Přejít k obsahu
Fotoreport

Brutal Assault 2026, den čtvrtý: legenda Satyricon, Vader a pohanská Wardruna

Fans Brutal Assault 2026/foto: Toby

Fans Brutal Assault 2026/foto: Toby

Poslední den festivalu bývá vždycky trochu smutný. Všechno ale jednou musí skončit, a i když bych ještě rád zůstal, těším se domů na normální postel, a hlavně na to, že svým nohám dopřeji trochu odpočinku. Ono se to nezdá, ale fotit takhle velký festival je opravdu náročné. Když si to převedu na čísla, za celý festival jsem nachodil něco přes 120 kilometrů. No což, i to k tomu patří. Nakonec si stejně odvezu spoustu skvělých vzpomínek a doufám, že si to příští rok dáme znovu!

Start posledního dne byl pro mě o něco pomalejší, a to hlavně kvůli ponocování z předchozího večera.

Ve 14:30 hod. začínali na Obscure Stage The 3rd and the Mortal. Na začátek mého dne se tato kapela ukázala jako naprosto ideální. Poklidný, melancholický doom metal v čele s ženským vokálem působil skoro až uklidňujícím dojmem. Jediné, co jsem úplně nepochopil, bylo, proč právě doom metal otevírá druhou stage. Přece jen si člověk jako otvírací kapelu představí spíš něco energičtějšího. Chvíli jsem je poslouchal zezadu a následně se vydal sehnat kafe, protože kombinace uklidňující hudby a čtyř hodin spánku pro mě znamenala téměř jistotu usnutí.

Po jejich vystoupení na Obscure Stage odstartovali japonští Coffins. Pomezí death metalu a doom metalu je rozhodně zajímavá kombinace a publikum si koncert bezpochyby užívalo. Po třech skladbách mi to ale začalo připadat trochu monotónní, a tak jsme si s přítelkyní řekli, že raději navštívíme jídelní uličku, protože do té chvíle jsme toho dne ještě nic pořádného nejedli.

Po jídle jsme se sešli s kamarády, s nimiž jsme vvyrazili na švédský metalcore Imminence. I když metalcore není úplně můj oblíbený styl, jak jsem už několikrát zmiňoval, doplnit tento žánr o hru na housle jsem ještě neviděl a přišlo mi to opravdu zajímavé. Zpěvák samozřejmě nehrál na housle celé vystoupení, ale průběžně jimi doplňoval jednotlivé skladby i sóla. V rámci metalcoru to vytvořilo zajímavou a poměrně originální atmosféru.

V 17:50 hod. se na Marshall Stage chystali Insomnium. Tuto kapelu asi není potřeba fanouškům metalové scény dlouze představovat. Finský melodický death metal, který zkrátka nezklame. Ve svém setu představili také dvě skladby z nového alba Netherworlds, které vyšlo 26. října tohoto roku.

Po jejich vystoupení byl čas opět utíkat na druhou stage, kde od 19:10 hod. začínali Vader. Dostat se na jejich koncert byl docela oříšek. Fronta sahala opravdu daleko a tato polská deathmetalová legenda měla mezi fanoušky na festivalu obrovské zastoupení. Částečně to samozřejmě může být dáno i polohou Josefova a blízkostí Polska.

Setlist byl sázkou na jistotu a zazněly samozřejmě jejich nejznámější skladby. Vystoupení rozhodně nebylo špatné, jediná výtka ale míří k množství lidí, které se před pódiem sešlo. Příště by si podle mě Vader zasloužili časové okno na některém z hlavních pódií. Po jejich vystoupení jsem už zůstával u hlavních stages až do večerních hodin.

Na scénu se chystali Left to Die. Jelikož jsem je viděl už před rokem, tušil jsem, co očekávat. Musím je ale pochválit za menší obměnu setlistu. V první polovině svého vystoupení předvedli i původní demo skladby Death a jejich předchůdců Mantas.

Po jejich vystoupení se na Marshall Stage chystal norský hudební projekt Wardruna. Po čtyřech dnech death, black a thrash metalu to byla opravdu příjemná změna. Tradiční hudba doplněná o severské nástroje, jako jsou píšťaly z kostí nebo rohy, působila po předchozí metalové náloži skoro až očistně. Byl to skvělý důvod po čtyřech dnech sundat akustické špunty a jen poslouchat.

Pódium Wardruny bylo velmi strohé, tvořené převážně síťovanou látkou, která mi trochu připomínala maskovací textilii. Jednoduchost scény ale skvěle doplňovaly siluety jednotlivých hudebníků a výsledný efekt fungoval perfektně. Po krásné hodině a půl byl čas zase trochu přitvrdit.

Pouhých pět minut po Wardruně přišli na scénu norští Satyricon. Když pořadatelé zhruba měsíc před festivalem oznámili změnu v programu, přemýšlel jsem, kdo nahradí Cradle of Filth. Když jsem se dozvěděl, že náhradou budou právě Satyricon, neměl jsem k tomu prakticky co dodat. Za mě je to rozhodně více než důstojná náhrada.

Celý setlist byl v podstatě přehlídkou hitů, které tato kapela během let vypustila do metalového světa. Ať už šlo o Black Crow on a Tombstone nebo Now, Diabolical, koncert měl od začátku do konce obrovskou energii. Celý set samozřejmě zakončili skladbou K.I.N.G. Jejich vystoupení jsem si opravdu užil. Dokonce jsem využil příležitosti, na pár minut přenechal foťáky kamarádům a šel se svézt nad hlavami lidí. Prostě paráda. Za mě šlo o jedno z nejlepších vystoupení celého letošního Brutalu a kapela po koncertě sklidila obrovské ovace.

Následně jsme ještě chvíli zůstali na Perturbator. Ten už je samozřejmě spíš darkwave než metal, ale po celém dni mi to bylo vlastně úplně jedno.

Společně s přáteli a kolegy fotografy jsme ještě využili posledních hodin festivalu a zašli pozdravit obsluhu Midgard Baru, kde jsme se chvíli zdrželi.

Poté následoval opět přesun na Obscure Stage, kde ve dvě hodiny ráno začínali Carpathian Forest. Poslední dávka black metalu letošního ročníku. Koncert to rozhodně nebyl špatný a jsem rád, že jsem je konečně viděl. Je to další z mnoha legend blackmetalové scény. Musím ale přiznat, že z alb se mi jejich tvorba líbí více než naživo. Většinou to mívám přesně naopak, ale v tomto případě asi raději zůstanu u studiových nahrávek. S kamarády jsme ale vydrželi až do úplného konce.

A tím je další Brutal Assault, tentokrát s pořadovým číslem 29, za námi!

Obrovské poděkování patří pořadatelům celé akce. Ukočírovat něco tak velkého, jako je Brutal Assault, musí dát neskutečné množství práce.

Stejné poděkování patří také hasičům, kteří během horkých dnů průběžně kropili areál, abychom se neuvařili ve vlastní kůži.

Kdo letošní ročník promeškal, může se už teď těšit na jubilejní třicítku. Oznámena jsou velká jména jako Children of Bodom, Kanonenfieber nebo Emperor. Dorazit mají samozřejmě také The Sisters of Mercy, kteří měli původně patřit mezi hlavní taháky letošního ročníku. Osud to ale chtěl jinak a z logistických důvodů si své vystoupení posunuli o rok. A možná je to nakonec tak lepší. S lístky se určitě nevyplatí příliš dlouho otálet, protože už teď je jejich slušná část pryč.

Doufám, že se v pevnosti zase všichni za rok potkáme!

text a foto: Toby

Author

Spolupracujeme

Festivaly, pořadatelé a weby, které dlouhodobě podporujeme.