Rockové Vánoce: Brichta, Turbo a Traffic Trouble vyprodali Barču

Zatímco v sále probíhaly finální přípravy, někteří příchozí sledovali v přilehlé hospodě natáčení rozhovoru s Alešem Brichtou pro Českou televizi. S otevřením vstupů se však během následující hodiny sál hustě zaplnil, a dokonce bylo i vyprodáno. Původně oznámený otvírák večera, kapelu Bound to Break, nahradila rocková pětice Traffic Trouble. Prezentovala se pohodovým rockem s českými texty. Kluci zahráli například jeden ze svých vůbec prvních nahraných songů Prozaická krůta, údernou skladbu Lost nebo coververzi Alešovy hitovky Andílek. Touto cestou mu též poděkovali za pozvání. Když se později po představení všech členů chystali Traffic Trouble k odchodu, vykřičel si zaplněný sál ještě přídavek. Tím pak byla další povedená coververze, a sice skladby A to tě trochu bolí od Dana Bárty.

Nyní jsme se již mohli těšit na kapelu Turbo, která příštím rokem oslaví už úctyhodných pětačtyřicet let. Na pódiu kapelu všichni přivítali i s novým zpěvákem Radomilem Zíkou a navrátivším klávesistou Miloslavem Orcígrem, klávesy za kytaru vyměnil Karel Mecner. Ze začátku se sáhlo hluboko do historie pro singl Tak na co čekáš z roku 1982, poté přišla na řadu nová skladba Vidím tu lásky svý stát, kterou pro Turbo napsal Tommy Thayer (KISS). Při dalším starším singlu Přestáváš snít si Radek dal s fanoušky odpovídačku, mnozí z nich s kapelou zpívali skoro celý koncert. Chorál hlasů vynikl i při krásné baladě Bez lásky žít se nedá. Radek vzpomněl na jeden z koncertů, který na Barče odehrál před čtyřiceti lety a stejně jako jeho kolegové si hraní opravdu užíval. Vedle skvělých fanoušků se kapela mohla opřít i o dobrý zvuk. Nechyběl další nově nahraný song Andělů se nesmíš dotýkat a koncert spěl pomalu do svého závěru. Na ten si Turbo nechali trio svých největších hitovek – Díky, já jdu dál, Hráč a po závěrečném aplausu a vyvolávání kapely zpět na pódium Chtěl jsem mít, jejíž závěrečný refrén nechala kapela zcela na fanoušcích. Po přání příjemných Vánoc poté Turbo na pódiu vystřídal Aleš Brichta.

V sále bylo v tuhle chvíli už opravdu pořádně nahuštěno kovanými metalisty připravenými na Alešův set. Ještě předtím však jeden z moderátorů k radosti mnohých oznámil, že Rockové Vánoce zde na Barče příští rok proběhnout dvakrát. Poté Aleš usedl na svoji ikonickou židli, celá kapela včetně mladé zpěvačky Kateřiny Kročilové a hosta, třetího kytaristy Tomáše Eislera, se zformovala na pódiu a za aplausu v podobě typického „Co je? Co je?“ se rozjel úvodní song Proč. V rychlém sledu následovaly další neméně známé hitovky Amadeus, Adrian a Ztráty a nálezy. Opět jsme tedy vzpomněli na nejlepší léta Alešova působení v Arakainu, do své sólové tvorby sáhl pro oblíbený song Peklo už čeká. Celá kapela měla rovněž skvělé nazvučení a u pódia se tísnil nadšený a zpívající dav. S Kateřinou, která obstarávala především doprovodný zpěv, skvěle vyzněla hitovka Zimní královna. Vesměs tahle metalová kumpanie bez dlouhých projevů jela od jednoho songu ke druhému, v jednom sledu následovaly krásné coverové balady Dívka s perlami ve vlasech a Jsem prý blázen jen. Celá kapela nám poté byla představena s tím, že kytarista Zbyněk Haase završuje s kapelou svoji úctyhodnou patnáctou sezónu. Aleš později konstatoval, že se těší do backstage na své další pivo a panáka a následné tóny naznačovaly kultovní song Apage Satanas. Na pódiu poté přivítal svého vnuka Santiaga a na úplný závěr se se zaplněným sálem rozloučil peckou Nechte vlajky vlát.