Magmafest, den první: Noid nad hlavami fanoušků, legendární Křížek i nekončící bál eskadry Panoptiko

Pro návštěvníky, kteří do Jihlavy dorazili z větší dálky, pořadatelé zřídili stanové městečko. To bylo otevřené již od čtvrtečních osmi hodin ráno. Návštěvníci si tak mohli zdarma prodloužit pobyt v Jihlavě o jeden den, ať už kvůli jistotě místa v kempu či výletu za poznáním města. Už během čtvrtka však bylo stanové městečko kompletně obsazené. Další příchozí potom mohli využít nedaleký kemp Pávov, vzdálený přibližně 8 kilometrů. K dopravě bylo možné využít taxi, které bylo pro návštěvníky Magmafestu pořadatelem sjednané za smluvní ceny.

Cesta od vstupní brány směrem k pódiu byla tradičně lemovaná množstvím stánků, které nabízely např. merch kapel, upomínkové předměty či šperky nebo třeba dočasné tetování. Vyhrazený koutek nabízel rozmanité občerstvení, od namazaného chleba přes belgické hranolky až po burgery, a spoustu dalšího. Po jídle návštěvníci mohli rovnou zamířit ke stánkům s nápoji. I zde byla široká a pestrá nabídka, od piva přes míchané drinky až po nealkoholické nápoje či kávu. Na čepu byl Radegast 10° či Plzeň. Nechyběl ani stánek s ležákem od kapely Tři Sestry, která ovšem na letošním ročníku nevystoupila.

Hudební program festivalu odstartovala kapela Gate Crasher peckou Ještě jednou. Tato brněnská rocková formace působí na hudební scéně už od roku 2006 a na svém kontě má rovněž vystoupení na předních českých festivalech, jako jsou například Rock for People či Masters of Rock. Na Magmafestu nám však dokázala, že i v nevděčné roli zahajující kapely dokáže rozproudit publikum a vytvořit skvělou atmosféru. Nechyběly největší hity, například cover Tři kříže, který si publikum zazpívalo společně s kapelou. Během skladby Jako vlci dostali fanoušci v předních řadách balónky s logem kapely. Před koncem vystoupení zpěvák Ondřej Novák poděkoval publiku a zmínil, že je jen málo festivalů, kde to v jednu hodinu odpoledne hned první den takhle žije. Zároveň pozval přítomné na autogramiádu ke stánku s merchem. O toto setkání s kapelou byl velký zájem, u stánku se během chvilky vytvořila fronta fanoušků dychtivě čekajících na podpisy či společné fotky s kapelou.

Na pódiu se mezitím s návštěvníky přivítala moderátorka letošního Magmafestu Annabelle Fárová známá z Rockradia. Vyzvala také sedící diváky, aby přišli blíže a podpořili následující kapelu.

Následovalo vystoupení havířovské hard & heavy formace Bastard. Kapela založená již v roce 1993 se od roku 1995 na dvacet let odmlčela a na scénu se opět vrátila v roce 2015. Došlo také k výrazným personálním změnám. Zpěvák Marian 333 se také podělil s publikem o historku, jak před lety vyhrál ve Sportce milion, ale za půl roku ho utratil a zbyla mu pouze kytara. O této historce zazpíval píseň Milion, do které zapojil publikum soutěží o to, která strana hlediště dokáže hlasitěji zpívat. Když poté uváděl píseň V řetězech, vyzval publikum ke skákání a poznamenal, že kdo bude sedět, bude pro dnešní večer důchodcem. Později také zjišťoval věkový průměr návštěvníků. Postupně se ptal, komu je 0-25, 25-45 a 45-65 let. Když se jednoznačně nejvíce lidí ozvalo ve třetí kategorii, poznamenal, že rocková muzika brzy vymře a Bastard bude hrát v domově důchodců. Poté se rozloučil s publikem peckou Vstupenka do ráje.

Po krátké pauze moderátorka oznámila, že kelímků s logem letošního Magmafestu je pouze omezený počet a další už nebudou vracet do oběhu čili kdo chce kelímek na památku, musí si jej rovnou nechat. Potom si už přišli na své vyznavači punkové hudby. Když kytarista Ivan Rut nastartoval svoji traktoří kytaru, přišla řada na Visací zámek. Pražská punkrocková kapela působí na scéně již od roku 1982 a stále hraje v původní sestavě, což je bezpochyby úctyhodná skutečnost. Troufám si říct, že jde o jednu z nejdéle fungujících kapel v původní sestavě v Česku. Jihlavský set zahájili legendárním hitem Traktor. Motivem traktoru byly ozdobené také bicí, za kterými seděl bubeník Jiří Pátek. Také Visacímu zámku se podařilo skvěle zapojit publikum, kromě zpěvu a pařby také do punkové sokolské rozcvičky s kytaristou Michalem Pixou. Z dalších známých hitů kapely zazněly například Padesát, Punkový království či legendární Známka punku. Nechyběla ani coververze slavné punkové písně Anarchy in the U.K. od Sex Pistols, kterou kapela přezpívala do češtiny pod názvem Hospodskej.

Po krátké odmlce už se o slovo přihlásila kapela Kreyson, založená v roce 1989 a v čele s legendárním Láďou Křížkem. Toto vystoupení dle mého názoru bezpochyby patřilo k nejsilnějším a nejemotivnějším momentům prvního dne, zejména při písních jako Vzdálená či Scházíš mi, které zazněly v první polovině setu a diváci je zpívali spolu s kapelou. Láďa Křížek dokázal, že i ve svém věku stále disponuje svým ikonickým hlasem a dokáže vyzpívat výšky tak, že při nich naskakuje husí kůže. Velký obdiv si však zaslouží celá kapela, která předvedla naprosto famózní výkon a jejich vystoupení si velice užili také fanoušci, kteří přišli kvůli následujícím kapelám. Skvělým zážitkem byla rovněž Smetanova Vltava v podání kytaristů. Ve druhé polovině setu zazněly mimo jiné písně Já chci se ptát těch králů, Nejde vrátit čas nebo Čarovná noc.

Nyní se však už dostáváme k poměrně mladé, přesto však velmi výrazné a stylové kapele. Alternativně metalové Panoptiko vzniklo v Hranicích na Moravě v roce 2021. Za pět let své existence si však už stačilo vybudovat početnou fanouškovskou základnu. Tato kapela je známá zejména svými maskami, kostýmy a pseudonymy. Jedině frontman Lord Panoptik se odlišuje od zbytku kapely bílým oděvem, ostatní členové vystupují v červených kostýmech připomínajících benátské žolíky. Prezentují se jako nesmrtelní, co žijí staletí. Po intru v podobě písně Mein Herz brennt od německé kapely Rammstein, která tradičně zahajuje jejich „nekončící bál“, zazněl aktuální singl Noc v opeře. Koncerty Panoptika nebývají pouze hudebním zážitkem, nýbrž také vizuální show plnou různých efektů a zajímavých obrazů promítaných na obrazovkách v zadní části pódia. Multiinstrumentalista Baron von Telephon předvádí hru na nejrůznější nástroje. Během osmdesátiminutového setu si kapela připravila vyvážený setlist zahrnující jak písně z nejaktuálnějšího alba Nirvana, například Kamikaze nebo Černá mamba, tak i starší kousky, jako například Mozartovy kule či Dejte mi provaz. Když se přiblížil konec setu, z obrazovek promluvil mnich, který se přivítal se smrtelníky, poděkoval jim za podporu a uvedl poslední tři písně, kterými byly Moulin Rouge, Poslední tango a Bathory.

Poté přišel čas na další oblíbenou stálici Magmafestu – skupinu Škwor. Pražská rocková kapela, založená v roce 1998, hned na úvod nabídla skladbu Kámen, následovanou písněmi Kolikrát a Pocit viny. Zpěvák Petr Hrdlička avizoval, že kapela připravuje na podzim novou desku, a s ironií sobě vlastní poznamenal, že pokud mu fanoušci neslíbí, že se jim bude určitě líbit, nebude z toho spát. To ovšem nehrozilo. Dav mohutným řevem okamžitě dal najevo, že novou desku určitě vřele přijme. Současná sestava kapely Škwor je pro mnohé posluchače poměrně kontrastní, co se věku členů týče. Vedle dvou stálic, které jsou v kapele od jejího založení – zpěváka Petra Hrdličky a baskytaristy Tomáše Kmece – ve skupině působí také charismatický mladý kytarista Jan Chudan. I navzdory věkovému rozdílu je ale kapela skvěle sehraná a šlape jí to perfektně. A stejně dobře funguje i jejich souznění s publikem, které se svým zpěvem zapojovalo snad při každé písni. Zazněly ikonické hity, jako třeba Mý slzy neuvidíš, Pohledy studený nebo Příkaz zněl jasně. Samozřejmě nesměla chybět nejúspěšnější píseň Síla starejch vín, jejíž videoklip aktuálně na YouTube čítá neuvěřitelných 95 milionů zhlédnutí. Na závěr zazněl další klasický hit Sraž nás na kolena.

Po další pauze už se o slovo hlásili Dymytry v čele s charismatickým zpěvákem a Zlatým slavíkem Václavem Noidem Bártou, kteří svůj žánr sami označují jako psy-core. Tato kapela do Jihlavy přitáhla patrně nejvíce návštěvníků. Po krátkém intru v podobě písně Crazy Train od kapely Black Sabbath muzikanti přivítali fanoušky staršími klasickými peckami Chernobyl a Revolter. Poté se Noid přivítal s fanoušky a prohlásil, že stejně jako každý rok i letos se do Jihlavy moc těšili, protože je tu neskutečná atmosféra. Dále vyzval fanoušky, aby spolu s nimi udělali pořádnej bordel. Po skončení písně Digitální tráva Noid natočil pro své sociální sítě na telefon krátké video kapely s publikem. Zavtipkoval, že telefon nechá poté mezi diváky kolovat, aby se každý mohl označit. Následovala krásná balada V dobrým i zlým, během které se lidé v publiku chytli kolem ramen, houpali ze strany na stranu a zpívali společně s kapelou. Nechybělo ani tradiční bubenické sólo Miloše Meiera, který v rámci své show odbubnoval písně takových velikánů, jako jsou AC/DC, Queen či Bon Jovi. Následovala Spolu se cítíme živí, kterou Dymytry v původně nazpívali spolu se spřátelenou kapelou Traktor. Během této skladby se nad pódiem objevil obří znak kapely. Po krátké vložce v podobě úryvku písně Jožin z bažin, o které Noid poznamenal, že ji před osmi lety hrála kapela Metallica v Praze, následovala emotivní Žít svůj sen, jež je v originále další spoluprací s kapelou Arakain. Když přišel čas na pecku Adieu, skalní fanoušci již očekávali, že Noid vběhne do davu a společně s fanoušky si zapaří a zaskáče. Tentokrát ale překvapil. Potřásl si rukou se skalními fanoušky v první řadě a poté se spustil do davu na natažené ruce návštěvníků. Takto si zasurfoval zhruba do prostředka hlediště. Pak s úsměvem poznamenal, že to byla jeho životní premiéra a že si to vždycky chtěl zkusit. S orchestrem Karla Vlacha si to prý v životě nedovolil. Během surfování navíc zvládl pokračovat ve zpěvu. Nechyběl ani tzv. synchronizovaný tanec během písně Ocelová parta, kdy fanoušci tradičně poskakují čtyři skoky nalevo a čtyři skoky zpět napravo. V závěru setu Noid potěšil zejména dámskou část publika, když poslední písně odzpíval od pasu nahoru polonahý. A jak už tomu bývá zvykem, na závěr zazněla Strážná věž.

Publikum sice poté poměrně prořídlo a někteří lidé po skončení Dymytry odešli, zdravé metalové jádro však ještě zůstalo. Ještě měla totiž vystoupit nejtvrdší formace pátečního programu – Hejtman, trashmetalová kapela z Prahy. Ta vznikla již v roce 2007, v roce 2017 však svoji činnost přerušila a vrátila se na scénu v roce 2021. Přestože se technická pauza na sbalení aparátu Dymytry protáhla a Hejtman zahajovali své vystoupení s dvacetiminutovým zpožděním, čekání se vyplatilo. Po úvodních písních Jiný druh a Sedm Samurajů, pogratuloval zpěvák Ygraen baskytaristovi vystupujícímu pod jménem Zero k jeho narozeninám a věnoval mu následující skladbu Alkoholik. I navzdory zpoždění Hejtman předvedl čtyřicetiminutový set. Na závěr se kapela rozloučila peckou Exorcist.

S posledními tóny tak byl první festivalový den u konce. Publikum se pomalu rozcházelo, aby mohlo nabrat síly a vyčkat, co nabídne Magmafest během svého druhého dne.

Text: Veronika Tomášková, foto: Petr Pokorný