Frank Iero, doprovodný kytarista a vokalista My Chemical Romance, je zajímavou osobností světové hudební scény. Přinejmenším v jeho sólové činnosti ho charakterizuje určitá neprvoplánovost a odmítání podbízet se vkusu mainstreamového publika. Jaká je jeho muzika posledních let, jak po tvůrčí stránce tráví karanténu a jestlipak vídá ještě želvy, které loni pomohl odchovat a dopřál jim internetovou publicitu?
Stačí, aby to slyšeli dva lidi, které to inspiruje
Iero nikdy nebyl typ, který skládá muziku podle toho, co svět momentálně chce slyšet. Jeho nové EP Heaven Is A Place, This Is A Place, podobně jako deska Barriers z roku 2019, mají být spíš inspirací pro lidi.
A nemusejí to být rovnou masy. „Svět má být jiným místem poté, co vydáte svou tvorbu,“ nechal se slyšet Iero pro magazín Loudersound. „A nemusejí to být velkolepé klenuté melodie jako od Beyoncé. Stačí, aby to slyšeli třeba dva lidi, které to inspiruje, a pak půjdou a udělají něco svého. Ale musí to prostě udělat vlny.“
Musíte. Jinak vás to zničí
„Vlny“ dělá Iero momentálně s The Future Violents – již se třetí kapelou od rozpadu populárních My Chemical Romance. Velký koncertní návrat jeho domovské kapely zatím odložil koronavirus, a tak si Frank Iero zatím jede po svém. A s tím, co na jeho tvorbu „řeknou lidi“, si nelámal hlavu již v roce 2014 s The Cellabration, když vydali punkový debut Stomachaches, napsaný tak nějak „bez ohledu na publikum“.
V posledních letech je tomu ale jinak. „Barriers mají být pravým opakem. Chceme zasáhnout co nejvíce lidí a snažit se ovlivnit svět úplně zezdola, na osobní úrovni,“ vypráví Frank Iero. Zároveň zpracovával i vlastní silné emoce. Úvodní A New Day’s Coming oslavuje změnu plnou naděje – a prapůvodně vznikla jako ukolébavka pro jeho děti. Rázná Police Police výrazněji vyjadřuje, čeho tahle nahrávka měla dosáhnout – přetransformovat strach, bolest, hněv a vztek do něčeho konstruktivního. „Musíte. Jinak vás to zničí,“ suše a pravdivě konstatuje Iero.
Mám rád, když můžu být s lidmi v jedné místnosti a reagovat na ně okamžitě
Současné karanténní období přimělo některé muzikanty k nové tvorbě. Jak je na tom právě Frank Iero? „Mám rád, když můžu být s lidmi v jedné místnosti a reagovat na ně okamžitě. Takže je pro mě těžké řešit s lidmi po Zoomu nějakou pitomou část, kterou bysme změnili za dvě sekundy, kdybysme byli spolu. To mě frustruje, ale jsem rád, že můžu pracovat s lidmi, se kterými bych třeba neměl příležitost spolupracovat, kdyby to pro všechny ani zdaleka nefungovalo. Tohle mě fakt baví a určitě mi to po kreativní stránce otevřelo spoustu dveří.“ Ale co měl konkrétně na mysli? O tom zatím zarytě mlčí: „Ještě nic nemůžu prozradit. Ale přesto řeknu, že momentálně dělám na čtyřech nebo pěti různých projektech.“
Jednou budou moje želvy přecházet přes cestu a zastaví dopravu
Nejen hudbou však je živ Frank Iero. Loni v červnu obletěl sociální sítě jeho příběh záchrany rodinky želv kajmanek dravých. To si jednou takhle želva pojmenovaná Snippy usmyslela, že se jí bude nejlépe dařit na zahradě Ierových, a to dokonce tak dobře, že na ní naklade vejce. Frank a jeho rodina vzali budoucí rodinku pod svá ochranná křídla, pomohli želvám přežít i bouři a o vajíčka se starali, dokud se mláďata nevylíhla. Vídá „své“ želvy ještě, když už byly vypuštěny do volné přírody? „Projíždím okolo toho jezírka denně. Pokaždé zpomalím tak na čtyři míle v hodině a dívám se po nich, jestli se neobjeví, ale už jsem je neviděl.“ Občas na ně ale myslívá: „Mám takovou představu, že jednoho dne pojedu okolo a přes cestu bude přecházet devět kajmanek, zastaví dopravu – a já řeknu: To jsou moje želvy a všem podělaly den!“
