Hudební léto v amfiteátr Loket přivítalo Angela Kellyho s rodinou, písničkář byl nadšen z krásného prostředí

Ačkoli panovaly jisté obavy o návštěvnost koncertu na českém území – Angelo Kelly slaví výrazné úspěchy spíše v Německu, nikoli u nás – amfiteátr se nakonec slušně zaplnil. Jako předkapela byli pozváni Lunetic. Kdo trochu zná Angelovu tvorbu a žánr, kterému se věnuje, nejspíš moc nepochopil proč – jediné pojítko lze nalézt v tom, že Lunetic i Kelly Family prožívali období největší slávy ve stejné době. Pop zaměřený především na dívky a ženy k plnokrevnému irskému muzikantství příliš neseděl, lépe by tomuto večeru slušela nějaká česká folková kapela. Lunetic měl v Lokti ale početné zástupy fanynek, které své oblíbence hlasitě podporovaly.

Pak už ale nastoupili na pódium ti nejvíce očekávaní. Angelo Kelly s rodinou se po několikaletém cestování po celé Evropě usadili v zemi jeho předků – v Irsku. To je inspirovalo sestavit program ovlivněný irskou hudbou, se kterým čile koncertují.

Angelo Kelly letos oslaví osmatřicáté narozeniny a se manželkou Kirou mají celkem pět dětí. Čtyři z nich jsou již také zapojené v rodinném hudebním programu. Nejmladší, čtyřletý William činí také již první krůčky na pódiu, když s rodiči a sourozenci zazpívá jednu sloku hitu Louise Armstronga Wonderful World a symbolicky brnká na dětskou baskytaru v barvách irské vlajky. Naopak dva nejstarší si počínají na pódiu již značně profesionálně. Gabriel, působící dojmem elegantního moderního mladíka, právě dovršil plnoletost a Helen bude na podzim sedmnáct. Oba také zpívají sólové party a píší vlastní písně, stejně jako jejich máma Kira. Prostřední „drobotina“ působí roztomile – Emmě je třináct a Josephovi osm. I oni však už mají na pódiu svou úlohu: Emma vystupuje zhruba od šesti let a dnes zpívá i sóla, Josepha vidíme nejčastěji v pozadí s irským bubnem bodhránem v ruce. Instrumentální doprovod zaštiťuje početná kapela zahrnující elektrickou kytaru, baskytaru, bicí, perkuse, dudy, flétny i housle.

V centru dění je však přece jen hlava rodiny. Zpívá, hraje na akustickou kytaru, celý program nenásilně diriguje, prohání se po pódiu jako zamlada a umí i zatřepat dlouhými vlasy. Velmi netypicky hned zkraje připomenul jeden z největších hitů Kelly Family I Can’t Help Myself, který před lety obvykle program uzavíral. Pak už se rozjel program složený z písní z jeho sólových alb, písní, které napsala Kira a starší děti, a pár coververzí. Skladbou You Have a Place připomněl období, kdy jeho starší bratr Michael Patrick hledal životní rovnováhu v klášteře a kdy on sám se vydal na sólovou dráhu. Irish Heart je poctou zemi, kam vedou jejich kořeny a kde se nakonec usadili. Duet Like in the Movies popisuje jeho vztah s Kirou z jejího pohledu – právě ona je autorkou a vedle mnoha manželových písní také jednou i ona vypráví jejich příběh lásky – již v pubertě se zamilovala do svého nejlepšího kamaráda, kterého si nakonec i vzala za manžela. Autorský podíl má Kira i na písni Let Go, kde v duetu se svým synem řeší téma téměř aktuální – čerstvě dospělý Gabriel bude možná za několik málo let chtít vyletět z rodného hnízda. Ostatně, má už první zkušenosti s láskou, jak vypověděl v písni Love Side Effects, kterou také sám napsal. Always Be There je naopak Angelovo vyznání dětem, že tu jako otec vždy bude pro ně – v duetu s ním zpívá tuto píseň Emma.

Coververze lidových písní připomněly opět jejich irskou domovinu (Star of the Country Down, I’ll Tell Me Ma), zvláštním zpestřením byla Óró Sé do Bheatha ‚Bhaile zpívaná v irštině – v jazyce gaelic. Text refrénu se ve zjednodušeném přepisu promítal na obrazovce a fanoušci si ho tak mohli zazpívat spolu s kapelou, jak Angelo také přítomné nabádal. Irská lidová píseň Danny Boy byla pak pěveckou příležitostí pro osmiletého Josepha – trochu ostýchavý chlapec se ukázal být zdatným zpěvákem. Mezi Angelovými bratry bylo tradicí, že tato píseň je prvním sólovým pěveckým partem chlapce, který se nově zapojil do kapely – i on sám to před více než třiceti lety takto zažil.

V závěru programu se Kellyovi blýskli interpretací rovněž irské lidové Whisky in the Jar. Píseň podali energickým způsobem sobě vlastním, i dosud uhlazený Gabriel se do toho náležitě opřel. Na úplný závěr zazpívali sborem jeden z nejslavnějších protestsongů We Shall Overcome.

Angelo Kelly nezapomněl zdůraznit, jak se mu v Lokti líbí. S rodinou si užili neděli ve městě a v lezeckém parku přímo u amfiteátru. „Tolik let cestuju po světě, a přesto objevuju nová krásná místa. Dnes ráno jsem se probudil – a měl jsem výhled na tento nádherný hrad,“ vyznal se z pódia. Po vystoupení se v pivním stanu s fanoušky trpělivě fotil a podepisoval se jim. Doufejme, že na další jeho koncert na českém území – případně přímo v Lokti – nebudeme muset čekat zase několik let.

Text: Sylva Kaplanová, foto: Ondřej Vladyka