K dnešnímu rozhovoru jsem si pozval jediného současného člena Citronu, který zažil to období velké slávy – je tady se mnou Radim Pařízek. Radime, ahoj!
Ahoj!
Momentálně jedete turné na téma „rebelů“. Plánovali jste, že budete dělat víc ročníků, nebo jste si na začátku říkali – uděláme první ročník a uvidíme?
My jsme se dohodli s Pragokoncertem, s Jirkou Daronem, že začneme dělat „souboje“ těch „rebelských“ kapel – asi všichni jsme v bigbítu proti něčemu revoltovali. Začali jsme úspěšným turné s Milošem Dodo Doležalem, Albertem Kronkem a Alešem Brichtou. To už nicméně nemělo pokračování.
My jsme ale jeli dál – jako další jsme vymysleli hrát „československý souboj“. Tedy s Tublatankou. Setkali jsme se, domluvili jsme se – a loni byly plné haly, kulturáky, mělo to velký úspěch. Řekli jsme si tedy, že pojedeme ještě letos, do měst, kde jsme nebyli, což je například teď Hodonín – typický příklad města, kde jsme dlouho nebyli.
Takže na příští rok plánujete opět toto turné, nebo už bude konec?
Ne, v duchu Souboje rebelů zas vymyslíme něco jiného.
Víme, že v Ostravě a v Praze s vámi hráli Rosy Vista. Proč nevystupují i tady? Fanoušci by tu kapelu rádi viděli. Proč jen na dvou koncertech?
Já myslím, že důvod je ten, abychom to nepřehnali, neboť není vyloučeno, že je někdy přibereme na celé turné. Takže jsme si říkali, ať to nevystřílíme po celé republice. Vzali jsme je tedy do Ostravy a do Prahy, a uvidíme, jestli je i přibrat na Souboj rebelů, či nikoliv. Je to historická kapela, před revolucí jsme s ní plnili zimní stadiony…
Teď zabrousím do těch začátků… Když jsi přišel, tuším v sedmdesátém devátém do Citrónu, brali tě jako mladíčka? Měl jsi možnost zasahovat do tvorby, nebo jsi tam byl čistě jako hráč?
Já jsem předtím hrál v Armádním uměleckém souboru na bicí, a tam končili kluci z Ostravy. Já jsem šel místo nich. A pak – nějak slovo dalo slovo, dostal jsem lano, ať jdu do Citrónu. Takže jsem tam přišel jako novic, v tom sedmdesátém devátém, a pochopitelně jsem byl rád, že jsem byl rád. Nekecal jsem moc do ničeho. Tam byla velká individualita – super člověk Petr Michalík, basista, který to vedl. Když alfa samec vede cokoliv na světě a má rozum, tak to funguje dobře. Tam nebylo ani co řešit.
Teď zase trošku odbočím. Jezdili jste i do zahraničí, nahrávali jste v Německu. Proslýchá se, že tenkrát, když jste nahrávali v Německu, chtěli Láďu Křížka do Halloweenu. Je to pravda?
My jsme se potkali s Halloween, ale o tomto, přiznám se, nevím. To by asi bylo lepší zeptat se Ládi. Asi by se to ke mně dostalo – ke mně se to tedy nedostalo. Vím, že měl zpívat sbory, a pro nějakou kapelu je i zpíval, ale jestli to byli Halloween, nebo kdo to byl – to nevím.
Když jste potom točili CD Radegast, v průběhu natáčení zemřel Jindra Kvita. Na tom CD jsou ještě jeho kytarové party, nebo je pak už nahrál někdo jiný?
Jsou tam jeho party, všechno je jeho.
A když si tenkrát Standa Hranický zlomil v Bratislavě nohu… Věděli jste o Láďovi Křížkovi déle, nebo jste ho oslovili čistě spontánně?
Standa si zlomil nohu, normální by bylo počkat, až se uzdraví. Dva, tři měsíce. Jenže ostatní kluci si řekli, že někoho vezmeme – hodně koncertů už bylo nasmlouvaných, jedině by se musely zrušit. Takže se hledalo, a našel se Láďa. Ale nebyli jsme předtím v kontaktu…
Nebyli jste v kontaktu, ale určitě jste ho znali z Vitacitu, protože jste se pohybovali ve stejném prostředí – tenkrát byl ten rybníček tady v republice takový malý, takže určitě.
Já jsem dokonce byl i proti, aby se to řešilo. Chtěl jsem, abychom na Standu počkali.
Když jste vlastně jeli první „rebelské“ turné, oslovili jste Tanju. Zvažovala to, nebo vám na to hned kývla?
My jsme tak nějak celoživotně spojeni. Máme dceru, byli jsme manželé… Jsme spolu, myslím, v pohodě. To byl velice dobrý nápad Jirky Darona, z Pragokoncertu už v roce 2013. Dělal nám turné a řekl – hele, vemte Tanju, bude to prostě bomba. S Láďou Křížkem vycházejí moc dobře, mají spolu už několik duetů, funguje mezi nimi ta chemie a oba dva zpívají dobře.
Vím, že tvůj syn hraje na basu. Vedl jsi ho jako muzikant k tomu, že má na nějaký hudební nástroj hrát, nebo ta basa mu byla od táty prostě přidělena?
Já jsem ho nikdy k muzice nevedl. Protože on k tomu ani neinklinoval. Až někdy před dvěma lety – před pár dny mu bylo devatenáct – zničehonic zkusil kytaru a bubny…já jsem ho k tomu nijak nenutil. A pak skončil u basy – a mezi náma, teď, po dvou letech, je podle mě docela slušnej basista. Ale vím, co je to někdy za řeholi, ta muzika…sice taky někdy úspěch, sláva, ale toho ostatního, těch martýrií, je daleko víc než těch pozitivních věcí…
Chystáte třeba na závěr tohoto turné nějaké překvapení pro fanoušky? Nechci vědět jaké, jen jestli chystáte.
Nemáme zatím. V červenci v Rožnově pod Radhoštěm máme poslední koncert toho turné, ale zatím nevím o ničem. Myslím ale, že bude v Rožnově obrovská oslava…
…na domácí půdě…
Koncert je v amfiteátru, hned vedle je bazén, koupaliště, opičí dráha…
…vypijete bazén…
…no, to spíš slivovici nebo jakýkoliv z ovocných destilátů, které vozí technika od Tublatanky poctivě s sebou…
To není možný…
Ale to jsou litry a litry. Já myslím, že tam to poteče proudem.
Radime, děkuji za rozhovor.
Všem, kteří to čtete: Prosím, mějte se krásně, držte se, a…bigbít, to je prostě filozofie a to jsme my, tak čau!
Ptal se a fotil: Petr Dio
Foto k rozhovoru: Romana Halačková
