Follow the Cipher: V České republice se nám líbilo všechno

Jací jsou z vašeho pohledu čeští fanoušci? Jsou třeba něčím jiní než v jiných zemích?
Viktor: My milujeme Českou republiku a české fanoušky, protože tu jsou vždy pro nás. Jeden z našich prvních koncertů zde byl na festivalu Masters of Rock – a pro nás je to místo, kde to všechno tak nějak…začalo.
Linda: Přesně. Má to pro nás historický význam a k České Republice mám jen a jen dobré vztahy, protože každý je tu tak příjemný a vstřícný.
Viktor: Je zřejmé, že Češi mají rádi hudbu. A rádi chodí na skvělé koncerty.

Vidím, že máte nového bubeníka…?
Linda: To je vlastně náš první bubeník, který kdy v kapele byl, začínal s námi už v roce 2004, ale Karl je stále náš bubeník a máme tu Daniela jen na tento týden, Karl se vrací příští týden a připojí se k nám na zbytek turné.

Jak ses naučila takhle dobře zpívat? Chodila jsi do třeba do základní umělecké školy?
Linda: Nikdy jsem do klasické hudebky nechodila, ale začala jsem pořádně zpívat, když mi bylo 21, a dnes mi je 30, takže už to je pár let, co jsem se do toho pustila. Ale mám kolem sebe skvělé lidi jako Victora, který píše hudbu, a Kena, a ti mi velmi pomohli v tom, abych vytvarovala svůj hlas tak, jak chci a potřebuji.

Mimochodem, vypadáš na dvacet.
Linda: Opravdu? To děkuji (smích).

Jak ses dostala k této skupině, jak to začalo?
Linda: Všechno začalo v roce 2014, když Ken chtěl začít se svým vlastním hudebním projektem. Už předtím psal hudbu pro jiné kapely, jako třeba Sabaton, ale chtěl začít s něčím vlastním a původně chtěl zpívat, ale nějakým způsobem narazil na mě. Přitom já jsem žila na západním pobřeží Švédska, on na východním, neznali jsme se vůbec. A já jsem mu zazpívala, jemu se to líbilo, a tak jsem se stala součástí jeho projektu jako zpěvačka. A po nějaké době jsme se shodli, že si chceme zformovat vlastní skupinu.
Viktor: Přesně, dali jsme se do kupy, všichni aktuální členové, a od toho se vše odvíjelo dál.

Otázka na tebe, Viktore: Učil ses na kytaru sám, nebo tě někdo učil hrát?
Jako první jsem hrál na bicí a chtěl jsem psát hudbu, ale to už je pár let zpátky a neměl jsem k sobě zpěváka. Potřebovali jsme zpěváka, tak jsem začal zpívat. Chtěl jsem víc psát hudbu, ale druhý kytarista tu nemohl být každý den. Řekl jsem si: Bože, musím se naučit hrát na kytaru. Tak jsem začal hrát, a ano, byl jsem v tom fakt špatnej a vůbec jsem neměl talent. Ale bojoval jsem s tím dost, hrál jsem několik hodin denně, a dostal jsem se do toho. Na Masters of Rock to bylo vlastně poprvé, kdy jsem stál a hrál na kytaru. Celý život u kytary sedíte, a najednou musíte stát. Je to poněkud jiný pocit.
Linda: Pamatuju si ten koncert. Říkal jsi – nedokážu stát, dokážu s kytarou jenom sedět. A já jsem řekla – ne, ty nemáš problém, je to v tvojí hlavě (smích)
Viktor: A taky ty řeči, že bych si měl koupit invalidní vozík. (smích) Ale abych vám odpověděl na otázku, nikdy jsem nechodil na žádné hodiny hry na kytaru, jen jsem s tím bojoval sám a učil se.

Je nějaká skupina, pro kterou by bylo vaším snem hrát jako support?
Linda: No, takových skupin je hodně, třeba kdyby tu ještě byli Led Zeppelin, tak bych se s nimi strašně ráda viděla. Ale taky Mötley Crüe, Guns ‚n‘ Roses, Nightwish… je jich mnoho (smích), co ty, Victore?
Viktor: Já těch skupin mám taky hodně, ale jedna z mých nejoblíbenějších jsou Killswitch Engage a jejich zpěvák Howard Jones. Toho chlapa mám fakt rád, i jeho nový projekt Light the Torch, ale loni jsem si uvědomil, že ten, ke komu hodně vzhlížím, je Devin Townsend. Bylo by nesmírně skvělé si s ním zahrát.

Killswitch Engage nahráli cover verzi písně Holy Diver od Ronnieho Jamese Dia, jak se vám líbí?
Viktor: To je úžasnej cover, fakt. A z této kapely mám opravdu rád kytaristu Adama D, je pro mě takovým superhrdinou, protože dokáže zahrát prakticky cokoliv. Prostě si hraje metal, vypadá šíleně, má všechno, co potřebuješ k tomu, vypadat brutálně. Prostě kouzlí, a je to vidět i při tomhle coveru Holy Diver. Je to skvělej song, zahráli to skvěle, a taky je na nich vidět, že je jejich hudba fakt baví. A o tom to je, hudba by měla člověka bavit. A to jsou pro mě Killswitch Engage.

Zeptám se na vaše kostýmy. To je všechno vaše fantazie, nebo to je práce někoho jiného?
Linda: Ano, byl to nápad Kena a jeho přítelkyně Niny, upravila mi tuhle bundu, je to stará bunda asi z osmdesátek, z domu jejích rodičů. Takže je to její práce. Bunda je krásně červená, sedí mi k vlasům i k naší tematice. Pak jsem si ještě říkala, že si potřebuju něco udělat s vlasama, aby to bylo pohodlný a aby mi to na pódiu sedělo. A ještě je tu jeden chlapík jménem Zacharias Eric Vindbacke, je návrhář, vytvořil i symbol naší skupiny a hodně dalšího.
Viktor: Já si ještě vzpomínám, že na začátku měl Jonas hodně nápadů a vzal si na starost to, jak bychom měli vypadat, a věci okolo toho. Já jsem třeba měl jeho kalhoty a bundu bratra Lisy a něco od Kenovy přítelkyně.

Je tady v České republice něco výjimečného, co se vám opravdu líbí? Jídlo, architektura, něco co vám opravdu učarovalo?
Linda: No, když se bavíme třeba o jídle, v Praze je jedna moje oblíbená restaurace. A konkrétní jídlo…já jsem spíš vegetarián, ale dala jsem si tam jeden z nejlepších hamburgerů, co jsem kdy jedla, i když tedy maso běžně nejím. Ještě mě tady bavilo nakupování, a musím říct, že tady máte opravdu skvělý vkus, zatím se mi v Česku líbilo všechno.

Zkusili jste typické české jídlo?
Myslím, že ne. Musíte nám něco doporučit, a určitě rádi zkusíme.

To byste s námi museli jít na oběd. Jste tedy někdo vegetarián?
Linda: Já si občas v restauraci dám rybu, ale nikdy je sama nevařím. Takže já jsem spíš vegetarián.
Viktor: Já maso jím.

Vzpomenete si na nějaký koncert, kde to bylo prostě úžasný, třeba že to bylo dobrý místo, všechno skvěle šlapalo až do konce, lidé vás vítali…
Linda: Určitě, třeba tady to bylo super. Každý koncert byl skvělý svým vlastním způsobem. Je to vždycky něco unikátního. Když přijedete někam, kde to neznáte, nikdy nevíte, jestli se vám koncert povede, i když se nám třeba hraje dobře a všechno působí super. Něco se může stát, a všechno bude v tahu. I to je to, co mám ráda. Nikdy nevím sama dopředu, jaké to bude, ale zatím každý koncert, co jsme hráli, byl jiný a fajn.
Viktor: Je to jak říkáš, každý koncert je jiný, publikum je jiné, jsou to jiní lidé, někteří nemají potřebu tolik křičet, řvát, to ale neznamená, že se jim ta hudba nelíbí. Třeba jen stojí a poslouchají a cítí hudbu, něco jako my na prvním koncertě tohohle turné. Bylo tam fakt šíleně malý podium a mysleli jsme si, že tohle bude sranda.
Linda: Vypadalo jako nějakej velkej stůl.
Viktor: Jo, bylo to tam malý a tolik lidí. A ti byli skvělí, moc dobře se bavili a bylo to prostě kouzelný. A musíme říct, že v Česku to je něco speciálního.
Linda: Máte speciální místo v našich srdcích.
Viktor: Myslím, že včerejší koncert byl vyprodaný. Publikum bylo úžasné, bylo to super, hned po koncertě jsme o tom mluvili. Byla to skvělá show, moc nás to bavilo… Takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Je nějaké místo, kde už byste nikdy hrát nechtěli?
Linda: Nic takového zatím nemáme, možná bychom vám odpověděli, kdybyste se zeptali příští rok.
Viktor: No já bych byl rád, kdybychom se sem mohli příští rok vrátit.
Linda: Přesně. Nenapadá mě žádné místo, kde to bylo hrozné.

A jezdíte tourbusem, jestli se nemýlím?
Viktor: Ano, společně s kapelou Silver Dust, jsou to skvělí lidé.
Linda: Ti nejlepší, se kterými můžeme sdílet bus. Jsou fakt v pohodě.
Viktor: Byli jsme trochu nervózní z toho, že máme být spolu v busu, přece jen je to váš domov na nějakých šest týdnů, ale jsou to skvělí lidé, všichni.

Teď už jste známí, ale až budete ještě slavnější, koupíte si letadlo, třeba jako mají Iron Maiden?
Viktor: No já bych si koupil helikoptéru. (smích)
Linda: Nesmysl! (smích)
Viktor: No myslím, že jestli někdy budeme takoví velikáni jako Iron Maiden, tak pak bychom ti mohli odpovědět. Nevím no, ale zatím nás baví sdílet to takhle společně jako rodina.
Linda: Přesně.
Viktor: Nemyslím, že bychom si koupili letadlo. Udělali bychom s penězmi něco lepšího, třeba na charitu nebo tak něco. Nebo třeba někomu, kdo by je opravdu potřeboval, třeba nějaký obyčejný týpek, a dělal by nám pilota.

A ty by ses učil lítat?
Viktor: No, kdybych musel…

Chtěli byste někdy jet v něčem rychlém, třeba rychlém autě nebo na motorce?
Linda: (smích) Ráda jezdím rychle, když mám možnost rozjet to na dálnici, ale člověk by neměl jezdit moc rychle. Ale tak mám to ráda, hlavně ve Švédsku, je to, jako když rychle běžíš. Ráda jezdím rychle, je to hodně o adrenalinu. A ty?
Viktor: No já jsem chlap, mám rád rychlost.
Linda: Je to hezký, když jedeš rychle, no aspoň tak dlouho, dokud to ovládáš.

Přejeme vám jen to nejlepší, především úspěch, ať někdy můžeme jít na váš velký koncert a udělat na něm nějaké pěkné fotky. Moc vám děkujeme.

Ptali se: Petr Dio, Markéta Morávková
Překlad z anglického originálu do češtiny: Mates Šimek

Foto: Petr Dio

Hi all the rock fans out there, today I met Linda and Victor from the band Follow the Cipher for an interview.

How do you like Czech fans? Are they different than in another countries?
Victor: We actually love the Czech Republic and their audience because they’ve always been there for us. One of our first shows ever was at the Masters of Rock festival here in the Czech Republic and it feels kind of like this is the place where it for us…started somehow.
Linda: Exactly! It has a historical meaning for us and I only feel very much love for the Czech Republic because all the people. Everybody is so nice and kind here.
Victor: It’s obvious that Czech people love music! And they love to see a great performance.

You have a new drummer. Is it because your drummer is sick or something like that?
Linda: This drummer is actually the first drummer in Follow the Cipher, as we started in 2014. But Karl is still our drummer and we just have Daniel for this week and Karl is coming on next week and joining us for the rest of the tour.

Have you ever taken some singing lessons? Or how have you learnt to sing like this?
Linda: I’ve never taken any lessons ever in my life but I started to sing for real when I was 21 and today I’m 30, so it’s been a while for me to come at this point. But I have good people around me like Victor who writes music, and Ken, and they have helped me a lot to find my voice and develop my singing.

You look as 20-years-old by the way.
Linda: Oh, thank you (laughing).

How did you meet the band, how did it start?
Linda: Everything started in 2014 and Ken was the guy who wanted to start his own music project. He has written a lot of music for other bands before, like Sabaton, but he wanted to start his own thing, and he was such a singer for his project. And somehow he came to me. And I was living on west coast of Sweden, he was living on east coast. We didn’t know each other at all. I was singing for him and he liked what he heard. So I got the job for his project as a singer, and after a while we were feeling that we wanted to start our own band.
Viktor: Exactly. We made up together, these band members. And from there it went on.

Have you learnt to play the guitar just by yourself, or have you taken any lessons?
Viktor: No. First of all I played the drums and I wanted to write music, but that is years ago. And we didn’t have anybody to sing. I started to sing because we need someone to sing. I started singing and I wanted to do more music, but the other guy that played the guitar, couldn’t be there everyday. So then I felt: Jesus, I need to learn to play the guitar. So I just started to play the guitar, and, yes, I was really bad at guitar and I had no talent at all. But a lot of struggles and a lot of hours spent practising allowed me to play the guitar. Actually, the Masters of Rock gig was the first one where I was standing up and playing the guitar. It is kind of different to be sitting and playing the guitar for my whole life, and then suddenly standing up.
Linda: I remember that show – you said, I have problems, I can’t stand up, I can only sit and play the guitar. And I said – No, you don’t have a problem, it’s in your head (laughing).
Viktor: And I was told, I should buy a wheelchair or something. (laughing) But to answer the question now, I haven’t had any guitar lessons at all, just struggling and learning.

What is your dream band to play with as a support?
Linda: Oh, there is a lot of bands, for example, if Led Zeppelin were still around, I would love to spot them. But Mötley Crüe, Guns’n Roses, Nightwish…there are so many. (laughing)
Viktor: I also have a lot of bands to mention, but one of my the most favourite bands ever is Killswitch Engage and their singer Howard Jones. I really love that guy and even his new project Light the Torch. But last year I realized that the guy I actually adore is called Devin Townsend. It would be tremendously fun to play with that guy.

Killswitch Engage made a remake for a song of Ronnie James Dio, Holy Diver, how do you like the remake?
Viktor: Oh I love it, it was awesome, yeah. And what I really like about Killswitch engage, whom I really really like, is the guitarist Adam D. He’s like a superhero guitarist to me because he could run out with the score for anything. He just played metal and looked like a crazy man, he had everything what you need to look very brutal. He’s just making magic, and that’s also a funny point with the song Holy Diver. It’s a great song, they did a great version of the song and they also do their music with a lot of fun, and that’s the point, music should be fun. And that’s Killswitch Engage for me.

What about your costumes? Do you all make up your ideas about your costumes or someone else is making it?
Linda: Yes, actually, Ken in the band and his girlfriend Nina, she did this jacket and the design. It’s an old jacket maybe from 80’s or something from her parents’s house. So she did the whole thing, and it’s perfectly red to match my hair and our theme and with the colour. And then I thought that I need a special hairdo to feel comfortable, and so it would be completely me on stage. And there is a guy called Zacharias Eric Vindbacke, he’s a designer and he made this for me, with the band symbol and everything.
Viktor: I also know that in the beginning Jonas had a lot of ideas and put a lot of work into illustrating how should we look and stuff like that. I actually wore his pants and his brother’s jacket and something that Ken’s girlfriend brought me.

Is there in the Czech Republic something particular what you really like? Some food, architecture, anything you really like here in the Czech Republic?
Linda: If we talk about food, my favourite restaurant ever is in Prague. And a dish…? I’m sort of vegetarian, so I ate one of the best hamburgers in the world. So even if you don’t eat meat, it was so good. I liked the shopping and I think, you’ve got very good taste here. So I loved the shopping and I love everything about Czech Republic.

And have you already tried typical Czech food?
Linda: No, I don’t think so. You should recommend us something and we will try.

You would have to go on lunch with us. Are you vegetarians?
Linda: I eat fish if I’m at restaurant sometimes but I never cook fish anymore. So mostly vegetarian food, for me.
Viktor: Well, I eat meat, sorry.

Do you remember a concert of yours where it was just fantastic? I mean, the place was perfect, everything was set up great until the end, people were welcoming…?
Linda: Yeah, it was perfect here. Hmmm… Every place was great in it’s own way, it’s very unique everytime you come to places like you don’t know before. Even though it feels great on the song shape, everything is great, but you never know if that’s going to be great, something may happen and everything goes bad. That’s what I like, it’s like I don’t know if it’s going to be great or not. So far, it was like that at every show we had made.
Viktor: It’s like you say, every show is different, the audience is also different. It’s a different kind of people. Some of them maybe don’t like screaming, shouting…but it doesn’t mean that they don’t like the music. Maybe they are just standing and listening the music and feeling the music as on the first gig we had on this tour. It was like crazy small little stage and we thought, yeah, this would be fun.
Linda: Yeah, it was like a big table or something.
Viktor: Yes, it was little and it was so crowded and the audience was so great, they had so much fun and the magic was there. And we must say that the Czech Republic is something special.
Linda: It has a special place in our hearts.
Viktor: I think the last gig we did yesterday was sold out, the audience was awesome, it was great, this gig we talked about directly after the show, it was awesome. It was great show, it was such a lot of fun… We could go on like this forever.

Is there any place you would never like to play again?
Linda: We don’t have any places like these yet. Maybe we can answer this question if you ask the same question next year.
Viktor: Well I would be glad if we could come back here next year.
Linda: Exactly. I can’t think about any place like that.

When you are on tour…are you mostly relaxing, listening to music, reading books, or are you working on new music during tour?
Viktor: I have everything with me, the studio things, the computer, but as far as we had gone on this tour I haven’t found a right opportunity yet to really start working on music. And this is actually our first tour, so everything is new to us, everything is very new and it’s a lot of fun and it’s a really special way of living.

And you’re touring in a tourbus, right?
Viktor: Yes, together with the band Silver Dust, awesome people…
Linda: The best people to share bus with, so easy-going people.
Viktor: We were a bit nervous about being together in this bus because it’s your home for six weeks like these. But they are awesome, they are super good people, everybody of them.

You are already popular now. But when you will be very famous…are you going to buy a plane, the same as Iron Maiden?
Viktor: I would buy helicopter(laughing).
Linda: Nonsense (laughing).
Viktor: What should we buy?
Linda: Good question.
Viktor: Well, I think, if we ever get as big as Iron Maiden, we could really give you that answer.
Linda: I don’t know but it’s fun right now to share this together as a family.
Viktor: Exactly. I don’t think we would buy a plane. We would do something better with the money, giving it to charity or something. For somebody who would be in a need, like a plain guy, we would make him a pilot.

Would you take flying lessons?
Viktor: If I should…

Would you like to drive something fast? A fast car, a motorcycle?
Linda: (laughing) I like driving fast when I have an opportunity for that, for example on the highway. But you shouldn’t drive too fast, it’s not good. But I like it, especially in Sweden. It’s like when you’re running. I like going really fast, it’s a flow and an adrenaline. And you?
Viktor: Yes, I’m the guy, I like speed. I’m sorry for that but it’s nice when you’re going fast, as long as I have a control.

Thank you. We wish you the best, much success so we can go to a huge concert of your band and make some beautiful photos. Thank you very much.

Questions by: Petr Dio, Markéta Morávková

Photo: Petr Dio