Ostrava v plamenech má za sebou 10. ročník, festival spasili Stratovarius

Chvíli po třinácté hodině, kdy se areál pomalu začal zaplňovat, spustili na pódiu svoji show italští gotici Blax, kteří krátce po začátku představili svého nového bubeníka. Přehráli nám téměř celé své první album Meravillia, tento úvodník zakončili skladbou Shady Life. Svoji premiéru si náležitě užila zdejší rocková kapela Adobre. Tito ostravští rodáci nám zahráli celou řadu skladeb s filozoficky laděnými texty. Zejména frontman Martin Pražák si tohle hraní pořádně užíval, často se i pokoušel fanoušky roztleskat. V mezičase poté přišel na pódium náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo s krátkým projevem, v jehož závěru popřál všem příchozím příjemnou zábavu. Následně přišli na řadu Forrest Jump, se kterými jsme zde už měli tu čest a jejichž frontman Michail Fabien celou tuto akci moderoval. Ostravu označil za ryze metalové město a se svojí formací nám naservíroval řadu hitovek jako např. Uprostřed magnetických polí, Truet, 160628 nebo Siréna. Forrest Jump se s námi rozloučili svojí verzí známé skladby Zafúkané od Fleretu.

Dalším aktérem byla irácká thrash-deathová čtveřice Dark Phantom. Ve svém setu, kde bez dlouhých projevů pálila jeden řízný vál za druhým, nám zahrála značnou část své první desky Nation of Dogs a před pódiem bylo hned výrazně živěji. Kapela neopomněla představit ani svůj dosud poslední singl Courtship of Death. Z této divočiny jsme poté přešli do o poznání jemnější atmosféry s nizozemskými gotickými symfoniky Blackbriar. Kapela hrála především tvorbu z loňské desky A Dark Euphony, zpěvačka Zora Cock opakovaně oceňovala fanoušky za podporu a přívětivou atmosféru, kterou její kapele vytvořili. Její mohutný vokál s kombinaci s orchestrálními prvky a skvělou souhrou obou kytaristů vytvářely až mysticky tajemnou atmosféru. Po třech týdnech jsme u nás znovu přivítali powermetalovou Amalgamu, která si zde na festivalu už také zahrála. Kapela nám opět nabídla průřez svojí letošní deskou Mastermind, fanoušky bavil také klaun pobíhající po pódiu i mezi nimi. Zpěvák Vlad Ivoilov později zdůraznil, že bez ohledu na to, odkud jsme, bychom měli bojovat za svobodu, na což kapela navázala skladbou Fight for Freedom. A vzpomněli jsme i na zlatá 80. léta hitovkou Back to the 80´s.

„Hodina M“ nastala, a my jsme tak po necelém roce opět přivítali dlouholetého kytaristu legendárních Motörhead Phila Campbella. Ten se svým projektem Phil Campbell & The Bastard Sons, kde působí i jeho tři synové, začal skladbou We’re the Bastards, brzy nato vyslal i ochutnávku z loňské desky Kings of the Asylum v podobě songu Schizophrenia. Samozřejmě nechyběly hitovky z jeho sáhodlouhé éry v Motörhead jako Born to Raise Hell, Ace of Spades, Killed by Death nebo závěrečná Overkill. Cover songu Heroes od Davida Bowieho kapela věnovala Udovi Dirkschneiderovi, který ze zdravotních důvodů musel své vystoupení téměř na poslední chvíli odříct. Dalším tahákem zejména pro mladší rockery byla mezinárodní powermetalová pětice Beast In Black, která se do Ostravy vrátila po loňském vyprodaném koncertu. A opět spustila salvu svého svižného, melodického a chytlavého, samply okořeněného metalu vypalovačkou Blade Runner. Krátce na to přišel na řadu i čerstvě vydaný singl Power of the Beast. Kapela neopomněla ani hitovky jako Sweet True Lies nebo Die by the Blade. Na krátký výlet do Tokia nás Beast In Black vzali při skladbě One Night In Tokyo, při které si mnozí zaskákali. Zpěvák Yannis Papadopoulos přislíbil brzký návrat do Česka a poté se s námi tito bouřliváci rozloučili songem End of the World.

Jak jsme již zmínili, ze zdravotních důvodů nemohl dorazit metalový titán Udo Dirkschneider, vše naštěstí zachránili finští powermetaloví nestoři Stratovarius. Ještě den před festivalem se nacházeli kdesi v Sardinii, na nabídku pořadatelů festivalu však kývli, a tak jsme si je zde po nedávném vizovickém koncertu mohli vychutnat znovu. Kapele vypomohl baskytarista Jonas Kuhlberg, který zaskočil za dlouholetého člena Lauriho Porru, který absentoval z rodinných důvodů. Stratovarius začali titulní skladbou své nejnovější desky Survive. Frontman Timo Kotipelto před hitovkou Paradise opět tematicky označil festivalový areál za metalový ráj a popřál na dálku Udovi brzké uzdravení. Krásně romantickou kulisu ze světel svých telefonů fanoušci vytvořili během balady 4000 Rainy Nights. Svůj druhý letošní koncert Stravovarius opět zakončili hitovkou Hunting High and Low. Festival uzavřela kanadská thrash-deathová formace Hyperia. A byl to závěr, jak se patří, kapela pálila jeden rychlejší a říznější song za druhým, především pak z loňské desky Thy Serpent’s Cycle. Zpěvačka Marlee Ryley se sice omlouvala za menší hlasovou indispozici z důvodu nedávného prodělání covidu, na jejím hlase, ostrém jako motorová pila, to však vůbec nebylo znát. I v tuto pokročilou hodinu pak kapela vyhecovala nemalý počet fanoušků k moshpitu, perfektně k sobě ladila zdvojená kytarová sóla. S posledními tóny závěrečné skladby Experiment 77 se s námi kapela rozloučila a s přáním co nejmetalovější noci zmizela v útrobách backstage.

Text: Mates Šimek, foto: Jirka Wasserbauer