Sobotní Magmafest nenudil: Arakain v plné síle, moshpit při Törru a Trautenberk i Komunál v akci

Sobotní program odstartovala Morava. Tato rocková kapela, založená již v roce 1987, se postarala velmi kvalitní začátek programu, během kterého si mimo jiné zavzpomínala na legendárního Jiřího Schelingera, kterému věnovala cover písně Svět je nádherný. Dále zazněly pecky jako Žena či Vydařený pátek, kterou zpěvák této formace František „Fany“ Petričko symbolicky nazval „včerejší páteční program Magmafestu“. V závěru písně si diváci samostatně zazpívali její refrén, stejně jako se poprali i s tím následujícím v písni Strom zelený. Nechybělo ani sólo bubeníka Jiřího Jelínka předtím, než se Morava rozloučila písní Dneska nikam nejdem.

Také sobotní program myslel i na příznivce punkové hudby, a to formací SPS, založenou již v roce 1988. Během svého setu v písni To už tady bylo muzikanti zavzpomínali na komunismus. Nechyběl ani song Máma a jeden ze tří nejnovějších singlů – Srážka s debilem. Frontman Zdeněk Růžička také vtipkoval, že když kapelu SPS zakládal, někteří ze současné sestavy ještě nebyli na světě, a označil se tak za „jediného seniora“, který nedávno oslavil šedesátku. Publikum, které postupně houstlo, se čím dál více zpěvem připojovalo ke kapele, což bylo dobře znát zejména už při písních Ruská či Století chaosu. A která píseň by se mohla hodit lépe na konec vystoupení než Adios, kamarádi pankáči?

Nyní už dle původního programu měli vystoupit Wohnout následovaní Dogou. Pořadatelé však několik dní před startem festivalu avizovali změnu programu, a to právě prohození těchto dvou kapel. Na své vystoupení se tak nejdříve chystala kapela Doga, karvinská hardrocková kapela založená v roce 1988.

Svůj set zahájila peckou Dej mi bejby. Již v refrénu další písně Tohle je dobrý diváci dokázali vytvořili druhý hlas zpěvákovi Romanu Izzimu Izaiášovi. Ten později složil publiku poklonu za to, jak zvládá to příšerné panující vedro. Zároveň připomněl, že jako každý rok i letos kapela slaví „významné kulaté výročí“, tentokrát 38 let. S nadsázkou dodal, že Dogu zakládal v pěti letech. Při písni Nejsi nevinná už fanoušci několikrát samostatně zpívali refrén. Diváci se rovněž připojovali do spousty dalších písní a Izzi často nechával určité pasáže publiku, které jej sborem doplňovalo a dokazovalo tím, že texty výborně znalo. Během písně Beskydy se ze sněhometu v rozích pódia snášel mezi diváky umělý sníh. Při písni Já se na to z katapultu, který byl pro tuto píseň dovezen na pódium, vystřelil Izzi jako tradičně mezi lidi několik rolí toaletního papíru. Ke konci vystoupení Izzi poděkoval pořadatelům, celému týmu kapely Doga, ale také divákům, že dorazili nikoliv k vodě, ale na festival. Speciálně potom ironicky poděkoval kapele Wohnout, že je požádala o změnu pořadí, jelikož na Dogu tím pádem ještě nesvítilo slunce – svůj koncert odehráli ještě ve stínu horní konstrukce pódia. Následovala závěrečná píseň Poletuju, při které opět na fanoušky padal umělý sníh, a kromě toho mezi nimi poletovaly černé a bílé balónky s logem kapely. Na úplný závěr vystoupení při tradiční estrádě Izzi ukázal návštěvníkům… holý zadek.

Následovala pražská rocková formace Wohnout. Frontmany jsou bratři Jan a Matěj Homolovi, kteří rovněž kapelu založili. Na úvod poznamenali, že budou „osvícení“ sluncem, takže na tom budou stejně jako návštěvníci. Zazněly známé písně jako Vrátnej, Barbíno či Fanynka. S reggae stylem si pohráli v písni Gerald Depardieu. Dále nesměly chybět ani písně Rayda, Nevěsta, Díky moc či Ó gramofón. Celý koncert potom završil Svaz českých bohémů. Kapela Wohnout byla oproti jiným vystupujícím skupinám odlišná, a to zejména svou rytmikou. Trochu jsme i zpomalili, a možná právě proto byli „Wohnouti“ vítaným zpestřením programu.

Zpomalení však netrvalo příliš dlouho, jelikož následoval Törr, který byl nejtvrdší kapelou sobotního programu. Tato black a trash metalová kapela z Prahy působí již od roku 1977, je proto nejdéle působící kapelou z celého letošního Magmafestu. Tvoří ji trojice muzikantů – zpěvák a kytarista Ota Hereš, baskytarista Jan Bartoš, přezdívaný Bart a bubeník Radek Sladký, který je rovněž jedním z pořadatelů celého festivalu. Hned na úvod zahráli pecku Armageddon. Během této písně nastal poměrně dramatický moment, kdy hasiči kontrolovali a hasili plamenomet na kraji pódia. Bezpečnost návštěvníků tím však ohrožena nebyla. Návštěvníci nasazení této kapely ocenili moshpitem, který vznikl i navzdory horku, které stále panovalo. Dále zazněly skladby jako Válka s nebem, Anální alpinista, Made in Hell či Kladivo na čarodějnice, po závěrečné To smrt jsem já se trojice muzikantů odmlčela, ale ne na dlouho. O slovo se totiž ještě jednou přihlásili, o tom ale až později.

Další kapelou na programu byl Arakain. Pražská thrashmetalová legenda, založená v roce 1982, nyní vystoupila ve své kompletní sestavě, tedy včetně Jiřího Urbana, kterého kvůli úrazu ruky a následné rekonvalescenci v posledních měsících na pódiu zastupoval jeho syn Jiří Urban mladší spolu s Gorgym, kamarádem a kolegou z kapely Dymytry. Zastupovali jej úspěšně, nicméně jsme rádi, že Jiří Urban je již v pořádku zpátky a zvládl odehrát celý koncert. Na úvod moderátorka Annabelle Fárová udělala malou reklamu šamponu od značky Gliss Kur, když uvedla, že jej používá zpěvák Honza Toužimský. Své vystoupení na Magmafestu muzikanti zahájili písní Rány, následovanou peckou Diesel. Nechyběly ani singly K zemi přibitej a Sedm hříchů. Před písní Princess zpěvák Honza Toužimský vyzval všechny návštěvníky, i ty „přísedící a příležící“, aby zvedli ruce nahoru a mávali do rytmu celou píseň. Nechyběla ani tradiční synchronizovaná otočka všech členů kapely, samozřejmě s výjimkou bubeníka Lukáše Doksanského. Poté Honza s vtipem poznamenal, že nic lepšího než tato otočka už nepřijde. Také zmínil, že vynechají tu část, kdy odejdou z pódia a nechají se fanoušky vyřvat zpět, protože je to trapný a lidi by mezitím mohli odejít. Následovaly pecky Proč, Paganini a závěrečná hymna Apage Satanas. Musím uznat, že práce s publikem jde Honzovi Toužimskému na výbornou. Fanoušci se často zapojovali a zpívali, pařili s rukama nad hlavou, skákali… a každou píseň zakončil mohutný aplaus a řev diváků.

Po další přestávce už pódium patřilo rockové kapele Komunál, která vznikla v Chlumci nad Cidlinou v roce 1992, původně pod názvem Komunální odpad. Moderátorka na úvod zmínila pětatřicáté výročí, jež bude v příštím roce Komunál slavit speciálním koncertem v Pardubicích. Po úvodní písni Déšť nad Seinou zpěvák Luboš Suchánek poděkoval za krásné přivítání a za možnost hrát po boku takových elitních kapel. O jejich vřelém přijetí skutečně nebylo pochyb. Fanoušci se zapojovali, zpívali, pařili na každou píseň, vytvořili zkrátka přesně takovou atmosféru, jaká sluší každému pořádnému festivalu. Poté, co dozněla atmosférická Pouta, přišel čas si spolu s frontmanem Lubošem zanadávat na „nepohodlné“ šéfy v písni Můj šéf je vůl. Obrovské zapojení fanoušků pokračovalo i v následující písni Děvka, také v dojemné písni Zapalte nás. Při závěrečné Pod maskou klauna se po pódiu tradičně pohybovali klauni.

Po Komunálu opět přišla řada na muzikanty Hereše, Barta a Sladkého, tentokrát doplněné o kytaristu Petra Kunu Buneše. Nyní však už nevystupovali v rolích metalistů, ale jako tvůrci hospodských rockových hitů, ve kterých pivo či jiný alkohol tečou proudem. Řeč je samozřejmě o Alkeholu – pražské rockové formaci působící na české hudební scéně od roku 1991. Jako obvykle na začátek setu zazněl song Hospodo nalejvej, také jsme si společně připili v písních Na zdraví či Připíjím. Kapele Alkehol se skvěle podařilo zapojit fanoušky například v písni V pátek k večeru. Z nejnovějšího alba zazněly již zmíněná Připíjim a Máme dar, fanoušky rozezpíval také cover songu Nechte vlajky vlát projektu Hattrick (Brichta, Hereš, Buneš). Po písni Zmaštěnej si fanoušci bouřlivými ovacemi vynutili ještě dva přídavky – legendární písně O chlastu a Na Slamníku, ve kterých si publikum samostatně odzpívalo refrény.

Předposlední vystupující kapelou byli klatovští Trautenberk působící na hudební scéně od roku 2010. Svůj žánr muzikanti označují jako „tanz metal“. Ještě, než jejich show vypukla v plné parádě, si slovo vzala moderátorka a pozvala návštěvníky na koncerty této kapely, které se uskuteční 19. listopadu v Praze a 20. listopadu v Brně. Poté již zazněla znělka ze známých Krkonošských pohádek a následovala zahajovačka Buržoust, následovaly Umaštěný tváře, ke které kapela natočila svůj nejaktuálnější videoklip. Nechyběl ani válečný tanec v podání obou zpěváků Luboše Valečka a Miroslava Cislera předvedený v písni Vzpoura kanců. Během písně Jelito šli fanoušci na výzvu kapely do podřepu a poté „skákali jako smyslu zbavení“. Nechybělo ani krátké okénko věnované Aničce v podání baskytaristy Jana Suchého, o které zpěváci uvedli, že legenda praví, že vaří nejlepší svíčkovou, nikdo však neměl možnost ji ochutnat, protože ji po sobě hned také sní. Koncert Trautenberku nebyl pouze hudební záležitostí, ale jako vždycky rovněž vizuální show, kde o humor nebyla nouze. Během písně Kus Aničky zpěvákům nasadili masku koně a kohouta, Aničce žáby. Následovalo akrobatické číslo, během kterého kytarista Dalibor Dvořák hodil klobouk na hlavu zpěvákovi Miroslavu Cislerovi. Během písně Lunt členové kapely rozházeli mezi návštěvníky klobásy. Během písně Potužník senior starší ze zpěváků, Miroslav Cisler, v roli protagonisty tohoto songu vzal štípačky a přestřihl kabel, načež následovala chvilka ticha a tmy. Po několika vteřinách se však opět pokračovalo. Nechybělo ani klasické dohadování zpěváků, zdali je lepší pravá či levá strana bublika, rozseknutá až moshpitem při písni Pytlák. Na závěr zazněly Himlhergotdonrvetr a Netáhlo, během které si kytarista Dalibor Dvořák zasurfoval nad hlavami fanoušků a ztratil přitom krabičku s odposlechem. Tu zpěvák Miroslav Cisler vyměnil se šťastným nálezcem za svou pověstnou buřinku.

Poté na řadu přišla poslední kapela celého festivalu – kutnohorská pop-punková skvadra Rybičky 48. Frontman Kuba Ryba na úvod shrnul vztah kapely k Jihlavě, kde se Magmafest konal. Ačkoliv jsou z Kutné Hory, kapela vznikla nedaleko Jihlavy, konkrétně v Antonínově dole, a řada dětí členů kapely se právě v Jihlavě narodila. Svůj set Rybičky 48 zahájily peckou BigBýt. Během písně Léto do publika létaly červené a bílé balónky a Kuba skočil mezi fanoušky a zasurfoval si nad jejich hlavami. V publiku pak ještě chvilku zůstal, když tančil ploužáky s fanynkami v průběhu písně Ženy. Nechyběla ani Emily, píseň o lásce ze střední, kterou napsali na škole a rádi ji hrají dodnes, i když je jim už přes čtyřicet. Píseň Slibuju, že nebudu pít odzpívali návštěvníci z velké části samostatně, při skladbě Nebeská prána osvítilo areál tisíce světélek mobilů. Píseň Zamilovaný/Nešťastná doplňovaly ženy v hledišti, které tak nahradily hlas Barbory Zemanové, která píseň nazpívala s Rybičkami 48 v originále. Závěrečnou písní potom byla My ještě nejsme starý. Během koncertu také frontman Kuba Ryba pozval fanoušky na jihlavský koncert, který v rámci klubového turné proběhne 11. prosince 2026, a také na jubilejní koncert ke 25. výročí kapely, který se bude konat 22. května 2027 v Kačině.

Text: Veronika Tomášková, foto: Petr Pokorný