Vyprodané Pardubice nezklamaly na Dymytry Revolter tour

První vystoupení po autogramiádě na sebe nenechalo dlouho čekat. V 19:20 začala předkapela Černá svůj set songy ze svého debutového alba. Moderně melodické rock-metalové podání uvedla píseň Nekonečnej seriál. Tím bylo jasné, v jakém hudebním duchu přetrvá následující čtyřčlenná energická kapela, v níž za bicími účinkuje talentovaný Eduard Štěpánek, též známý z dřívějšího vystupování s Dymytry. Zvuk byl hutný, instrumentální i efektová stránka byla znát, i přes trochu horší akustiku místa.

Postupně zazněly i další pecky jako 6000 let, Ne, Nechci! či Vzteklá. Od poslední zmíněné byla výrazně znát pozitivní reakce od publika, kterou členové Černé uměli ocenit. Velmi specifickou byla píseň Koně, jejíž volba vyšla tematicky k dostihovému městu. Pro píseň Továrna na vzpomínky se dokonce aktivně připojil jako hostující kytarista Dymo, který stojí za produkcí alba Černé. Nejde opomenout ani Edovo sólo na bicí a cover písně Jiřího Schelingera Šípková Růženka, během něhož se sál rozezpíval na známý text. Nakonec hit Z popela (staví se líp) ukončil ničím nepokaženou rezonanci a atmosféru Černé.

Barevná plachta kapely pojmenované dle proslulé negativní krkonošsko-pohádkové postavy napovídala, že se je třeba připravit na takzvaný „Tanzmetal“. Mohli jsme se těšit na těžkotonážní přívalu muziky s vtipnými texty, vokálním třeskem a říznými riffy. Jen co ve 20:10 plachta spadla a rozezvučel se Trautenberk, hned bylo o zábavu postaráno. Už od songu Kubamelehubou nastala bujará euforie na jevišti i v hledišti. Ta setrvala až do samého konce. Neutuchající řádění a show podtrhovaly nadále Pyroman Roman a Netáhlo. Na Pana Pilouse si povinně střihnul hostování s Trautenberkem zpěvák Protheus. Ten se naprosto aktivně sžil se „starými kámoši z lesní školky“. Z dalších písní se z aparátů linuly Kejklíř, Anička/Kus Aničky, při nichž si sama vousatá statná baskytaristická „protagonistka“ střihla největší chvíle slávy, a poté i gastrofláky Temná strana talíře či Lunt a gerontošlágr Potužník Senior.

Po něm následoval efektivně vynucený mosh v podobě uličky od pódia ke zvukaři k zaručení menší wall of death i menšího „kolečka štěstí“ (circle pitu). „Potem“ se epesně zavzpomínalo na bývalého zesnulého frontmana Jemnostpána Obrouše, vlastním jménem Tomáš Paima. Mistrovské kousky Selka a Hajnej dominovaly ke konci. Jako přídavek páni tvrďáci Šumaváci udeřili svou hymnou Himlhergotdonrvetr. K celému výkonu je třeba dodat i pyrotechnický konec hole zpěváka Prasopsa a střílení pentlí z mašinové zbraně v rukou zpěváka Lubabu. Trautenberk měl drajv po celý čas do vystoupení.

Na headlinery celého večera se se vzrušením čekalo, dokud se neohlásil čas 21:35. V tom okamžení připravená profesionální propracovaná stage ukázala své kouzlo. Všech pět Dymytráků se po intru rozohnilo a nastalo všejímající strhující peklo. Písní Revolter odstartoval hotový mazec. Ze stejnojmenné desky zazněly během celé série všechny zbývající novinky. Nejdříve po první zmíněné přišla Zůstaň stejná, později i smršť při Není cesty ven, a také při nejvíce (nicméně správným směrem) se z řady vymykajícím taháku Komu zvoní hrana. Nouze o světla a projekci nebyla ani v nejmenším, jak už tomu bývá po celou dobu koncertů Dymytry.

Nabitý program zpestřily posléze i staré fláky D.O.S.T. a Neser. Dalšími v pořadí z albového Revoltera byly Volám jméno tvý, Pot a krev i Pravda a lež. Mezi nimi Pardubice nadšeně skandovaly na Jsem nadšenej. Z desky Agronaut byla zvolena píseň Dej Bůh štěstí. Klub rváčů a Chernobyl udělaly tečku za druhým blokem setu.

Iniciativy se poté chopil Miloš Meier. Ten spustil svůj nepřekonatelný drumshow sólový um. Se Sedmerem krkavců započala závěrečná třetí část. Posledními zbývajícími písněmi z Revoltera, S nadějí a 300 dokončili „psycoristi“ koncertní program k Revolterovi – desce, která mezitím už stihla být i zlatá . Už kolem 23. hodiny přišla na řadu skákající Ocelová parta s plnohlasně vyřvaným „hou hej“. První rychlé přídavkové zklidnění na akusticky podanou lahodu Žít svůj sen mělo i svou tvrdší dohru. V samém závěru zazněla klasika Strážná věž jako druhý přídavek. Před „Věží“ byl pozván za Protheem na pódium chlapec v kostýmu dle zpěváka, který se neostýchal povzbuzovat dav pod ním. To a ještě Protheův nečekaný sexy disco taneček na hudbu z reproduktorů uzavřely ve 23:20 poslední kapitolu dění této úžasné akce.