Judas Priest zbourali Ostravar arénu: nabídli večer plný čistokrevného heavy metalu

Hned po vstupu do haly na nás dýchla pověstná nezaměnitelná koncertní atmosféra. Ještě před začátkem samotného koncertu panoval tradiční ruch – dlouhé fronty na občerstvení či toalety i proudy fanoušků hledající svá místa. Přesto vše probíhalo bez větších komplikací a s blížícím se začátkem koncertu bylo v hale cítit obrovské očekávání.

Když na pódium nastoupila předkapela Phil Campbell’s Bastard Sons, publikum ji přivítalo nadšeným potleskem. Tuto kapelu před deseti lety založil Phil Campbell (dlouholetý člen kapely Motörhead), který bohužel letos zemřel. „Bastard Sons“ přirozeně zachovali ve svém repertoáru i písně Motörhead, a právě těmi si kapela publikum nejvíc získala. Během vystoupení se na plátně objevila také Philova fotografie s letopočty 1961–2026, která sklidila silný potlesk publika.

Po krátké pauze se na pódiu objevila plachta s názvem letošního turné Judas Priest Faithkeepers a se všemi obaly alb. Pak byla plachta stržena a ve chvíli,  kdy na pódium vtrhli Judas Priest, hala doslova vybuchla nadšením. Úvodní píseň You Have Got Another Thing Coming fanoušky rozezpívala a nahodila rytmus. Zvukař odvedl dobrou práci, vše bylo krásně slyšet tak jak má, namísto chaotického hluku, který bývá způsobený špatným ozvučením.

Zpěvák Rob Halford dal do vystoupení opravdu všechno, což bylo znát i na jeho hlase plném síly, elánu a velkého prožitku. Bylo až obdivuhodné, jaké výšky dokáže ve svém věku vyzpívat. Richie Faulkner odehrál poctivá a krásně propracovaná kytarová sóla. Baskytarista Ian Hill a bubeník Scott Travis též odvedli skvělou práci po hudební stránce. Jako celek působili jako neskutečně sehraná energická parta, pro kterou je stage prostě druhý domov.

Jedním z vrcholů večera byla bezesporu píseň Painkiller, která je plná ryzí energie a chytlavých vokálů. Dále zanechaly silný dojem například Breaking the Law, The Sentinel nebo Lightning Strike. Při kytarovém sólu u songu Panic Attack jsem měla až husí kůži, jak živě jsem vnímala energii proudící z pódia. Právě tato vzájemná symbióza mezi umělci a publikem, založená na sdílené energii a emocích, vytváří neopakovatelnou atmosféru, která je na koncertech a festivalech tím vůbec nejcennějším. Judas Priest zkrátka znovu potvrdili, že ani po více než padesáti letech na scéně neztratili svůj elán a sílu.