Království Avatar připlulo s velkou pompou do Zlína - část I.

Je tomu již půl roku, co naši zemi poctilo návštěvou Království Avatar. Pomyslné putující království stvořené švédskou metalovou skupinou Avatar zakotvilo loni v červenci na jeden den na festivalu Masters of Rock. Teď nastal čas k návratu. Vzhledem k tomu, že jsme jejich festivalovým vystoupením byli potěšeni a i na tiskové konferenci jsme členy Avataru poznali jako milé a především nesmírně vtipné lidi. Proto jsme si nemohli nechat ujít ani zlínský koncert 1. 2. v Hale Euronics, který pro nás připravila agentura Pragokoncert.

Již při příchodu do haly muselo být hned každému jasné, do čeho se to pouští a s čím bude mít za chvíli tu čest. Neonově blikal už i „cirkusově“ pojatý stánek, v něm obsluhovali prodavači v elegantních červenobílých uniformách. Avatar má vizuální stránku dotaženou skutečně k dokonalosti – neexistuje snad kapela, která má uniformovaný a elegantně oblečený i personál na pódiu a u merche. Čilý ruch u něj panoval až do osmé večerní, kdy se fanoušci v nově zakoupených tričkách začali přesouvat pod pódium.

Těžko říct, kdo měl nápad připojit před teatrální metalovou show muzikanty hrající irskou hudbu, dlužno však dodat, že to byl nápad výborný. Prvním účinkujícím večera byl „typický zrzavý Ir z Dublinu“, folkový písničkář Dylan Walshe. Vystupoval sám, jen s kytarou, jak to v tomto žánru bývá, a svou melodickou a příjemnou muzikou si brzy získal přítomné metalheads, kteří podupávali do rytmu a zlehka se vlnili. V jeho repertoáru jsme mohli slyšet i irskou klasiku Star of the Country Down.

Co vznikne, když se dá dohromady bělovlasý bělovousý potetovaný zpěvák/kytarista typu chodící sebevědomí, charismatická akordeonistka oděná v černém a v tartanu, proklatě sexy bubeník a „klidná síla“ basák? Budou z toho The Mahones! Kanadská celtic punková skupina irského původu odehrála ve zlínské Hale Euronics velice energický set. Skupina odkazovala na své irské kořeny i v textech (jeden z nich dokonce pojednával o Oscaru Wildovi), bubeník hrál zcela stylově paličkami v národní barvě – byly celé zelené.
Během jejich setu zazněla i coververze jiné irské klasiky The Wild Rover, samozřejmě v náležitě punkové úpravě, tedy třikrát rychleji a v rytmu na dvě doby. V závěru vystoupení se k nim připojil Dylan Walshe a společně nechali vyniknout souznění svých hlasů.

Úderem dvaadvacáté se spustil pomyslný padací most do Království Avatar. Vzadu na pódiu z podzemí vyjel zlatý trůn, na němž seděl charismatický dredatý blonďák Jonas Jarlsby, kytarista kapely, všemi přijímaný za krále. Králi se klaní až k zemi i samotný Johannes Eckerström, typicky klaunsky nalíčený zpěvák kapely, který za červeným řečnickým pultem rozpoutal svým hlasovým projevem peklo hned zkraje. Opravdu triumfální návrat krále (Return of the King). Téměř nepřetržitý headbanging basáka Henrika Sandelina jen podtrhoval intenzitu, s jakou Království Avatar vtrhlo do Haly Euronics.

Pokračování následuje v druhé části článku

Text: Sylva Kaplanová

Foto: Petr Chán