Pátek ve znamení pestrosti: ve Vizovicích se dalo na metal i tancovat

Jako první kapela se na Ronnie James Dio stage představila česká symphonic metalová formace Alia Tempora v čele s překrásnou růžovovlasou frontmankou Markétou Morávkovou. Sama byla u vytržení z toho, kolik metalistů si přivstalo, aby si užili tohle české želízko v ohni, o kterém ještě určitě mnoho uslyšíme. Druzí v pořadí k nám přicestovali z velké dálky – ze sibiřského Novosibirsku dorazili ruští heavy metaloví Rhemorha, založení v roce 2007. Publikum opět vytvořilo skvělou atmosféru a i přes relativně brzkou hodinu bylo velmi živo.

Tyto Rusy následně vystřídala švédská power epic metalová banda Twilight Force. Všech 6 členů symbolizuje různé mýtické bytosti, přičemž svá pravá jména udržují v tajnosti. Najdeme tu například elfa nebo mága čtoucího z jakési knihy, který nás například pozval na „epickou cestu“ při jednom z posledních songů. Hardrock je u nás rovněž oblíbený, což dokázala americká formace Hardline, která z důvodu zrušeného letu nemohla vystoupit minulý rok, a proto byli jedni z prvních, kteří byli oznámeni v rámci letošního ročníku Masters of Rock. Drsný rokec zastoupily songy jako Where We Will Go From There nebo Life’s a Bitch. Při druhé jmenované frontman Johnny Gioeli řekl, že pokud vás manžel, manželka, přítel, či přítelkyně naštvou, co uděláte jako první? Napíšete song o tom, že život je… víte co. Pomalá věc In the Hands of Time ukázala, že i hardrock umí příjemně zjemnit.

To finská heavy metalová skupina Battle Beast se s tím nějak nepárala. Nespoutaná zpěvačka Noora Louhimo měla nasazenou vlasovou ozdobu s démonickými rohy a po celou dobu šedesátiminutového setlistu hecovala všechny přihlížející, aby ukázali, co v nich je, čehož se jí také dostalo. O zábavu opravdu nebyla nouze: klávesista si třeba přivezl prazvláštní nástroj se čtyřmi osvícenými bubny nahoře, pod tím klávesy a vzadu přilepených několik piv, kytarista začal dělat kliky, Noora si vzala švihadlo…nu což, pohyb je zdravý. Velmi divoko bylo i při švédských Amaranthe, kteří jsou u nás velmi oblíbení a často (a rádi) se k nám vracejí. Slyšeli jsme několik songů z nového alba Helix, přičemž nesměly chybět stálice jako Drop Dead Cynical, Hunger nebo Amaranthine, kdy nádherná zpěvačka Elize Ryd nechala refrén na fanoušcích. Pěvecké sólo si dal i Henrik a to při songu Fury, který je vlastně tak nějak o něm.

A byla tu jedna z premiér – norský symphonic black metalový orchestrion Dimmu Borgir. Z původní formace sice zbyl jen zpěvák Shagrath a kytarista Silenoz. Nové album Eonian je výrazně odlišné od původních nahrávek toho norského hegemonu, pořád jsou to ale tací „Dimmáči“, jak je známe. Atmosféru dokreslovaly šlehající plameny a mohutné symfonie vycházející ze samplů. Na brzkou tvorbu dali vzpomenout v podobě songů jako „Gateways“ nebo „Dimmu Borgir“. A přišel na řadu headliner – německá metalová opera Avantasia, kde o pestrost nebyla nouze. Mimo jiné při několika písních asistoval Tobiasi Sammetovi dlouholetý kolega Jorn Lande, který si střihnul třeba i jedenáctiminutovou The Scarecrow, nebo Bob Cattley, který si dal Mystery of Blood Red Rose. Zpěvák Eric Martin si s Tobiasem zazpíval Dying For an Angel nebo Story Ain’t Over. Druhou jmenovanou odkázal Tobias Andrému Matosovi, který zemřel nedávno. Představili se i zpěvák Geoff Tate a černovlasá Adrienne Cowan. Velké finále obstaral finální song Sign of the Cross, kdy na pódium přišli všichni účinkující, a měli jsme tu najednou 14 hudebníku najednou! Vskutku nádhera. Závěr obstarali rovněž němečtí, tentokrát epic metaloví Equilibrium. Okamžitě se rozjel circle pit, mnoho lidí surfovalo, skákalo a byla tu pořádná metalová tancovačka! Do stanů se po takovém závěru diváci rozcházeli asi i trochu neradi.