Jedete teď aktuálně turné k novému cédéčku Ticho nad pekáčem. Jak ho posluchači přijímají? Mají ho už naposlouchané?
Luboš: My jsme opustili téma Krkonošských pohádek, což asi leckoho překvapilo. Nechtěli bychom se toho úplně vzdát, ale trošku jsme si chtěli „rozšířit hřiště“. A ne všichni to zatím spolykali. Fanoušci jsou ale tak oddaní, že jsou ochotní se přes to přenést, naposlouchat si to, a pak říct – takhle by to taky šlo.
Máte třeba taky nějaký fanklub, který s vámi jezdí po těch koncertech?
Míra: Jasně že máme fanklub, máme několik dívek, tzv. groupies, které s náma jezdí a starají se o nás. Máme i kluky, ale těch je míň. Ale máme je všechny moc rádi a bez nich by to nešlo.
Je na novém albu nějaká písnička, která vám dala zabrat? U které jste třeba nevěděli, zda ji na desku máte dát?
Luboš: Asi ani ne. Dlouho jsme se pachtili s Dej pozor na Satana, ale to bylo spíš tím, že vznikala uprostřed festivalové sezóny, a když jedeš plno koncertů, nemáš moc času zkoušet. Kvůli tomu to trvalo dlouho. Ale jinak tam asi nebyl okamžik, kdy bychom nevěděli, jak dál. Hodně zkoušíme, variujeme v tý zkušebně, a když zjistíme, že tohleto prostě nemaká, tak holt je to slepá vývojová větev a zkusíme to jinak – až to tam padne.
Na jednom webu vaše nové cédéčko strašně zkritizovali. Berete si to osobně, nebo si řeknete, že na tom tedy musíte makat a posunout se dál, nebo to úplně přejdete? Je přece známo, že je sto lidí, sto kritiků a sto názorů…
Míra: Já si myslím, že že to by posluchače mohlo hodně zajímat, protože vítáme každou recenzi, nejen pozitivní, ale i tu méně pozitivní, a ze všeho si berem něco, a kdyby byly jenom pozitivní, tak by nás to štvalo. A my jsme za tu recenzi rádi – že se někomu něco nelíbilo nebo se mu na tom něco nelíbilo, a my jsme rádi, že jsme to slyšeli.
Luboš: Já jsem čekal, kdy to přijde, protože nás pořád jenom chválili, a teď to tedy konečně přišlo. A když tě někdo hejtuje, tak to už seš asi slavnej, potože už o tobě ví i lidi, který v podstatě nezajímáš. Takže je to dobře.
V roce 2014 zemřel váš zpěvák Tomáš „Obrouš“ Paima. Uvažovali jste, že budete pokračovat, nebo ukončíte činnost?
Míra: Uvažovali jsme, že to ukončíme, nevěděli jsme. Protože Tomáš zemřel ve Španělsku a bylo náročné financovat převoz, chtěli jsme jeho rodinu podpořit a udělali jsme benefiční koncert jeho jménem – Obrfest. Tam jsme došli k přesvědčení, že máme pokračovat dál, protože lidi nás přijímali dobře.
O tomto festivalu jsem také slyšel. Konaly se i další ročníky?
Míra: Obrfest pokračuje dál, teď už bude pátej ročník, pak bude následovat rovnou desátej, ať rovnou uděláme ty jubilea…
Luboš: Dvacátej, třicátej…
Míra: A jsou tam docela zajímavý kapely, je to náš festival, který si chceme uchovat.
Přišli na festival i Tomášovi rodiče?
Luboš: Rodiče chodili, rodiče byli na tom prvním i na dalších třech. Pak se Tomášově sestře narodilo dítě, takže se více věnují rodinným záležitostem, možná už ani tolik nechtějí otevírat staré rány.
Jste někdo z kapely vegetariáni? Případně, upřednostňuje někdo z vás netradiční kuchyni? Například indickou apod.?
Luboš: My jsme výhradně na plzeňský pivo. A co se týče jídla, jsme takoví gastropornografové – my sežerem všechno.
A co Anička? Musíte si nejdřív dát vy, nebo vám to Anička sežere? (postavu Aničky v ženských šatech ztvárňuje na pódiu statný basista Honza Suchý – pozn. red.)
Luboš: Musím říct, že Anička má instinkt – když se přinese něco na stůl, ona se v tu ránu objeví. My se s ní ale rádi podělíme, přece ji nenecháme hladovou.
No jistě! Vždyť by z ní za chvíli byla Twiggy.
Luboš: Je to ženská krev a mlíko, a tak to musí zůstat.
Díky za rozhovor a věřím, že se uvidíme na některém z letních festivalů.
Ptal se: Petr Dio
