Niakara pokřtila EP Anubis: soud starověkého božstva dopadl v její prospěch

Uplynulé tři koncertní večery Niakary ve Futuru během tří let měly jedno společné: hned po otevření se u baru a v přilehlých prostorách setkalo mnoho známých, z nichž mnozí se déle neviděli, někteří neváhali přicestovat i z větší dálky (Liberec, Karlovy Vary, střední Čechy, Morava). Úderem sedmé se v sále objevilo pět členů Niakary a všichni usedli ke stolu připravenému pro autogramiádu, který sousedil s merch stánkem. To bylo velmi praktické, neboť fanoušci si mohli při čekání ve frontě koupit nové EP Anubis, a to pak rovnou přinést k podpisu. Přesně tak mnozí také učinili – stříbrné kotoučky putovaly jeden za druhým do rukou fanoušků a přímo ve Futuru se jich prodala pěkná řádka. Nejen hudební nosiče však šly na odbyt – kapela si při příležitosti vydání EP připravila několik novinek s motivem Anubis (trička, placky, samolepky), a dokonce zapalovače s logem.

Členové Niakary neúnavně podepisovali všechno, co se jim pod ruce dostalo, štrůdl fanoušků se krátil jen pozvolna, a když už opravdu i poslední fanda měl podepsáno, co potřeboval, byl čas na vystoupení hostující kapely Doktor Triceratops. Pražská metalová kapela se za dobu své čtyřicetileté kariéry stala legendou. Výběr prvního hosta byl velmi šťastnou volbou – Doktor Triceratops dělá muziku plnou energie, na muzikantech je vidět, že je to baví, neúnavně jedou plnou parou vpřed.

Před třičtvrtě na devět se ozvaly z pódia první kytarové riffy, z nichž jsme neomylně poznali… Zlatou generaci! Právě touhle skladbou to všechno začalo, tehdy i teď. Jaro 2023 přineslo první vydanou píseň Niakary vůbec, a teď jí kapela otevřela koncertní setlist. Bezprostředně poté se rozjela titulní skladba z nového EP Anubis. Jedná se o příběh z egyptské mytologie, kdy toto božstvo klade na váhy pírko a srdce toho, kdo právě odchází na onen svět – pro poznání, nakolik nešťastníka tíží předchozí zlé skutky. Právě tato skladba zní naživo opravdu skvěle. Chvíle tajemna, pak se Pavel Kubát opře do bicích, a už jasně víme, na čem jsme. Mayo Petranin zpívá „jak za nároďák“ a kapela nabízí silný, hutný zvuk i zajímavou melodii, která se k tématu starého Egypta hodí. Pokračovalo se v tradičnějším duchu, skladby Jesus Business a Šér Chán patří ke klasické autorské tvorbě náčelníka Niakary Zdeňka Kuba a setkávají se s dobrým ohlasem.

Teď už byl ale čas na první překvapení večera. Balada Proč muži odchází má závažné protiválečné téma, ale bývá při ní silná atmosféra v publiku. Je to i díky melodičnosti a výrazným kytarám, což z ní činí jeden z nejlepších kousků v repertoáru Niakary. A právě pro tuto píseň se ke kapele připojila zpěvačka Tereza Kaňková, která ji s Niakarou zpívá na loňském EP Anunnaki. Albový originál jsme poprvé a zatím jen jedenkrát mohli slyšet naživo loni ve Futuru, nyní se na stejné pódium Tereza vrátila, aby po roce mohla tato píseň znovu koncertně ožít jako duet s Mayem Petraninem. Dlužno samozřejmě dodat, že v tu chvíli stáli vedle sebe na scéně dva členové projektu Not Perfect – kytarista Martin Pavlíček a Tereza Kaňková v něm působili společně.

Tušíte, při které skladbě se na koncertech Niakary paří opravdu hodně? Ano, je to další letitý hit Prázdnej kout. Zezadu byl v tu chvíli krásný výhled na ten les rukou nahoře, tančící fanynky byly vidět i až vzadu v prostorách u baru. Dál se jelo však v ještě rychlejším tempu se skladbou Mládí v hajzlu, kdy bubeník Pavel Kubát uvolnil na jednu skladbu místo za bicími svému kamarádovi Marku Žežulkovi. A to byl právě ten moment, kdy na pódiu Futura došlo k dalšímu legendárnímu návratu. Zdeňka Kuba a Marka Žežulku pojí mnoho let strávených společně na pódiu v Arakainu – mnoho let spolupráce v rytmické sekci, mnoho let plných zážitků. A právě tato doba se na chvíli znovu zhmotnila před očima nás všech. Po Aleši Brichtovi a Petru Kolářovi v letech minulých je Marek Žežulka další osobnost formovaná touto kapelou, která se spojila se Zdeňkem Kubem v jeho nové hudební éře a dala zavzpomínat na to dobré, co daná doba přinesla. Pro mnohé přítomné fanoušky to byl moment návratu do mládí, které ale snad není zas až tolik… však vy víte kde.

Stará muzika mezi fanoušky frčí, a tak se s úspěchem setkala i Šeherezád II. Nelze nezmínit projekce, které se při ní promítaly; ty zaujaly už při Jesus Business a teď také. Kytarovým sólem se zde blýskl Martin Pavlíček. Za chvíli jsme si připomněli druhý singl v historii Niakary, Kruhy v obilí, a hned poté loňskou novinku Slídil, první z jiné autorské dílny než z náčelníkovy – hudbu složil kytarista Petr Voháňka. A pak už se na pódiu zjevila zpěvačka Leona Šenková… premiérově v podání Niakary zazněla skladba, které je ženský zpěv (dříve Lucie Bílá) snad už souzen – Nikdy se nevzdávej. Zařadit tuto píseň byl určitě dobrý tah, Leoně skladba sedí a její vystoupení bylo zajímavým, obohacujícím momentem.

Niakara zařadila do setlistu hned několik nově vydaných skladeb, a tak došlo i na baladu Nesmrtelná. Nádhernou skladbu od kytaristy Martina Pavlíčka opatřil Zdeněk Kub textem nesoucím v sobě neobvyklý, tajuplný, ale zároveň tragický příběh dívky, která kvůli svému věčnému životu přichází v průběhu věků o další a další blízké. Dosud akční Mayo Petranin při ní zvážněl, v půli ustoupil ze scény a dal prostor sólujícímu Petru Voháňkovi i náčelníkovi samotnému. Ovšem v následné šlapající skladbě Stárnem se vrátil do svého obvyklého laufu, chvíli to vypadalo na nějaký tajný sněm s kytaristou Martinem Pavlíčkem, pak jsme se dověděli, že stárnem, „jak se kdo cejtí a tak, jak se dá“. A přesně tak to je, ne? Posledním avizovaným hostem byl hudební všeuměl Dan Friml, a tak jsme se zvědavě těšili, kterým ze svých talentů přispěje do programu. Chopil se mikrofonu a šlo se rovnou na věc, thrashová pecka 311. peruť mu sedla skvěle. Tato skladba s sebou nese notoricky známé riffy a obrovské množství energie, kapela hnaná dopředu bicími Pavla Kubáta předvedla opravdu konzistentní a sehraný výkon.

V tuhle chvíli už měli všichni kmotři svá vystoupení za sebou, tedy se mohlo přikročit ke křtu. Na pódium přišli všichni, kdo měli s přípravami EP a koncertu co do činění, kapela vyzdvihla přínos přítomného Richarda Scheuflera ml., který se ujal role producenta. Křtilo se klasicky šampaňským, které pak bylo podáno do publika, kmotři popřáli Anubisovi to nejdůležitější – aby se CD dobře prodávalo a posluchači byli spokojení – a pak si vzal slovo náčelník Zdeněk Kub. Poděkoval všem, kdo se na EP i na tomto koncertním večeru podíleli, a připojil speciální poděkování pro svou partnerku, PR managerku kapely Káťu, které stvrdili polibkem.

Ano, takove okamžiky jsou jedinečné, podobně jako zní titul následujícího „metalového blues“ Niakary – Jen jednou. Opět stará brichtovsko-žežulkovská éra, devadesátky. „Jen jednou, ta prokletá noc si to žádá…“, až na to, že tahle noc nebyla prokletá, ale pro všechny z nás šťastná. Trochu méně hluboko do historie pak kapela sáhla v další písni Barbaři, a pak už Mayo Petranin uvažoval nahlas, zda víme, že Zdeněk Kub před lety založil ještě jeden projekt, jednoalbový projekt KAIN s mnoha zpěváky podílejícími se na daném albu. A „vypožičali sme si jednu skladbu“ (uznejte, že ve slovenštině to zní!)… ti, kdo už měli EP zakoupeno, tušili, že půjde o titulní skladbu Kain. Není ani poznat, že píseň je stará víc než dvacet let, zní moderně, zapadá do konceptu EP Anubis a její živá podoba se také povedla. Jednalo se o poslední skladbu „oficiální části“ koncertu, než Mayo Petranin začal představovat kapelu. Došlo samozřejmě i na přídavky… tím prvním byla Forsage, opět jedna z těch klasických věcí, která kromě pořádné nálože hudební energie má i výborný text, který – nebojím se to říci a vím to – umí fanouškům dodat sílu a naději v nelehkých životních situacích. Na koncertech bývá při této písni výborná atmosféra, což se potvrdilo i tentokrát, když Mayo opět roztleskal publikum. Zažili jsme při ní i zajímavý kytarový moment, kdy se Petr Voháňka přesunul přes celé pódium k Martinu Pavlíčkovi a rozjeli to bok po boku stereo, přesně podle hesla, že v této kapele mají oba kytaristé rovnocenné pozice a o sólovou i doprovodnou roli se dělí.

Jenže fanoušci nechtěli pustit kapelu jen tak z pódia. Skandovali a došlo i na známé „co je… co je… co je, co je, co je?!“ Jak se loni začínalo, tak se mělo pomalu i končit… Anunnaki. Výborná titulní pecka z loňského stejnojmenného EP se za ten rok dostala mezi oblíbené momenty setlistu a je moc dobře, že na ni i tentokrát došlo. Mayo opět hecoval fanoušky a Futurum se jako jeden muž aktivně účastnilo toho propojení mezi kapelou a publikem. Dnešní koncert tedy tvořil uzavřený celek, od Anubise k Anunnaki… až na jednu skladbu. Tu by fanoušci kapele nejspíš neodpustili. Černý koně jsou totiž fakt hit. A když zazněly první nesmírně známé tóny, byl celý sál opět na nohou, skákalo se, tančilo se, mikrofon na chvíli skončil i u úst zpěváka Doktor Triceratops Ondry Černého v první řadě, a nikomu se ještě nechtělo domů. Ale teď už musíme… a mezitím doufejme, že Niakara brzy vyvěsí termíny dalších koncertů, protože tahle kapela se musí zažít znovu.

Niakara svým v pořadím třetím koncertem ve Futuru (říjen 2023, 2024, 2025) dokázala, že se etablovala na domácí scéně a její pravidelná slavnostní akce si už našla pevné místo v kalendáři rockových a metalových fans. Zdeněk Kub se v nedávném rozhovoru v Hledáčku Jirky Rogla na Radiu BEAT vyjádřil, že by rád uskutečnil historickou trilogii Anunnaki, Anubis a ještě jedno další EP v budoucnu. Budeme se tedy těšit… a prozatím odcházíme z koncertu nasáknutí pozitivní energií.