Zdravíme Pepo! Gratulujeme k novému singlu a videoklipu Devadesátky. Už samotný název evokuje vzpomínky. Co vás k tomuto retro výletu inspirovalo?
Ahoj! Díky za pozvání. No, inspirace přišla tak nějak sama. Letos slavíme dvacet let od Killusion, což je pro nás takový malý milník. A ty devadesátky… to je prostě doba, kdy to pro Forrest Jump všechno začalo. Ne v té klasické podobě, ale devadesátky nás formovaly a vše spělo k tomu, že jsme na jaře 2001 dali dohromady Forrest Jump. Ta energie, ten syrovej zvuk, ta naivita… Teď jsme to chtěli trochu oživit a zároveň se na to s úsměvem podívat zpátky. Osobně nejsem úplně staromilec, takže bych si tak na víkend odskočil do devadesátek a potom zase hezky rychle zpátky. (smích)
Videoklip je hodně unikátní, potkává se v něm současná a původní sestava kapely. Jak tenhle nápad vznikl a jak probíhalo natáčení v původní zkušebně?
To víš, napadlo nás, že k tomu výročí by bylo fajn udělat něco speciálního. A co je víc Forrest Jump než stará parta pohromadě? S klukama z původní sestavy jsme se víceméně roky neviděli, takže to bylo takový malý „reunion“. A ta zkušebna v Němčanech… to je pro nás speciální místo. Tam se zrodily první riffy, první texty, první hádky. (smích) Natáčení bylo spíš takový happening, jamovačka než seriózní práce. Jirka Kobylanský to s náma statečně snášel a spíš jen nenápadně točil, než aby nás nějak režíroval. Hlavně, že jsme se zase viděli a pokecali.
V klipu jste použili i staré záběry z vašeho prvního videoklipu k Hanopisu a pokusili jste se o stejné scény po dvaceti letech. Jaké to bylo srovnání pro tebe osobně?
No, to byla docela „face to face“ konfrontace s časem. (smích) Trochu jsem si naivně myslel, že ten rozdíl nebude tak markantní, ale realita mi dala jasnou odpověď. Ale víš co? Je to vlastně fajn. Ukazuje to, že jsme někam posunuli, ale zároveň, že ta jiskra z devadesátek tam pořád někde je. Je to taková legrace se na to dívat s odstupem.
Zmínil jsi pětadvacáté výročí kapely v roce 2026. Je už píseň Devadesátky předzvěstí nějakých větších oslav nebo speciálních projektů?
Jasně, pětadvacet let už je pořádnej flastr! Už teď o tom v kapele kecáme a vymýšlíme, co by bylo fajn udělat. Devadesátky jsou taková první vlaštovka, takový malý „warm-up“. Nechceme ale nic uspěchat, chceme, aby to stálo za to. Takže fanoušci se můžou těšit na nějaký speciální akce, možná i nějaký ten raritní materiál vytáhneme z archivu. Nechte se překvapit!
Jak se na tenhle nostalgický výlet dívala současná sestava kapely? Bylo pro ně zajímavé slyšet historky z „divokých devadesátek“?
Kluci to brali s velkým nadšením. Ty historky, co jsme jim vyprávěli, občas zněly jak z jinýho století. (smích) Ale myslím, že pro ně bylo inspirativní vidět, s jakým nasazením a v jakých podmínkách jsme kdysi začínali. A hlavně si myslím, že pochopili, že ta „Forrest Jump DNA“ je v nás pořád stejná, jen se vyvíjí a zraje.
