Metalfest 2026, den první: festival odstartovaly legendy Anthrax a Accept

Festival otevřela fanouškům dobře známá kapela Tri State Corner se svým charakteristickým „bouzouki rockem“. Následovala německá formace April Art v čele se zpěvačkou Lisou-Marií Watz. Nechyběl jejich typický červený outfit, ve kterém Lisa poutala pozornost zejména v okamžiku, když během vystoupení zamířila přímo mezi fanoušky do kotle pod pódiem.

Po této energické show nastoupili němečtí Rage, kteří byli oznámeni pouhé dva dny před začátkem festivalu jako náhrada za izraelskou kapelu Orphaned Land. Odehráli svou poctivou heavymetalovou hodinku, během které se areál začal postupně zaplňovat. V programu pokračoval symfonický metal v podání Jennifer Haben a její kapely Beyond the Black. Tou dobou už byl amfiteátr solidně zaplněný fanoušky, kteří netrpělivě očekávali další vystoupení – švédskou industrial metalovou formaci Pain.

Před námi nyní bylo trio legend a jako první se představili industriální Pain v čele s Peterem Tägtgrenem. Začali hitovkou Same Old Song a už při té se mohli opřít o mohutnou vokální podporu svých příznivců. Hned nato Pain sáhli do své poslední desky I Am pro chytlavou pecku I Just Dropped By (to say goodbye), jejíž rychlé tempo a mohutné samply to před pódiem už pořádně rozvířily. Moshpit vprostřed plochy před pódiem udělal kapele radost a počasí se konečně umoudřilo, což jistě potěšilo i zaplněný amfiteátr. Nebyla nouze ani o humorné situace, když Pain znenadání přerušili song Call Me a Peter se zeptal fanoušků, jestli by to někdo neodzpíval za něj. Ve svém setu kapela pokračovala známými fláky jako Zombie Slam nebo Party in My Head, při druhé jmenované bylo mezi fanoušky vysláno několik nafukovacích míčů. Pain svůj set ještě zpestřili coververzí skladby Eleanor Rigby od Beatles, po níž odešli z pódia. Nemohli ovšem své příznivce ochudit o svoji největší hitovku Shut Your Mouth, kterou svůj set zakončili.

Mezi nejočekávanější interprety letošního ročníku bez pochyb patřili také thrashmetaloví veteráni Anthrax, kteří letos slaví solidních pětačtyřicet let na scéně. Pódium jim zdobila mohutná dvojice sestav reprobeden s maskáčovými vzory. Hned z kraje vypálili Scott Ian a spol. titulní skladbu úspěšné desky Among the Living. Hned poté se zpěvák Joey Belladonna zeptal fanoušků, zda mají chvilku čas… To předznamenalo další pecku Got the Time a už při té se před pódiem rozjel velmi solidní moshpit, který neustával ani při hitovce Madhouse. Anthrax svůj set postavili téměř výhradně na první trojici svých alb, takže srdce všech oldschoolových thrasherů musela jen plesat. K tomu se přičítal parádní zvuk, věčně usměvavý Scott Ian a celkově dobrá atmosféra. Kapela též ocenila místní plzeňské pivo, oddanost svých příznivců a Scott označil hustý dav před sebou za jednu velkou metalovou rodinu. Anthrax v září vydávají novou desku Cursum Perficio a právě z té zahráli song It’s for the Kids, která vyvolala mohutný circle pit. Při coververzi skladby Antisocial od kapely Trust nechyběla odpovídačka s fanoušky při refrénu a na samý závěr připadla hitovka Indians. Při té si Joey ještě vyžádal wall of death, což mu nemalý počet přihlížejících ochotně splnil.

Závěr prvního dne festivalu se nesl v duchu oslav významného milníku, jelikož německá heavymetalová legenda Accept letos slaví padesát let svého působení na hudební scéně. Pódiu vévodilo impozantní molo s logem kapely a také dvojice sestav reprobeden se světlomety. Accept si připravili setlist sestavený zejména z trojice úspěšných alb Balls to the Wall, Breaker a Restless and Wild. Jako první přišel na pódium bubeník Christopher Williams a odstartoval kultovní pecku Metal Heart. Hned vzápětí pak přišla na řadu novější hitovka Teutonic Terror. Při té začaly ze zadní části pódia vystřelovat mohutné plameny a do 80. let jsme se hned nato vrátili se skladbou Restless and Wild. Ikonický chraplák nestárnoucího Marka Tornilla, vytříbená kytarová sóla a chytlavé riffy pod taktovkou metalového „Bruce Willise“ Wolfa Hoffmanna a dunivá rytmická sekce se v amfiteátru parádně vyjímaly. Jejich show ještě vylepšovalo velké množství světelných reflektorů rozmístěných po celém obvodu pódia. Mark později připomněl koncert Accept zde před osmi lety, vyžádal si aplaus pro Anthrax a pogratuloval Christopherovi k nedávnému narození dalšího potomka, k čemuž se přidali i fanoušci. 

Zazněla dlouho nehraná píseň Hellhammer a známé fláky jako Breaker, Love Child nebo Princess of the Dawn. Při poslední jmenované nechal Mark vyniknout chorály fanoušků. Následovala dlouhá medley, ve které Accept prostřídali songy jako Starlight nebo Losers and Winners. Koncert spěl ke svému konci, Wolf si na závěr pecky Pandemic pořádně protáhl své sólo. Accept se poté odebrali z pódia, všem ale bylo jasné, že tohle rozhodně není konec. Začínající vtipné intro uvedlo rychlou hitovku Fast as a Shark, při které celé pódium zachvátily plameny. Accept poté přidali ještě údernou pecku Son of a Bitch a tím posledním, co musí zaznít při každém jejich koncertě, a nejinak tomu bylo i v tento den, byla kultovní skladba Balls to the Wall. A to byla tečka za prvním festivalovým dnem.

Text: Petr Hanč a Mates Šimek, foto: Honza Švanda a Petr Hanč