Turné dvou předních českých metalových formací Dymytry a Arakain pojmenované Neztrácíme náboj – znovu po 10 letech pokračovalo první březnovou sobotu v jindřichohradeckém KC Jitka. Koncert byl dalším z vyprodaných, sál pojmul na čtrnáct set natěšených rockerů.
Arakain zařadil do svého setu novinky i několik dlouho nehraných skladeb, velkou část setu doplňovala pestrá projekce
Příjemné počasí venku hrálo do karet fanouškům, kteří se už několik hodin před otevřením začali scházet u hlavního vstupu. V sále mnozí ocenili pohodlí, které nabízelo rozsáhlé sezení v jeho zadní části. S úderem osmé hodiny se už před pořádně zaplněným sálem rozezněl Crazy Train od Ozzyho Osbourna, opona spadla a obě formace spolu rozjely úvodní song večera Jedna krev. Už ten s nimi zpíval celý sál. Na pódiu zůstavší Arakain spustil lednovou novinku Rány a rozběhla se i LED projekce za pódiem, na které běžely útržky z nejnovějšího klipu a během řady dalších songů i k textům tematické motivy. Vzápětí kapela sáhla do své starší tvorby pro hitovky Amadeus a Strážci času, během kterých začal Honza Toužimský rozhýbávat a roztleskávat zaplněný sál před sebou. Nechyběl fanoušky oblíbený singl K zemi přibitej, Honza se přidal s kytarou při krásné baladě Chtěl bych ti říct, která také nějaký čas nebyla k slyšení. Kapela při této nechala refrén zpívat fanoušky samotné a jejich sborový zpěv se krásně nesl sálem.
Z pódia šlehaly plameny, oba aktéři si navzájem propůjčili své skladby
Arakain se mohl opřít též o skvělé nazvučení, což ještě posílilo skvělé dojmy mnohých přihlížejících. Během vypalovačky Metalománie z pódia šlehaly plameny, Arakain si poté od Dymytry půjčil jejich song Klub rváčů. Hned nato přišel na pódium Noid, který si s Honzou zazpíval Strom života, čímž dal vzpomenout na památný koncert k 25 letům Arakainu v roce 2007. Pekelné motivy projekce zobrazovala v průběhu singlu Sedm hříchů a do vzduchu vystřelovaly další a další plameny. Kapela si pochvalovala parádní atmosféru a energii, která se v jejich příznivcích zrcadlila a první část večera šla pomalu do svého závěru. Hromadná skákanice se strhla během hitovky Ďábelská hra, ikonickým hromadným „Co je?“ poté začala neméně známá Proč.
Bubenická sekce potvrdila své vysoké kvality, Dymytry začali novou tvorbou a o legraci rozhodně nebyla nouze
Nyní nadešla chvíle pro hvězdné bubenické duo Miloš Meier a Lukáš Doksanský. Oba se pořádně vyřádili při svých sólech a taktéž společné souhře, zatímco kolem nich probíhala rychlá přestavba pódia pro Dymytry. Bylo sympatické, jak hladký průběh měla, což ukázalo, jak sehraný tým kolem sebe obě kapely mají. Krátce nato už intro uvedlo skvělý singl My ještě nechcem jít, během které opět ožila LED stěna za zády muzikantů. Také s Dymytry texty zpíval snad celý sál a zejména před pódiem v předních řadách to pořádně vřelo. Po doznění skladby Digitální tráva se Noid přivítal se všemi v sále s příslibem skvělého večírku. Do Protheovy éry kapela sáhla pro song Zůstaň stejná, poté přišlo na řadu pár humorných momentů. Noid si přinesl tlakovou pistoli, ze které chtěl mezi fanoušky vystřelit kapelní tričko, to se však zaseklo v pódiové konstrukci. Sestřelit ho se nakonec podařilo jednomu ze členů kapelního týmu.
Dymytry nešetřili slovy uznání ke svému týmu a fanouškům, Dymo měl emotivní projev
Mnozí si zaskákali při dojemném songu S nadějí a na pódium se vrátil Honza Toužimský, který se přidal při skladbě Dej bůh štěstí. A tak jako si Arakain vypůjčil Klub rváčů, tak si i Dymytry na oplátku střihli dlouho nehranou pecku Promiňte slečno z dílny Arakainu. Kapela děkovala agentuře ZL Production za parádní servis, svému týmu, i fanouškům, že chodí na koncerty a jsou s ní „v dobrým i zlým“. A právě tento song, při němž se mnozí v předních řadách drželi za ramena, následoval. Set plný novějších songů okořenila krásná záležitost Občas pocit mám, po které si vzal slovo Dymo. V emotivním projevu se zmínil o tom, že je zase po dlouhých letech rád na pódiu se svým tátou a jak ho v dětství sledoval při koncertech na Barče. Rozpovídal se i o tom, jak poznal Miloše, Gorgyho a Artura, o objevení Honzy Toužimského a „námluvách“ s Noidem, připomněl i jeho loňské vítězství v anketě Český slavík. Následně nastala pořádně divoká pařba, když Dymytry rozjeli hitovku Ocelová parta. Mnozí si zaskákali, sálem se neslo hromadné skandování a pódium opět vzplálo při skladbě Černobyl. Dymytry poté všechny v sále pozvali na svůj Dymytry Sabat, který se letos bude v srpnu konat ve Svojšicích a Kamínkách, a svůj sólový blok zakončili jak jinak než hitovkou Strážná věž.
Velké finále v režii obou kapel na jednom pódiu, po koncertě následovala podpisovka
Sál nyní potemněl, na pódiu v krátkém sledu proběhla poslední krátká přestavba, rozsvítila se červená světla a Dymytry s Arakainem spolu rozjeli svůj nejnovější společný singl Neztrácíme náboj. V tom stvrdili, že i po dvanácti letech od prvního společného tažení jim to stále spolu šlape náramně. Rozhodně nemohli opomenout ani další společnou věc Žít svůj sen, během níž se sál rozsvítil telefony fanoušků a ti si dali sami celý refrén. Dymo i Jirka Urban starší si poté přinesli akustické kytary a po dlouhých letech oprášili akustickou skladbu Slečna závist. Zde proběhly další humorné momenty, kdy na výzvu Honzy Toužimského fanoušci v refrénu zpívali postupně místo „A“ hlásky „B“, „Č“ a „Z“, obě strany se ovšem neubránily salvě smíchu. Obě kapely si spolu ještě daly pecku Adieu z repertoáru Dymytry a tento úžasný večer zakončily kultovním songem Apage Satanas. Krátce po koncertu proběhlo ještě setkání s fanoušky při společné podpisovce.
Neztrácíme náboj – znovu po 10 letech Tour 2026
- 20.03. – Chomutov
- 21.03. – Benešov
- 26.03. – Prostějov
- 27.03. – Práče
- 28.03. – Hluk
- 17.04. – Plzeň
- 26.06. – Úvaly
- 11.07. – Hlinsko
- 01.08. – Svojšice
- 28.08. – Klatovy
- 29.08. – Kamínka
- 02.10. – Příbram
- 03.10. – České Budějovice
- 09.10. – Liberec
- 10.10. – Pardubice
- 15.10. – Brno
- 16.10. – Ostrava
- 17.10. – Olomouc
- 23.10. – Praha
- 24.10. – Havlíčkův Brod
Text: Mates Šimek, foto: Petr Hanč
