Parkway Drive se vrátili do Prahy: Velké ohně i skákající hala

Několikrát přeloženo a jednou dokonce zcela zrušeno. Vyhlídky fanoušků vidět a slyšet znovu živě rodáky z Byron Bay u nás se zprvu zdály být černé. Skupina na počátku letošního roku oznámila, že prochází jakousi kapelní krizí a zrušila své evropské turné, včetně pražské zastávky. Jak kapela sama oznámila, bylo pro ně lepší shořet, než zcela vyhasnout, a v létě jsme již měli první zprávy o jejich návratu zpět na scénu. Parkway Drive se vrátili v živé, mnohem lepší formě s novou deskou Darker Still, která shodou okolností spatřila světlo světa den před pražským koncertem, a tak se čeští fanoušci stali jedněmi z prvních, kteří měli možnost slyšet nový materiál živě.

Brány Fora Karlín se pro fanoušky otevřely po páté hodině večerní. Skalní příznivci si zabrali přední místa před rozšířeným pódiem. Zbytek haly včetně balkonových ochozů se taktéž velmi brzy zaplnil.

Otvírákem sobotního večírku se stali američtí Lorna Shore se svou skladbou To The Hellfire. Skupina v čele s Willem Ramosem, novým, drobným zpěvákem s hlasem démona, publikum rozhodně nešetřila. Svůj bezmála třicetiminutový set nezdržovali dlouhými proslovy a doslova sázeli jednu skladbu za druhou. Už během prvních pár minut bylo možné v publiku pod pódiem vidět menší circle pity. Zpěvák Will Ramos komunikoval s fanoušky a většinu času trávil na rozšířené části pódia, kde se nebál náležitě si užívat show spolu s publikem. Lorna Shore byli velmi energičtí a pro mnohé fanoušky byli milým překvapením. A tak byla veliká škoda, že skupina dostala pouhých třicet minut z celého večera. Měli jsme však možnost slyšet ochutnávky z jejich chystaného alba Pain Remains, které vyjde letos v říjnu.

V momentě, kdy se pódium přestavělo pro další show, celá hala potemněla. Za „doprovodu“ blikajících světel a mohutného intra se přiřítili Britové While She Sleeps, další hosté večera. Ti mají v současné době na kontě pět plnohodnotných alb. To poslední s názvem Sleeps Society skupině vyšlo loni, a tak se převážná část setu točila hlavně kolem něj. While She Sleeps navíc nejsou českému publiku neznámí. Už před třemi lety se v Karlíně ukázali společně s krajany Architects a pravidelně se k nám vracejí, což jim skvěle hraje do karet.

Frontman a zpěvák Taylor Lawrence je hlavním tahounem kapely a převážná část show stojí hodně na něm. Běhá po pódiu, skáče, pobízí fanoušky, nebojí se dokonce skočit z pódia a nechat se unášet na jejich rukou, což musí být velkým adrenalinem pro security.

While She Sleeps navíc v posledních letech ve své tvorbě kombinují prvky elektroniky. To jejich hudbu postavilo na nový level a skladbám dodalo chytlavější nádech. Slyšeli jsme skladby jako Sleeps Society, Systematic či populární Anti-social a The Guilty Party.

Hlavní hvězdy večera se objevily v půl deváté. Forum Karlín se opět zahalilo do černé tmy a v zadní části pódia se rozsvítila v mlze ponořená světla. Ten, kdo někdy navštívil koncert Parkway Drive, věděl moc dobře, že živá show této pětice je nevšední zážitek se spoustou překvapení, o nástupu kapely nemluvě. Jinak tomu nebylo ani nyní v Praze. Z mlhy zahalující pódium se vynořily postavy skryté v kápích nesoucí hořící pochodně a za nimi postupně přicházeli členové kapely. Při prvních tónech úvodní skladby Glitch a mohutném křiku publika se zpod rozšířené části pódia odsunul poklop, ozvaly se výbuchy a zjevil se sám zpěvák Winston McCall. Při následující Prey už skákala a zpívala celá hala. Začalo být pěkně teplo. Nechyběly ani circle pity a ona pověstná wall of death.

Zmíněná sedmá studiovka Darker Still, jež vyšla den před koncertem, navazuje na svého o čtyři roky staršího předchůdce Reverence a nese se v duchu skvěle zapamatovatelných melodií, chytlavých refrénů a temnější propracované atmosféry. Nové skladby naživo fungují ve skvělé symbióze s fanoušky. Po úvodní Glitch zazněly halou také novinky Ground Zero a The Greatest Fear. Titulní Darker Still publikum po několika peckách zase uklidnilo. Jde totiž o pomalejší píseň, baladu, již doprovází hvízdavá melodie a akustická kytara. Pro Parkway Drive se tak jedná o netypický kousek v jejich hudební kariéře. Na své si však přišli také fanoušci starší tvorby. Kluci jim zahráli i něco ze začátku své kariéry.

Skupina už od začátku podávala výkon, jako by se jednalo o jejich poslední show v životě, a spekulace o tom, že by měla skončit, tak rozdrtila na prach. Zpěvák Winston McCall skákal společně s publikem, rozdával úsměvy, děkoval, pobíhal po pódiu a několikrát dokonce musel přerušit svůj přednes, protože halou se neslo sborové skandování fanoušků. Ani zbytek kapely však nezůstával pozadu a večer si užíval na maximum.

I tentokrát si s sebou Parkway Drive dovezli doprovod v podobě čtyř hudebnic – cellistek a houslistek, které je podpořily během jejich setu. Inferno s velkými ohni, mlhou a pyrotechnickými efekty propuklo převážně v závěru koncertu, kdy skupina ještě zahrála přídavky. Melodii ze závěrečné písně Wild Eyes si dav příznivců vesele zpíval při odchodu z haly ven. K tomu všemu si připočtěte skvělou světelnou produkci, a máte koncert roku. Co víc si tedy přát? Snad jen, aby to celé mohl člověk zažít znovu.