Arch Enemy zakončili kultovním songem Nemesis, při němž pódium zachvátily plameny a také byla vypuštěna spousta obřích nafukovacích míčů s logem kapely. 

O závěr sobotního programu se poté postarala mladá dánská deathmetalová krev Neckbreakker. Celé této pětici je teprve kolem dvaceti let, jejich set byl ovšem obrovským výbuchem mladistvé energie a při svém valivém death metalu to na pódiu pořádně rozjížděli. Stejně tak si tento závěr užívala i stále početná masa fanoušků, přes pokročilou hodinu moshpit téměř neustával. Neckbreakker přehráli téměř celé své debutové album Within the Viscera včetně singlů Face-Splitting Madness nebo Shackled to a Corpse. Frontman Christopher Kofoed poděkoval všem, kdo vydrželi až do tak pozdních okamžiků a vyzval je, aby nadále podporovali živou muziku a byli ohleduplní vůči všem. Neckbreakker to zakončili vypalovačkou Silo a to bylo pro třetí den festivalu vše.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda