Silvestrovská rekapitulace roku 2025 očima redaktorů a fotografů RockSoundu

Letošek byl koncerty a festivaly opravdu nabitý. V číslech to jsou 4 festivaly, přes cca 50 koncertů a nespočet větších či menších kapel, které si už ani nepamatuji v číslech, celkem je to téměř přes 150 kapel. Rok 2025 byl pro mě přelomovým, odfotil jsem si první festival, a i první halový koncert zahraničních hvězd. Potkal jsem spoustu lidí a také spoustu fotografů, s kterými se vždy na akcích opětovně potkávám. Je to ta nejhezčí věc, kterou si vždy z koncertu odnesu, zábava a vzpomínka na společné chvíle a zážitky se svými kamarády. Vybrat pouze 2 fotky z tak nabitého roku je opravdu těžké.

1. První fotka je finská kapela Turmion Kätilöt, která mě opravdu hodně baví, a neotřelým pojetím své prezentace jak na pódiích, tak v klipech mě nepřestává stále překvapovat.

2. Druhá fotka je z letošního koncertu Electric Callboy, kdy jsem šel poprvé fotit do velké haly. A byl to opravdu skvělý pocit, stát pod obrovským pódiem ve vyprodané hale.

Obvykle posílám fotky dvě, které ukazují mé dva světy: rock a metal X irsko-americký vlasatý folk-pop, který mě provází už třicet let.

1. První fotka byla pořízena 5. dubna 2025 v klubu Barrák v Ostravě na koncertě Niakary. Mayo Petranin jako metalový Mefisto pokouší soustředěného Martina Pavlíčka při skladbě Šeherezád II aneb jak vidno, na kytaru lze zahráti i čtyřručně.

2. Druhá fotka pochází ze 4. května 2025 z koncertních prostor Circus Krone v Mnichově. Místo, kde před lety hráli i Beatles. Nástroje připravené, osvětlení rozsvícené. Klid před bouří? Posledních pár chvil předtím, než na pódium vtrhne Jimmy Kelly se svou třináctičlennou kapelou Street Orchestra. Jejich koncerty jsou jeden obrovský tříhodinový výbuch energie, až člověk zírá, jak brilantně to čtyřiapadesátiletý frontman utáhne, uzpívá a utančí. Ale jsme tady, stejně jako tehdy. On na jevišti, já v hledišti. Už nám není čtyřiadvacet a jedenáct let jako tenkrát. Ale jsme v něčem pořád stejní, a hlavně jsme pořád tady. On na pódiu, já mezi diváky. Díky za to!

1. Till Lindemann, 21.12.2025, O2 arena

Tilla sleduju už skoro 20 let a jednoduše nejvíc mě baví tím, jak v textech, videoklipech i koncertech nemá hranice, doslova se s ničím nesere a je svůj. Na Masters jsem si ho užil parádně z první řady, schytal jsem to dortem i rybou a když oznámil Prahu, řekl jsem si, že jednou zase stačilo… Ale den před pražským koncertem jsem zjistil, že se uvolnily ještě lupeny k pódiu, v půl dvanácté v noci jsem to koupil, jel jsem tam zrovna z práce, zpátky mě vezla známá a asi po dvou hodinách spaní jsem mazal do práce. Ale stálo to sakra za to!

2. Rock Castle, 15.8.2025, Moravský Krumlov

Na Rock Castle jsem letos vyrazil už podeváté v řadě, je to pro mě vždycky takovej symbolicky poslední megafesťák léta (pak samozřejmě ještě pokračuju malejma open airama). Tady jsem zachycenej kolem desátý ráno v místní Restauraci U Blondýny, kam chodim vždycky ráno na jídlo za příjemný peníze (velkej plus za to, že se platí jen hotově), jak jsem natěšenej na to, až strávim zase celej den u pódia ve společnosti super lidí, kapel, sekuriťáků, hezkejch ženskejch a dobrýho píva. Navíc jsem si přímo tady v ten den vytvořil jednu moc fajnovou známost…

Fotek a akcí, které mi letos udělaly radost, je opět hodně. Vybrat jen tři bylo hodně těžké, po velkém vnitřním boji letošní výběr dopadl takto:

1. Hned v polovině ledna vystoupil v pražském Paláci Akropolis můj oblíbený Mark Tremonti se svým sólovým projektem. Podařilo se mi ulovit pár slušných fotek, tuhle na svých sociálních sítích sdílel i samotný Mark, což mi samozřejmě udělalo obrovskou radost.

2. Druhá fotka je z jednodenního festivalu na Výravě, který tam tradičně uzavírá letní open air sezónu. Ten den byl jedním z těch, kdy se všechno daří, takže se mi povedlo zachytit i Noida „plachtícího“ vysoko nad rozvášněnými fanoušky. Radost veliká!

3. V mém výběru by vlastně neměla chybět fotka z královéhradeckého koncertu kapely Deloraine. Trauma z focení „ve tmě“ se nečekaně proměnilo ve skvělé fotky, které se líbily i kapele. Tahle vybraná fotografie uspokojuje i moji touhu po „fine art“ focení, které mě dříve naplňovalo, ale teď už na něj nemám čas. Už teď se těším, až se zase s Deloraine „pracovně“ potkám.

Rok se sešel s rockem a zase bilancujeme. Letos jsem vybral tyto tři fotky:

1. Peter Tagtgren. Koncert Pain v Brně a setkání pohledem přes objektiv fotoaparátu. Tohoto švédskýho démona nejde nemilovat.
2. Milovaný Metalgate Czech Death Fest a setkání s kultovními Haemorrhage. Fernando je osobnost, frontman par excelanc a skvělej chlap. Opravdu silný hudební i emocionální zážitek.
3. Tenhle okamžik měl sílu bouře a vehnal mi slzy do očí. Žádost Dejvyho o ruku Duzl přímo na pódiu po poslední skladbě Sybtomy na milovaném Symboliku. Wauuuuuuuuuuuuuu!

Děkuju za možnost být součástí této skvělé party, všem přeji do nového roku hlavně pevné zdraví, spoustu úžasné muziky, fotografům dobré světlo a pisatelům nevyčerpatelnou zásobu slov!