Masters of Rock 2026, den druhý: bratři Cavalerové s kultovním albem Chaos A.D., premiéra pro The Rasmus a In Flames

Otvírákem pátečního dne byla známá slovenská formace Symfobia. Jejich na poslech příjemný symfonický metal pozvolna lákal probuzené fanoušky do areálu, mnohé skladby dokreslovaly operní samply. Zpěvačka Hana Zaujecová se snažila pozvolna rozhýbat první nadšence před pódiem, mnozí ovšem teprve procitávali. Kapela zahrála známé songy Bury It nebo Smog of Tomorrow a samozřejmě nechyběl čerstvě vydaný singl Broke Your Pride. Na závěr setu pak připadl vůbec první nahraný singl Dragon, kterým Symfobia zakončila svůj příjemný úvod dne. Poté už se ovšem rozjela pořádná divočina, protože na řadě byli norští industrialisté Chontaraz. Pomalováni typickým corpsepaintem a s pořádnou dávkou energie vtrhli na pódium s úvodním songem Prayer to the Masses a hned v jeho průběhu z přední strany pódia šlehaly mohutné plameny. Zaměřili se především na své loňské album Phantom of Reality, ze kterého do svého setu zařadili songy Scream nebo Spin the Wheel. Byla to pořádně divoká salva industriálního metalu s mohutnými samply a houpavými rytmy, kterou Chontaraz jistojistě probrali i poslední spáče. Zpěvák Frode Kvarsnes si sice postěžoval na velké vedro, kapela i fanoušci se ale s tropickými teplotami popasovali bravurně.

V tomto divokém tempu pokračovala také finská elektro-industriální formace King Satan. Kapela bavila už svými pestrobarevnými nástroji i oděvy, kytarista s pseudonymem EF-13 například přišel na scénu v dresu s logem Škoda Auto. Na pódium jako poslední nakráčel dredatý zpěvák, který si říká King Aleisterr Satan a se slovy „Párty začíná!“ se do toho kapela pustila. Rychlé a chytlavé songy s melodickými klávesovými party a pestrou hrou syntezátorů už solidně rozhýbávaly masy fanoušků před pódiem, rozjel se i solidní circle pit. Frontman vyzýval všechny, aby se posilnili alkoholem, což ovšem vzhledem k horku bylo na pováženou a kapela zahrála mj. i dvojici songů Black Magic Rock ´N´ Roll a Light of Darkness z připravované desky Black Magick Abraxas. Po této divočině bylo zase načase trošku zpomalit, a to s jejich krajany, modern-metalovou pěticí Arctis. Služebně stále velmi mladá kapela v čele s pohlednou zpěvačkou Alvou Sandström začala singlem I´ll Give You Hell a přehrála téměř celé své první, eponymní album. Mnohé skladby byly doplňovány samply, přičemž Arctis střídali skočnější jako Fire nebo nový singl Unstoppable s pomalejšími kusy jako například Frozen Swan. Kapela si svůj set dost užila a setkala se i se vřelou odezvou od fanoušků.

Na své si přišli i příznivci ostřejších metalových podžánrů, další na řadě totiž byla symphonic blackmetalová formace W.E.B. z Řecka. Lebky na stojanech, šlehající plameny, corpsepaint, orchestrální samply, drtivé blast beaty… Tomuto koncertu zkrátka nechybělo nic. W.E.B. svůj set uvedli vypalovačkou Dark Web, rychlé tempo jejich songů vyvažovaly melodické kytarové vyhrávky. Rozjelo se to i před pódiem, během skladby Pentalpha se frontman Sakis Prekas procházel po pódiu v masce démona. Hned při následné skladbě Dragona si vyžádal vokální podporu od hustého davu před sebou a W.E.B. se poté rozloučili starším songem Morphine for Saints. Další na řadě byla německá powermetalová stálice Brainstorm, která pro mnohé fanoušky nebyla žádnou neznámou. Hned s úvodním songem Worlds Are Comin´ Through se spolu s Andym B. Franckem rozezpívalo i mnoho fanoušků před pódiem, protože Brainstorm mají u nás opravdu širokou fanouškovskou základnu. Andy krátce nato připomněl loňskou desku Plague of Rats a právě do té Brainstorm sáhli pro skladbu The Shepherd Girl. Mexické vlny zprava doleva na jeho pokyn fanoušci rozjížděli hned při dalším songu Highs Without Lows. Brainstorm se prezentovali řízným power metalem se silným kytarovým zvukem a častými změnami rychlosti tempa. Později nám byla představeni i dvojice nových tváří v kapele, basák Danij Perl a bubeník Kevin Lütolf. Kapela neopomněla svižnou hitovku Where Ravens Fly a svůj set uzavřela písní Crawling.

Na festival se po třech letech vrátila fantasy-powermetalová skvadra Angus McSix. Kromě kytaristy zlouna Seebulona kapela dorazila v nové sestavě, duch kapely však zůstal zachován. Na pódiu jako první stanul bubeník Ork Zero převlečený za zeleného skřeta, po něm kytaristka Jasmin Pabst v kostýmu trpaslíka, za ní Seebulon, na kterého fanoušci bučeli a jako poslední sám frontman Adam McSix. Z letošní desky Angus McSix and the All-Seeing Astral Eye jsme slyšeli songy The Fire of Yore či 6666. Adam si dělal z Jasmin legraci v průběhu skladby Dig Down, nakonec si ovšem oba padli do náručí. Další humorný moment nastal, když si Adam s Orkem házeli rybou a Adam poté začal na pódiu tancovat. Kapela si dala s fanoušky odpovídačku při skladbě Laser-Shooting Dinosaur a Seebulon poté konstatoval, samozřejmě v humorném kontextu, že je zde hrozně a radši by se vrátil do pekla, čímž uvedl závěrečný song Ride to Hell. V areálu bylo v tento den k vidění mnoho fanoušků převlečených za piráty a mnoho z nich vyhlíželo koncert symphonic metalové stálice Visions of Atlantis. Pódium se proměnilo v pirátskou loď, nechyběly zde typické sudy, stojany s lebkami, děla či dřevěné zábradlí. Visions of Atlantis uvedli svůj set dvojicí skladeb To Those Who Choose to Fight a The Land of the Free ze své poslední desky Pirates II: Armada. Zpěvačka Clémentine Delauney krátce nato všechny přivítala na pomyslné „palubě“ a ocenila četnou vokální podporu fanoušků kapely. Nutno podotknout, že kapela měla k dispozici už relativně luxusní čas. Pokračovalo se hitovkami Legion of the Seas nebo Heroes of the Dawn, při Hellfire šlehaly plameny z přední části pódia. Došlo i na wall of death a při skladbě Pirates Will Return vytvořili fanoušci u pódia mohutnou veslici, děla vystřelovala salvy kouře. Jak se koncert chýlil k závěru, oznámil zpěvák Michele Guaitoli, že píseň Armada je nahrávána a záznam z ní se objeví i na CD z letošního ročníku. Před závěrečnou hitovkou Melancholy Angel se rozmluvil o tom, že se u nás Visions of Atlantis nějakou dobu neukáží, jelikož se chystají na turné po USA a také do studia pracovat na nové desce.

Poté už si vzali slovo Max a Igor Cavalerovi, kteří se pod hlavičkou Cavalera Conspiracy rozhodli přehrát téměř celé kultovní album Sepultury Chaos A.D., od jehož vydání letos uplynulo kulatých třicet let. Max přišel na pódium v českém hokejovém dresu a hned zkraje se rozjela pecka Refuse & Resist. Před pódiem se okamžitě rozpoutal mohutný circle pit, projekce zobrazovala nepokoje v ulicích, tanky a zásahy policie. Celá čtveřice na pódiu pořádně řádila, zejména basák Igor Amadeus Cavalera. Pokračovalo se hitovkami Slave New World nebo Propaganda, Max často hecoval fanoušky ke skákání či circle pitu, k čemuž nebylo potřeba dlouhého pobízení. Přidal se i déšť, který naštěstí neměl dlouhého trvání a skladbu Kaiowas odehrála kapela akusticky. Na závěr setu si kapela nechala kultovní vypalovačku Territory a rozloučila se skladbou Chaos B.C., což byl v podstatě jam úvodního songu Refuse & Resist. Vzhledem ke zhoršujícímu se počasí nyní byla ve hře i evakuace fanoušků, k tomu naštěstí nedošlo. A tak si zde konečně (i přes malé zpoždění) odbyla svoji premiéru oblíbená finská kapela The Rasmus. Čtveřice známá svými romantickými a emotivními skladbami začala písní Break These Chains ze své aktuální desky Weirdo, poté hned zazněla dvojice hitovek Guilty a No Fear. The Rasmus hráli především svoji starší tvorbu a tento set byl takovým jejich „best of“. Na jednu skladbu si zpěvák Lauri Ylönen pozval na pódium i jednoho fanouška v kostýmu žirafy a ten si tak odnesl nevšední zážitek. Z nové desky kapela přidala dále songy Rest in Pieces nebo údernější Creatures of Chaos, při které se rozjel mohutný moshpit. Mnozí si zaskákali při starší oblíbené skladbě F-F-F-Falling. Lauri ocenil nabitý festivalový line-up a rozpovídal se i o tom, jak je skvělé, že jsme každý jiný, což potvrzuje i titulní skladba jejich posledního alba Weirdo. Na úplný závěr pak The Rasmus nechali patrně svůj největší hit In the Shadows.

Nyní následoval vrchol pátečního programu a další premiéra, protože také švédská melodeathová ikona In Flames se na festivalu ukázala vůbec poprvé. Ze stropu pódia visela konstrukce se čtyřmi kruhovými sestavami světlometů, další pak visely i po stranách, na pódiu bylo také několik vyvýšených plošin. Osvětleny byly i kabely směřující dolů k pódiu, což při jejich aktivaci připomínalo blesky, a to všechno dodávalo koncertu na impozantnosti. In Flames nakombinovali svůj set tak, že obsáhl téměř celou jejich diskografii, vše odstartovali starší peckou Colony. Tvrdé melodické riffy, valivá rytmika a Andersův ohromující growling přímo vyzývaly k headbangingu a mezi fanoušky to pořádně vřelo. Dlouholetý frontman Anders Fridén mnohdy nechal zpěv čistě na nich a bylo znát, že tu mají In Flames opravdu početnou masu svých příznivců. Rozjel se i masivní crowdsurfing, z poslední desky Foregone se do setu vešly songy In the Dark nebo State of Slow Decay. Artifacts of the Black Rain připomněl skvělou desku The Jester Race, humorným momentem byl circle pit kolem blízkého stromu při skladbě The Mirror´s Truth. Anders na konci setu v krátkém projevu ocenil fanoušky za parádní vřelé přijetí a In Flames se následně rozloučili songem Take This Life. Páteční program zakončila německá powermetalová stálice Orden Ogan, na kterou i přes pokročilou hodinu zůstala u pódia početná masa nezdolných metalistů. Plachty s vystrašenými výrazy mrtvol odkazovaly na poslední album The Order of Fear, kapela ovšem začala starší peckou F.E.V.E.R. Z pódia opět vystřelovaly plameny a proudy jisker a frontman Sebastian Levermann ocenil, že tolik fanoušků ještě na Orden Ogan zůstalo. Dal si s nimi odpovídačku při řízném songu Inferno, krátce nato následoval i titulní song poslední desky. Zde nastala další humorná situace, kdy místo „fear“ fanoušci křičeli „pivo“. Set plný svižných songů se silným zvukem kytar a notnou dávkou humoru byl tím pravým zakončením tohoto nabitého dne. Na pódiu se objevil i tajemný muž se srpem, o něco dříve i dvojice s havraními maskami mávající pirátskými vlajkami. Orden Ogan si pak na závěr dali svoji největší hitovku The Things We Believe In, kde došlo opět k odpovídačce s fanoušky a mnozí si při posledním refrénu zaskákali. A to bylo pro první polovinu festivalu vše.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda