Nightwish dali v Praze mimo jiné vzpomenout na dlouho nehrané písně

V setlistu se mimo „nezbytností“ jako „Élan“ nebo skočné a taneční „I Want My Tears Back“ objevuje mnoho písní, které Nightwish dlouho naživo nehráli.

Velká část z nich pochází z období působení Tarji Turunen, která byla dle mínění mnohých fanoušků nejlepší z dosavadních tří zpěvaček, jakou Nightwish měli. Mezi tyto patřily například „Dark Chest of Wonders“ a klasická „Nemo“ z alba „Once“, „Devil & the Dark Deep Ocean„. Nesmíme zapomenout na „Gethsemane“ z alba „Oceanborn“ nebo „Come Cover Me“ a „Dead Boy’s Poem“ z alba „Wishmaster“.

Z éry Anette Olzon, která zde působila v letech 2007-2012, jsme mohli slyšet třeba již zmíněnou „I Want My Tears Back“ nebo „Last Ride of the Day„.

Koncert odstartovala teprve čtyři roky fungující finská heavy metalová pětice Beast in Black. Ovšem zdání klame, v této sestavě působí zkušení borci jako kytarista Kasperi Heikkinen (ex-U.D.O.) nebo kytarista Anton Kabanen (Battle Beast).

Rychlejší songy střídaly pomalejší pasáže a odezva publika postupně gradovala, když zpěvák Yannis Papadopoulos neustále burcoval přítomné k pohybu. Úsměvný byl pohled na bubeníka Atteho Palongase, který neustále vtipně gestikuloval. Tato mladá kapela se chystá v lednu vydat novou desku a za půl roku si je poslechneme znovu na Metalfestu.

Po jejich setu už se všichni těšili na vrchol večera. Na úvod byli všichni upozorněni, aby si dali pohov od mobilů a veškeré techniky, a užili si pořádně koncert. To ale mnozí nevyslyšeli a při pohledu dozadu se to chvílemi jen hemžilo světýlky.

Každopádně už prvním songu, svižné „Dark Chest of Wonders„, propukla celá O2 aréna v šílenství a „krása střídala nádheru“, jak se říká. Mohutné pyroefekty, světelná show a působivé projekce, jako jsme u Nightwish zvyklí. Na projekcích se mimo jiné vystřídaly motivy vesmíru plného hvězd, letní přírody při „Élan„, jakási fiktivní horská dráha při „Last Ride of the Day„. Nebo také nejrůznější formy života a lidé z celého světa při závěrečné „The Greatest Show on Earth„.

Oheň byl chvílemi tak silný, že mnozí z nás v předních řadách si museli zakrývat obličej. Členové security se vepředu pěkně zapotili. Nám tak silný žár každopádně jen umocňoval zážitek. Floor byla oblečena v nádherných černožlutých šatech a pohled na ni byl okouzlující.

Multiinstrumentalista Troy Donockley zase udivoval svojí virtuozitou při hře na několik neobvyklých nástrojů – různé flétny, bouzouki (stejný nastroj, na jaký hraje např. Chrigel Glanzmann z Eluveitie), dudy, a později se dostal i ke kytaře.

Úsměvný pohled byl na kytaristu Emppuho Vuorinena, který vedle Floor Jansen vypadal skoro jako trpaslík a při hraní sóla si občas podpíral kytaru kolenem.

Jak už bylo zmíněno, setlist obsahující devatenáct songů nabízel průřez celou diskografií skupiny, což se málokdy vidí. Vešla se tam ještě i cover verze taneční instrumentálky „Elvenjig„.