Masters of Rock, den druhý, část 2.: Till Lindemann si ve své kontroverzní show nebral servítky

Maxe Cavaleru, zakladatele legendární Sepultury, jsme po dvou letech opět přivítali ve Vizovicích s jeho kapelou Soulfly. Svůj stojan s mikrofonem měl osazen náboji, přes kytarové bedny vzadu visela maskovací síť. Už během úvodní vypalovačky Seek ´N´ Strike a následné hitovky Prophecy to na pódiu i před ním pořádně vřelo. Max často hecoval fanoušky, kteří se ve velkém počtu nechali unášet nad hlavami ostatních přímo k pódiu, často také vyzýval k hromadnému skákání. Jeho syn, bubeník Zyon Cavalera, bušil do svého nástroje tak silně, až mu odpadávaly činely. Kapela si dala se všemi odpovídačku při skladbě Back to the Primitive, v rychlém sledu a bez dlouhých proslovů pokračoval koncert od jednoho songu ke druhému. Max si zahrál na tradiční brazilský nástroj berimbau připomínající luk a oznámil, že se Soulfly letos v říjnu chystají vydat nové album. Na závěr setu si kapela nechala song Eye for an Eye.

Po předchozím masakru nás čekal kus hardrockové historie. Vůbec poprvé do Česka ze Spojených států dorazila Lita Ford, bývalá členka první ryze dámské rockové kapely The Runaways. Po intru v podobě songu Balls to the Wall zahájila své vystoupení skladbou Gotta Let Go. Přestože letos Lita oslaví své sedmašedesáté narozeniny, měla po celou dobu koncertu spoustu energie i elánu. Představila především svoji starší tvorbu z druhé poloviny osmdesátých let. Na řadu přišlo i několik coververzí jako The Bitch Is Back (Elton John), Black Leather (Sex Pistols), na své roky v The Runaways Lita vzpomněla písní Cherry Bomb. Po první jmenované skladbě si bubeník Bobby Rock střihl parádní sólo a došlo také na představení celé kapely. Zážitek z tohoto jedinečného koncertu mohl mnohým lehce zkazit prudký déšť, nicméně řízný hard rock v podání této divoženky jen tak něco nezastaví. Ke konci setu jsme si mohli vychutnat i krásnou baladu Close My Eyes Forever původně nazpívanou jako duet s Ozzym Osbournem, na kterou si vzala kytarové dvojče. Tento set pak kapela zakončila hitovkou Kiss Me Deadly.

Nyní nás čekal headliner celého festivalu – frontman kapely Rammstein Till Lindemann se svým sólovým projektem. A to s velmi kontroverzní a po všech stránkách řádně zvrhlou show. Téměř vše na pódiu bylo vedeno v červené barvě, včetně vyvýšené plošiny v zadní části pódia, na které stály bicí, čtvery klávesy a tyč, kolem které se ovíjela pohledná klávesistka Constance Antoinette. S prvními tóny titulní skladby své nové desky Zunge Till napochodoval na pódium a rozpadající se mlha postupně odhalila i zbytek kapely. Obě kytaristky i Constance byly oděné v červeném latexu, bubeník Joe Letz měl kostým ženské zombie, basák Danny Lohner s nimi byl též barevně sladěn. V průběhu skladby Fat mohla mnohé fanoušky zaskočit projekce zobrazující morbidně obézní ženy, které si s Tillem užívaly sexuální hrátky. Úderný rytmus mnohých skladeb a chytlavé tempo spolu s až obscénní produkcí ovšem kovaným fanouškům lahodily a mnoho jich i zpívalo texty. Při skladbě Altes Fleisch jsme na projekci mohli pozorovat muže strhávajícího ze sebe kůži zaživa, při následné Golden Shower zase dámská přirození v nejrůznějších podobách.

Till často shazoval stojany s mikrofony, mnohdy i některý rozbil, což po něm uklízel jeden z techniků. Joe zase házel paličky všude kolem. Fanoušky spláchly proudy vody vysílané z přední části pódia během songu Blut, po něm přišel na řadu Allesfresser. Constance během této písně tancovala u tyče a ke konci skladby byl na pódium přivezen vozík s dorty, které kapela házela přímo na fanoušky. Joe si z jistých míst vytáhnul několik pravděpodobně použitých tamponů, které též letěly do publika. Chybět nemohla hitovka Praise Abort a během neméně známé Platz Eins se Till vydal přímo mezi fanoušky. Seděl na trůnu, cestu mu razila početná ochranka a tancující Constance. S mnohými si podal ruku a některé objal. Kamera zavěšená na jeho hlavě přitom snímala jeho vidění přímo na projekci. V průběhu skladby Fish On nastala další scéna, kterou mnozí fans očekávali. Tillovi byla přinesena mísa s uleželými mrtvými rybami, které házel přímo fanouškům a další pak střílel ze vzduchové pistole. Tu mu nabíjela Constance. Dani Sophia zahájila s akustickou kytarou song Knebel, který se s Tillovým řevem později rozjel naplno, někteří z členů kapely začali demolovat bicí a rozbili také jednu kytaru. Tuto šílenou show ukončila kontroverzní skladba Ich hasse Kinder. Celá kapela se poté na vyvýšené plošině uklonila a odkráčela do zákulisí.

Závěr pátečního programu obstarali řečtí mytologové Septicflesh. Pódiu dominovala dvojice plachet s motivem skladby Portrait of a Headless Man. Na pódium jako první přišel bubeník Kerim Lechner a koncert zahájil skladbou The Collector z poslední desky Modern Primitive. Následoval opus The Vampire from Nazareth. Frontman Spiros Antoniou jako vždy často hecoval fanoušky a tahal z nich poslední zbytky sil. Jeho charisma, valivý symphonic death metal z nástrojů této čtveřice a mohutné orchestrální aranže tvořily dohromady jednu nezastavitelnou metalovou masu. Vedle úderné skladby Neuromancer sáhli Septicflesh i do své starší tvorby z přelomu milénia ke dlouho nehrané Virtues of the Beast. Spiros si ke konci vyžádal circle pit a při skladbě Anubis poprosil fanoušky o zpívání melodie. Jejich chorály se nesly hustě zaplněným areálem. Poslední skladbu uvedl s tím, že je o čistém umění a Septicflesh tedy druhý den festivalu zakončili skladbou Dark Art.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda a Petr Hanč