Ahoj Václave. Na úvod bych ti chtěl poděkovat za to, že jsi si udělal čas na pár mých otázek. Jak zvládáš tuhle nepříjemnou situaci ohledně karantény? Pro tebe jako muzikanta to musí být frustrující. Bez koncertů, bez muzikálů a hlavně…bez fanoušků.
No, zvládám to dobře, protože mám studio doma. Tím pádem mohu tvořit veškerou hudbu, buď pro sebe, nebo třeba pro interprety, kterým jsem tu muziku slíbil. Teď dokonce každý pátek máme s Ivou Pazderkovou živé vysílání z Hudebního divadla Karlín. Takže si zazpívám před virtuálními diváky v tomhle místě, které mám rád.
Nedávno jsi vypustil do světa nový klip na baladu s názvem Divnej karneval. Je to odraz právě této situace?
Jo, je to takový odraz téhle situace. Snažím se najít ty pozitiva. Takže si užívám domova, užívám si toho, že mohu být a dětmi a se ženou. Ale je smutné, že se dějí ty věci, že některým lidem to způsobuje příkoří a nějaké zdravotní průšvihy. To je mi hrozně líto.
Sám se snažím koukat na tuto situaci pozitivně. Ta balada vznikla během dvou dnů, protože ve středu večer mi můj táta napsal text a já jsem ve čtvrtek dopoledne napsal muziku, nahrál, a večer jsme s mou ženou Eliškou točili videoklip, který jsem v pátek stříhal a v neděli měl premiéru. Byla to fakt rychlovka. Je to taková vzpomínka na tohleto zvláštní období…
Proč jsem tě ale původně oslovil a požádal o rozhovor: Čím je pro tebe dnes, po dvaceti letech, Dolores Clan, tvoje první kapela?
(smích) Je to krásná vzpomínka. Byl to naprostý začátek, byl to takový „punk“. Objeli jsme s klukama strašně moc míst. Bylo to fakt velice zábavné a super období. Byl to takový první vstup do toho světa showbyznysu. Nebo vůbec do hudebního světa.
Jaké kapely jsi poslouchal ve svých sedmnácti letech, když jsi začal s Dolores Clan, a které tě nejvíc ovlivnily?
Jeli jsme Linkin Park, samozřejmě, hlavně desky Hybrid Theory a Meteora. Takže to nás hodně ovlivňovalo, a ovlivňovali nás i Limp Bizkit, kterým jsme tady v Praze v roce 2004 dokonce dělali předkapelu. Což bylo skvělý, že si nás vybrali. Ovlivňovali nás i Papa Roach a další. Už nevím, co všechno bylo ještě v tu dobu, už si to úplně nepamatuji. Je hrozný, jak to letí. Je to tak hrozně dávno, a je to pecka. Pecka období. Bylo to takový…jednak skvělý, ale zároveň to všechno bylo hrozně pozérský. Ten nu-metal takovej pozérskej byl. A já, když se na to zpětně podívám, tak trošku…ne že bych se přímo styděl… Ale je mi za sebe trošku trapně, protože…prostě jsem byl mladý, no… Ale vzpomínám na to fakt rád.
Spolupracuji se žánrovým festivalem Fajtfest a spolu s fanoušky se hledala nejlepší nu-metalová hymna. A věz, že právě Dolores Clan se skladbou Nu-Destruct se umístili na krásném čtvrtém místě z více než 270 skladeb. Co na to říkáš?
Co na to říkám? No mám teda fakt velkou radost!!! To je super. Děkujeme mockrát! Nu-Destruct byly ještě zároveň s písničkou Prwotní strach naše největší hity. A dokonce jsme se podle mě s Nu-Destruct umístili i v Esu. Nebo na Óčku. Někde v nějaké hitparádě. Takže to byla naše největší hitovka. Mám fakt velkou radost a děkujeme čtenářům a posluchačům. Moc děkuji i za kapelu. Díkec vám za toto krásně umístění.
Nezasteskne se ti někdy po Dolores Clan a téhle tvrdší hudbě? Protože i já jsem obrovský fanda a ty koncerty byly plné energie. Vždycky jsi to uměl parádně rozbalit a užívat si to.
Hele, je to vývoj, já nevím, je to dávno. Že by se mi stýskalo, to úplně ne. Protože když jsme hráli tvrdou muziku pořád dokola a nedělal jsem nic jinýho, tak už mě to, přiznám se, začalo trochu štvát. Protože já nevydržím nikdy u jednoho hudebního stylu – říkám tomu, že nejsem hudební rasista. Já mám rád veškerou hudbu a potřebuju ji střídat. Není to kvůli penězům. Je to prostě kvůli mým pocitům. Vybral jsem si tohleto povolání, abych měl volnost. Kdybych byl ortodoxní rocker nebo ortodoxní metalista, tak bych tu volnost neměl, a to já nechci. To nesnáším. Já asi prostě musím dělat jeden den třeba baladu, třeba tady tu rockovou, Divnej karneval, druhý den si zazpívám anglickou verzi muzikálového Ježíše a třetí den dělám hudbu pro nějaký film. Miluju prostě dělat veškerý věci.
Co kdyby se našel někdo takový, kdo by přišel s lukrativní nabídkou na jediné vystoupení Dolores Clan na nejlepším žánrovém fesťáku v ČR s evropskou úrovní? Na takovém, kde je pro každou kapelu čest tam vystoupit? S prvotřídním zvukem a v nejlepším čase jako headliner?
Ty jo. To já vůbec nevím, to je strašně těžký. To nezáleží taky jenom na mně, žejo. To taky záleží na ostatních klukách, jestli by měli vůbec zájem, a já teď po tom nějak úplně neprahnu. Ale taky to vůbec nezavrhuju. Bylo by to fajn. Ale kdyby se to nestalo, taky by to asi bylo v pohodě.
Já totiž o jednom takovém vím. Je to právě pořadatel Fajtfestu, a věř, že by za tvoje „kývnutí“ dal téměř cokoli. Pro tyhle lidi, ale i pro mě jste legenda a průkopníci nu-metalu u nás, a je sakra škoda, že jste zanikli. Nestýská se ti?
Jeeee, tak to je hezký. (smích) Díky moc. Ale kvůli jednomu koncertu, se přiznám, že nevím, jestli by se celé to soukolí rozběhlo. Naučit se to, sehrát a nacvičit po těch letech…
Po loňském comebacku kapely Post-it, jestli znáš, která měla obrovský úspěch, by to byl jeden z dalších splněných snů tohoto festu…
Jasně že znám Post-it. Je to legenda. No jo…když ono ale fakt nezáleží jen na mně. Musíš ještě napsat ostatním klukům. Tak jim napiš, a když mi řekneš, že do toho půjdou, tak já teda taky vystoupím. Hahaha. (smích)
Díky moc za tvůj čas, měj se fajn, a…budeme stále doufat.
Tak jo, díky, mějte se všichni a držte se.
Text: Jiří Kunčík, foto: archiv Václava Noida Bárty
You must be logged in to post a comment.