Masters of Rock 2026, den čtvrtý: masakrální show Slaughter to Prevail, finále obstaral hvězdný Marilyn Manson

Nedělní program začal pořádně zostra, jelikož produkci na Ronnie James Dio Stage odstartovala norská thrash-groovová čtveřice Matanzick. Úderné houpavé riffy a silný drajv téhle bandy daly návštěvníkům sílu posbírat všechnu svoji zbývající energii a kapela tak přitáhla k pódiu relativně početný dav příznivců ostřejšího metalu. Matanzick nám naservírovali zejména svůj nejnovější materiál z loňské desky Chronicles of the Abyss a frontman Tore Lunner si několikrát za koncert pochvaloval skvělou atmosféru a odezvu fanoušků. Ještě o poznání ráznější představení následovalo hned vzápětí s italskou melodeathovou partou Lunarsea. Pětice známá svým nadšením pro vesmírnou tematiku předvedla hudebně pestrý set, ve kterém se střídaly melodické kytarové vyhrávky, blast beaty, syntezátorové party a kombinace growlingu i čistého vokálu. Lunarsea hráli především starší tvorbu z desky Route Code Selector, do které sáhli pro skladby Magnitude 9,6 nebo Subspace Transition. Během jejich setu už se to před pódiem začalo pořádně zahušťovat a Lunarsea spolu s Matanzick ukázali, že i tvrdší odnože metalu mají na „Mástru“ opravdu pevné místo.

Žádné zpomalení se poté nekonalo, protože také třetí kapela dne, a to australská groovemetalová skvadra Kimura, byla tvrdšího ražení. Těžkotonážní kytarové riffy a mohutné burácení zpěváka Jona Donoghueho přiměly první fanoušky k rozpoutání moshpitu, což kapela ocenila. Kimura přehrála téměř celé své debutové album Circle the Prey a stejně jako předchozí dva aktéři, i tihle sympaťáci opakovaně oceňovali skvělou atmosféru, kterou jim rozbouřený a stále se zvětšující dav před pódiem připravil. Jako čtvrtá šla do akce letos služebně nejmladší kapela line-up, kyperská modern-metalová parta Guiltera. Třetím rokem existující kapela, v jejímž čele stojí pohledná dredatá zpěvačka Vikki Arkharovou, hrála na poslech příjemný melodický metal s hutnými klávesovými samply. Slyšeli jsme téměř celé jejich debutové album Us a kapela ocenila skutečnost, že i přes stále stoupající teploty ji přišlo podpořit tolik fanoušků. Také Guiltera ve své show využila plameny šlehající z přední části pódia a na závěrečný song Far Away si mnozí zaskákali. Po tomto solidním setu následoval očekávaný návrat ryze dámské heavymetalová čtveřice Crucified Barbara, která přijela na festival po dlouhých dvanácti letech. Tyto nespoutané divoženky naběhly na pódium a rozjely úvodní řízný song The Crucifier. Bohužel po nějakých deseti minutách musela kapela kvůli silným poryvům větru a vydatnému dešti svůj set ukončit a fanoušci byli z bezpečnostních důvodů evakuováni od pódia. Zhruba po hodině se naštěstí situace uklidnila a dle vyjádření pořadatelů by Crucified Barbara měla dorazit na příští ročník.

S lehkým zpožděním tedy pokračovala německá symphonic metalová parta Enemy Inside. Na pódiu nechyběly jejich typické osvětlené trojramenné kříže a kapela svůj set začala titulní skladbou své loňské desky Venom, která tvořila většinu setu. Celá pětice na pódiu pořádně řádila a jejich kombinace tvrdých kytarových riffů, krásného vokálu zpěvačky Nastassji Giulie a elektroniky vyzněla skvěle. Kapela si několikrát dala s fanoušky odpovídačku a Nastassja si říkala také o circlepit, což jí ochotně splnili. Úplně poprvé kapela zahrála nový singl Dopamine a hned vzápětí emotivní skladbu Don´t Call Me an Angel, která pojednává o těžkém období, kterým si kapela prošla. Enemy Inside také oznámili, že pracují na nové desce, došlo i na wall of death, závěrečnou pecku Phoenix i na hromadné skákání. Nejen příznivce progresivního metalu nyní čekala veličina tohoto žánru, nizozemská formace The Gathering s půvabnou Anneke van Giersbergen. Čekal nás set postavený zejména na průlomovém albu Mandylion, od jehož vydání vloni uplynulo už třicet let. Právě skladbou Eléanor z této desky kapela začala svůj set plný táhlých až melancholicky vyznívajících melodií s dlouhými kytarovými sóly a příjemně znějícími klávesovými party. Na fanoušcích ovšem bylo znát, že mnozí jsou spíše v očekávání závěrečného hvězdného tria kapel, i přesto The Gathering zanechali sympatický dojem. Pokračovalo se dalšími skladbami z Mandylionu jako In Motion #1 nebo Sand and Mercury. Svůj set kapela zakončila novější skladbou Saturnine a poté následovala dlouhá přestavba pódia pro finská hardrocková monstra Lordi.

Na pódiu vyrostl majestátní hororový hrad s několika věžemi a děly vyzdobený lebkami, hodinami a s velkou bránou, tematický ke 20 letům od vydání alba The Arockalypse. Lordi z něj na úvod vybrali dvojicí songů Bringing Back the Balls to Rock a The Deadite Girls Gone Wild, při druhé jmenované si frontman Mr. Lordi přinesl figurínu mrtvé dívky. Mnohé skladby doplňovaly tematické rekvizity, například mrtvola rozčtvrceného dítěte s řetězy při skladbě The Kids Who Wanna Play with the Dead nebo motorová pila během songu Chainsaw Buffet. Mr. Lordi tradičně bavil publikum i svými pokusy mluvit česky. Lordi obecně zařadili do setu spoustu skladeb, které řadu let nehráli, stranou samozřejmě nezůstaly hitovky It Snows In Hell nebo Who´s Your Daddy?! Mnoho fanoušků s kapelou zpívalo především refrény a služebně nejmladší kytarista Kone si dal i parádní sólo. Na závěr si Lordi nechali trojici svých největších hitovek Devil Is A Loser, Would You Love a Monsterman a Hard Rock Hallelujah, přičemž při poslední jmenované Mr. Lordi ještě připomněl 20 let od okamžiku, kdy Lordi díky ní vyhráli tehdejší ročník Eurovize. Teď bylo na pořadu dne si pořádně protáhnou krk i všechny končetiny, protože ruská deathcorová mašina Slaughter to Prevail v čele s démonickým Alexem Terriblem, jehož monstrózním guturálním vokálům může málokterý zpěvák tohoto žánru konkurovat, rozpoutala totální peklo. Čtveřice vyvýšených plošin se světlomety a další konstrukce s nimi v horní části pódia přidávaly tomuto koncertu na monstróznosti. Kapela přišla ve svých typických rohatých maskách a už s úvodní peckou Bonebreaker rozjela svoji mašinérii plnou sekavých riffů, kulometných blast beatů, obřích plamenů a skvělého nasazení. Z nové desky Grizzly přišly hned nato na řadu songy Banditos nebo Russian Grizzly In America, krátce poté Alex bez mikrofonu zařval tak silně, že byl slyšet snad až na konci areálu. Vyžádal si též co největší wall of death, která se roztáhla až ke zvukařské věži. V emotivním projevu poděkoval fanouškům za skvělou atmosféru a odsoudil veškeré války a politická zla. Zvuk měli Slaughter to Prevail parádní a v davu před pódiem téměř neustával moshpit, bubeník Evgeny Novikov se blýskl parádním sólem. Před závěrečnou peckou Behelit se Alex ještě zmínil o tom, že dříve byl v hodně špatné životní situaci, ale dostal se z toho a pokud chceme změnit svět k lepšímu, musíme nejprve všichni začít sami u sebe.

Festival poté uzavřel kontroverzní zpěvák Marilyn Manson, který se do Česka vrátil po loňském vyprodaném koncertu. Vsadil na výběr svých největších hitovek zejména z období před rokem 2000, na pódiu vylepšovala světelnou projekci sestava osvětlených dvouramenných křížů. Při dlouhém syntezátorovém intru se kapela postupně zformovala na pódiu a vypálila úvodní song Nod If You Understand. Úderné riffy, chytlavé tempo skladeb, charismatické vystupování a časté výzvy fanoušků k vokální podpoře spolu fungovaly náramně. Svůj set postavil Marilyn zejména na svých starších hitovkách, nechyběly oblíbené songy This Is the New Shit, Great Big White World nebo též Exit Wound z připravované desky One Assassination Under God – Chapter 2. V průběhu skladby The Dope Show, při které Marilyn oblékl modrou chlupatou vestu, se rozpovídal o své abstinenci a dřívější lásce ke drogám a hned vzápětí přišla na řadu pecka Sweet Dreams (Are Made of This). Obří nápis mOBSCENE se rozsvítil hned nato při stejnojmenné skladbě a byla nám při ní též představena celá kapela. Marilyn Manson se rozloučil povedenou coververzí písně Personal Jesus, a to byla tečka za dalším vydařeným ročníkem festivalu Masters of Rock.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda