Basinfirefest 2025, warm-up party: úvod festivalu obstarali legendární Grave Digger či Debustrol

Jako první se na festivalu představili plzeňští crossoveroví borci Snail. Frontman Honza Šašek, který střídal čistý zpěv se screamingem, přišel na pódium v bílém, jeho kolegové v kontrastní černé. Svými divokými pohybovými kreacemi se snažil rozpohybovat první fanoušky u pódia a připomněl též, že kapela nedávno obnovila svoji činnost po dlouhých deseti letech. Snail hráli především tvorbu ze své poslední desky Hypersenzitivity včetně songů jako Man on the Carpet a Toxic Waltz. V pauze mezi dvěma songy si Honza pozval na pódium své dva malé syny a žertoval o tom, že když nemá hlídání, bere je s sebou na festivaly, což mnohým přítomným vykouzlilo na tváři chápavý úsměv.

Do akce nyní šli slovenští Stercore se svým úderným metalcorem. Už po několika prvních skladbách se povedlo zpěvákovi Matúši Pišovi vyhecovat fanoušky k circle pitu i wall of death. Kapela sáhla i do své nejnovější tvorby, a tak v jejím setu nechyběla dvojice nejnovějších vypalovaček Disgust a Resigned. Vypilovaný metalcore s houpavými riffy, říznými breakdowny a Matúšovým pekelně hlubokým growlem už způsobily v prostoru před pódiem pořádný rozruch, což si kapela pochvalovala. K parádní atmosféře koncertu přispěl i mírný vítr, který aspoň trochu všechny na place zchladil.

Po třech letech se na Basin vrátili crossoveroví borci Cocotte Minute. Své vystoupení tentokrát postavili na výběru svých největších hitovek, takže už zkraje setu nám naservírovali pecky jako Srdce, Tanči, Řeka nebo Králům koruny. Zpěvákovi Martinu Zellerovi se dařilo vyhecovat fanoušky k pohybu a během posledního jmenovaného songu nechal v refrénu vyniknout hlasy z publika. V úderném tempu se i přes stále vysoké teploty pokračovalo dál, na řadu přišla i hitovka Czeko, song Kopem! následoval o pár okamžiků později. Kapela pak ještě pozvala všechny na svůj prosincový koncert v pražské Lucerně. Cocotte Minute zakončili svůj set hitovkou Můj čas.

Ještě o něco divočejší a říznější set poté spustili thrashoví veteráni Debustrol. Po tradiční startovací debustrolské hlášce, která zazněla z úst Martina Kolinsse, kapela rozjela pecku Trendshit. Před pódiem se téměř okamžitě rozjel moshpit plný fanoušků posílených dobrým pivem, stále ještě plných energie, nechyběla ani řada crowdsurferů. Debustrol pokračoval dál výběrem toho nejlepšího ze své tvorby, takže takové fláky jako Svět co zatočí s tebou, Umučená nebo Protest byly samozřejmostí. V rychlém sledu kapela pálila do fanoušků jeden song za druhým, všichni u pódia si pořádně zařvali při refrénu starší pecky Antikrist. Nakonec došlo i na wall of death během závěrečného Vyznání smrti.

Závěr „zahřívacího kola“ festivalu patřil německým heavymetalovým velikánům Grave Digger. Za dunivého intra naběhl na pódium frontman Chris Boltendahl v klasické džínové vestě ozdobené desítkami nášivek a s triem svých kolegů rozjel úvodní song Twilight of the Gods. Už při tomto se snažil natěšené zástupy fanoušků vyhecovat k pohybu. Kapela sáhla i do letošní desky Bone Collector, ze které se dostalo na song Kingdom of Skulls. Vedle tohoto ještě s jednou výjimkou Grave Digger postavili svůj set pouze na starších skladbách do roku 1999. Chris poté pozdravil všechny a připomněl, že Grave Digger letos slaví pětačtyřicet let své hudební činnosti. Celé vystoupení šlapalo jak hodinky a jejich svižný a melodický heavy metal musel bavit snad každého fanouška tohoto žánru. Po rychlé a chytlavé Valhalle se ovšem i na chvíli zpomalilo tempo s táhlým songem Keeper of the Holy Grail. Chris nechal vyniknout hlasy fanoušků při další pomalejší skladbě The Round Table (Forever). S dozněním posledních tónů singlu Rebellions (The Clans Are Marching) se Grave Digger odebrali z pódia. Přídavek na sebe ovšem nenechal dlouho čekat, a tak za hromadného aplausu a návratu na stage kapela přidala ještě song Scotland United a na úplný závěr titulní skladbu své první desky Heavy Metal Breakdown.