Metalfest, den třetí, část 2.: velké loučení se Sepulturou, premiéra nové zpěvačky Battle Beast, dorazily rockové hvězdy Eclipse a Gotthard

Jak při loňském pražském koncertu slíbili, tak udělali – švédští rockoví sympaťáci Eclipse předvedli v Plzni parádní set plný zpěvných, chytlavých a řízných fláků. Hned při úvodní skladbě Roses on Your Grave se vydali přímo k fanouškům a v zápětí sáhli do své poslední desky Megalomanium II pro singl All I Want. Frontman a kytarista Erik Mårtensson otestoval hlasitost zaplněného areálu v průběhu písně Twilight a – stejně jako mnoho dalších kapel před ním – i on vyzdvihl plzeňské pivo. Refrén hitovky Battleground nechal na fanoušcích samotných, k jeho radosti se mnoho z nich přidalo. Kytarista Magnus Henriksson se blýskl parádní sólem a přesto, že byla neděle, nevynechali Eclipse oblíbenou skladbou Saturday Night (Hallelujah). O něco pomalejší píseň Anthem si dal Erik sám pouze s fanoušky a na závěr si kapela nechala svůj největší hit Viva La Victoria.

Švýcarští Gotthard letos slaví pětatřicet let své existence a tentokrát svůj set postavili zejména na loňském studiovém albu Stereo Crush. Pódium měli vyšperkované dvojicí konstrukcí s reprobednami Marshall a světelnými reflektory. Svůj set zahájili novou skladbou AI & I a paradoxem bylo, že při jejich na poslech příjemných a zpěvných skladbách se strhl patrně nejdivočejší crowdsurfing za celý festival. Tempo lehce zrychlilo s peckou All We Are, nechyběla coververze známé písně Hush od Joeho Southa. Při té zpěvák Nic Maeder, podobně jako Erik z Eclipse otestoval sborové zpěvy fanoušků. Uvedl též skladbu Remember It´s Me, která byla dle jeho slov první, kterou pro kapelu napsal. Ve druhé polovině setu zazněly i hitovky Anytime Anywhere a Feel What I Feel, při druhé jmenované si kytarista a kapelník Leo Leoni pořádně protáhl své sólo. Nic se ještě vydal přímo mezi fanoušky, mezi kterými proplouval posazený na ramenou jednoho ze členů ochranky. Gotthard si na závěr nechali ještě chytlavou skladbu Lift U Up a přidali ještě pecku One Life, One Soul a nakonec ještě coververzi Quinn the Eskimo (The Mighty Quinn) od Boba Dylana.

Předposlední kapelou festivalu byla finská powermetalová stálice Battle Beast, před jejichž novou zpěvačkou Marinou La Torraca stál těžký úkol důstojně zaplnit místo po její dlouholeté předchůdkyni, dračici Nooře Louhimo. Hned na úvod kapela vypálila dvojici hitovek Straight to the Heart a Master of Illusion. Z nové desky Steelbound zde vůbec poprvé naživo zazněla velmi chytlavá a zpěvná skladba Riders of the Storm. Battle Beast se mohli opřít o parádní zvuk, celá nástrojová sekce byla dobře slyšet a mnozí fanoušci s nimi zpívali texty. Marina děkovala všem za parádní podporu a vzpomněla i na svůj první koncert s kapelou, ocenila též rodinnou atmosféru, která mezi metalisty panuje. Poté uvedla poprvé naživo další z nových songů The Burning Within, při kterém se před pódiem rozjel moshpit a nad hlavami fans v předních řadách opět zrychloval crowdsurfing, který neustával až do konce koncertu. Došlo i na hromadné „veslování“ v průběhu skladby Where Angels Fear to Fly. Baskytarista Eero Sipilä si později vzal slovo a poznamenal, že když se řekne Česko, vybaví se mu tři věci – hokej, brankář Dominik Hašek a rock´n´roll. Všem dívkám v areálu Marina věnovala titulní skladbu nové desky Steelbound a Battle Beast se všemi se rozloučili starší hitovkou Wings of Light.

Teď už nebylo nač šetřit síly, jelikož po rozsáhlé přestavbě pódia nás čekal poslední český koncert brazilské thrashdeathové legendy Sepultura. Na pódiu byla rozmístěna pětice LED obrazovek, na kterých probíhala pestrá projekce a už od úvodní vypalovačky Inner Self panovala pořádně divoká atmosféra. Před pódiem se rozjel mohutný moshpit, který vydržel až do konce devadesátiminutového setu kapely a hned pro druhou skladbu All Souls Rising kapela sáhla do svého letošního EP The Cloud of Unknowing. Teprve po čtvrtém songu Kairos promluvil zpěvák Derrick Green k fanouškům a popřál jim, aby si tuhle neopakovatelnou derniéru užili na maximum. A byla to pořádná jízda… Nechyběla hitovka Attitude, při které projekce zobrazovala indiánské kmeny, z nového EP ještě zazněl song The Place. Slovo si poté vzal kytarista Andreas Kisser a po několika slovech díků představil celou čtveřici na pódiu. Vzápětí se šlo až do roku 1987 a z druhé desky Schizophrenia přišla na řadu vypalovačka Escape to the Void. Na pódium poté kapelní tým přinesl několik bubnů, přišla i kapela Crypta a pár dalších hostů a společně si zabubnovali instrumentálku Kaiowas. Závěrečná část koncertu pak přinesla ty největší hitovky, když v jednom sledu po sobě Sepultura zahrála songy Territory, Refuse / Resist či Arise. Před poslední jmenovanou došlo i na společné foto s fanoušky a bubeník Greyson Nekrutman si střihl parádní sólo. Celý areál skákal při chytlavé Ratamahattě, no a na úplný závěr pak připadla kultovní pecka Roots Bloody Roots. V Lochotíně jsme se tedy takto rozloučili s jednou z nejuznávanějších metalových formací, jejíž muzika je však nesmrtelná.