Basinfirefest 2026, den třetí: pořádně zvrhlá show Steel Panther, masakrální Napalm Death či devadesátková hvězda Drowning Pool

Také pátek začal pěkně zostra, když to na pódiu rozbalila německá speedmetalová partička Mechanic Tyrants. Už s úvodní skladbou Tower 42 se její set nesl v pekelně rychlém tempu a frontman Florian Fait řádil tak intenzivně, že si málem rozbil kytaru o odposlech. Kapela vzpomněla i na svůj loňský koncert v nedalekém Písku a v rychlém sledu valila songy jako St. Diemen Riots nebo Above the Law. Florian označil Česko za jeden z nejvíce metalových národů světa a Mechanic Tyrants svůj krátký set zakončili peckou Speed Metal Guerilla. Neméně řízný set vystřihli američtí deathmetalisté Embryonic Autopsy. Set plný morbidní tematiky měl silný náboj, frontman Tim King tomu všemu velel svým hrobově hlubokým growlem. V tomhle drtivém deathovém náporu kapela sáhla mj. do své letošní desky Rise of the Mutated pro vypalovačky Aborted Withing The Aztec Temple nebo Feasting Upon The Rotted Uterus. Tim konstatoval, že mu moc zachutnal český guláš, jinak se moc nezdržoval dlouhými projevy. Během setu kapely se před pódiem rozjel horku navzdory i první moshpit, závěr setu obstarala pecka Cauterized Womb Impalement.

Velmi očekávání byli Tailgunner, mladá britská heavymetalová formace věrná hudebně i vzhledově legendám tohoto žánru. Oděni v kůži, pyramidách a řetězech naběhli na pódium a rozjeli titulní song své letošní desky Midnight Blitz. Rychlý řízný heavy metal, parádní kytarová sóla, charismatický frontman Craig Cairns a velká energie… Tailgunner zkrátka táhli a otestovali i hlasivky fanoušků v mohutných chorálech. Tailgunner ukázali, že jsou velkým příslibem do budoucna, zcela určitě o nich ještě hodně uslyšíme. Svůj set pak zakončili starší peckou Guns for Hire. Mnohé následně rozpálila hardcorová čtveřice Cage Fight v čele s pohlednou zrzkou Rachel Aspe. Ve svém setu plném úderných breakdownů a intenzivních houpavých riffů kapela nechala vyniknout svoji letošní desku Exuvia, do které sáhla pro skladby Oxygen nebo Pig. Časté výzvy k moshpitu byly samozřejmostí a odezva byla vždy značná. Corové žánry zde letos měly opravdu silné zastoupení a mnoho fanoušků se často vrhalo do moshpitu, což i kapele Cage Fight dělalo radost. Také bez dlouhých proslovů pálili jednu pecku za druhou až k závěrečné Hope Castrated.

Pódium si poté převzala německá thrashová legenda Darkness. Veteráni aktivní od roku 1984 se prezentovali syrovým řízným thrashem a parádně si svoji show užívali. Frontman Oliver Weinberg označil divoký kotel před pódiem za kapelní „skvadru smrti“, čímž uvedl titulní song debutové desky Death Squad. Přiznal též, že v Česku Darkness hrají moc rádi a kapela dále valila především svoji starší tvorbu, zejména ze zmíněného debutu. Pořádně divoko bylo také před pódiem, což kapele dělalo radost a v rychlém tempu pokračovala až do konce svého setu. Mnozí byli zvědaví na následné The Browning, americkou electronicorovou partu, která spojuje deathcore s elektronickou hudbou, což v posledních letech přitahuje zejména mladší metalovou generaci. Trio, které vede vokalista Jonny McBee, rozjelo salvu úderných corových songů mnohdy obohacených beatem ze samplu a sám Jonny často hecoval fanoušky ke skákání či headbangu. Chytlavý žánrový mix této party k tomu vyloženě vybízel a The Browning tak iniciovali hodně divokou tancovačku. Kapela hrála především songy ze své poslední desky OMNI, přidala i coververzi oblíbené taneční skladby Blue (Da Ba Dee).

Žánrově opravdu pestrý den dále obohatili řečtí Yoth Iria se svým tajemným black metalem. Hned na úvod kapela sáhla do své zbrusu nové desky Gone with the Devil pro skladbu Dare to Rebel. Zejména oba kytaristé se starali o tajemné plíživé melodie, které dodávaly jejich vystoupení tu pravou temnou atmosféru. Zpěvák Rustam Shakirzyanov ke stále stoupající teplotě poznamenal, že je tu vedro jako v pekle… Tím uvedl starší song Blazing Inferno. Yoth Iria se blýskla i satirickou, ale tematickou skladbou Corrupt Government a nezastavil ji ani krátkodobý technický výpadek. Nyní bylo na čase opět pořádně přitvrdit, a to s americkou death-groovou mašinou Six Feet Under. Pětice těchto borců si v klidu před zraky všech připravila své nástroje a úvodním songem War Is Coming rozjela valivou deathovou mašinérii s houpavými groovovými rytmy, která každým tónem vybízela k pohybu. Zpěvák Chris Barnes se několikrát za koncert málem chytl svými dredy do větráků, naštěstí se mu nic nestalo. Six Feet Under vytáhli i svoji nejstarší tvorbu, z první desky The Haunted zazněly songy Silent Violence nebo Lycanthropy. Rozjel se taktéž crowdsurfing a ke konci setu se vzpomnělo i na Chrisovo období v Cannibal Corpse… Kapela totiž nakonec vystřihla jejich nesmrtelnou hitovku Hammer Smashed Face.

Na festivalu po třech letech opět vystoupili průkopníci doom metalu, britští Paradise Lost. Slunce už pomalu zapadalo a hned poté, co si Nick Holmes otevřel pivo a chopil se mikrofonu, zazněly první tóny skladby Serpent of the Cross z nové desky Ascension. Krátce nato přišla na řadu první známější hitovka One Second. Táhlé těžké riffy v kombinaci s ponurou tematikou skladeb a sluncem mizejícím za horizontem vytvářely tu správnou atmosféru. Dvaatřicet let starou skladbu As I Die okomentoval Nick s tím, že je o tom, kam jednou musíme všichni, jinak se mezi jednotlivými songy moc nezdržoval dlouhými projevy. Paradise Lost ovšem v setu, který obsáhl velkou část jejich diskografie, sáhli i pro rychlejší song Hallowed Land nebo coververzi osmdesátkové hitovky Smalltown Boy od kapely Bronski Beat. Svůj set zakončili skladbou Silence Like the Grave. Nyní měli fanoušci chvíli na to se připravit na masakrální set grindcorové legendy Napalm Death. Zpěvák Mark Greenway na pódiu neustále řádil jako smyslů zbavený, zatímco kapela v rychlém sledu pálila jeden song za druhým. Později okomentoval i situaci kolem dočasně indisponovaného baskytaristy Shanea Emburyho, který by se měl brzy vrátit a dočasně ho zastupuje neméně zdatný Adam Clarkson. Ve vypalovačce Smash A Single Digit se kapela postavila proti technologiím, kterými se v současné době stále více lidí nechává ošálit, ve zběsilém setu zazněla i trojice songů z poslední desky Throes of Joy in the Jaws of Defeatism. Po celý koncert také zuřil před pódiem mohutný moshpit, což ke koncertům Napalm Death neodmyslitelně patří. Mark se ke konci setu ostře vymezil proti nacismu a podobným zlům v coververzi skladby Nazi Punks Fuck Off od The Dead Kennedys. Tahle divoká tancovačka poté skončila peckou You Suffer.

Příznivci devadesátkového nu-metalu si následně přišli na své, když na pódium přišli američtí Drowning Pool. Čekal nás speciální set ke 25 letům jejich debutového alba Sinner, které kapela skoro celé přehrála. První řady ovšem zaplnily zejména mladší ročníky a už od úvodní titulní skladby Sinner mnozí s kapelou zpívali texty, skákali a pařili. Ostré riffy, houpavé tempo a velké charisma celé čtveřice ke skvělé atmosféře jen přispívaly. Zpěvák Ryan McCombs nebyl jinak zrovna výřečný a Drowning Pool celkem plynule jeli od jedné skladby ke druhé. Pokračovalo se oblíbenými songy jako All Over Me, Sermon nebo I Am a jak kapela, tak její příznivci si skvěle užívali tento parádní set. Před závěrečnou kultovní hitovkou Bodies si Ryan dal nejdřív s fanoušky odpovídačku jejího ikonického refrénu a při té se strhla před pódiem neskutečná mela. On sám si ještě zašel přímo mezi své příznivce. Poté přišel konečně čas vyhrazený pro heavymetalové vtipálky Steel Panther. Už od jejich příchodu na pódium dýchl na všechny duch metalových osmdesátek, jelikož Steel Panther jsou vzhledově i hudebně jako vystřižení z těchto pro metal zlatých let. Začali staršími songy Eyes of a Panther a Tomorrow Night. Krátce poté se celá kapela, zejména frontman Michael Starr a kytarista Satchel rozpovídali na své oblíbené sexuální téma a pořádně peprnými narážkami na sebe i na adresu fanoušků rozhodně nešetřili. To proběhlo během koncertu několikrát a vznikaly tím opravdu komické situace. Pokračovalo se skladbami Friends With Benefits nebo 1987 z poslední desky On the Prowl, ve druhé jmenované kapela velebila velikány heavy a glam metalové scény. Nechyběla hitovka Death to All but Metal, Satchel vystřihl parádní kytarové sólo. Nevšední zážitek si odnesla jedna osmnáctiletá fanynka, kterou si Michael vyhlídl, pozval na pódium a zazpíval jí pořádně zvrhlou skladbu Girl From Oklahoma. Na závěrečný song Gloryhole si pak kapela pozvala na pódium mnoho žen a bylo opravdu na co koukat.

Po tomto divokém mejdanu následoval poslední akt pátečního programu, německá Groza. Prezentovala se syrovým severským black metalem s častými kulometnými blast beaty a pořádně temnou atmosférou, celá pětice vystoupila zahalená v černých hávech. V předních řadách se to jen hemžilo fanoušky s tematickým corpsepaintem a kapela svůj set postavila zejména na své předloňské desce Nadir. Mnohé skladby doplňovaly orchestrální samply a frontman Patrick Ginglseder se svým hecováním snažil dostat z davu před sebou ještě poslední zbytky energie po dlouhém dni. Závěrečný song Daffodils pak kapela věnovala svému zesnulému baskytaristovi Mikovi.