S napětím očekávaný rozhovor se uskutečnil ve středu 10. června, hned na úvod prvního dne festivalu Rock for People. V jednom ze stanů v backstagi jsme se sešli s hlavními zpěváky Nikem Sallachem a Kevinem Ratajczakem. Oba frontmani byli v dobré náladě a věnovali nám 20 minut, v průběhu kterých ochotně a vtipně odpovídali na naše dotazy.
Dnes jste jednou z hlavních kapel středečního programu Rock for People, jak se těšíte na večerní show?
Kevin: Velmi. Pamatuji si, když jsme tu hráli tak devět let zpátky. Ale upřímně řečeno, názvy festivalů mi splývají kvůli častému cestování. Jakmile se přibližujeme k areálu, vše se mi najednou začne vybavovat.
Nico: Nadšení před vystoupením je něco, co potřebuje každý hudebník na světě. Pokud je tam to vzrušení, pak už nejste tolik nervózní. Důvod je i ten, že už víte, co na pódiu předvedete. Každopádně to vzrušení před koncertem je pro mě klíčové.
Kevin: Když jsem byl mladší a začínal jsem v různých kapelách, býval jsem hodně nejistý. Vstoupit na stage, když nevíš, jestli se lidem zalíbíš, to byla obrovská nejistota. Teď ale víme, že na nás čeká mnoho lidí, kteří jsou nadšení jako my a celé je to mnohem snazší.
Nico: Samozřejmě se nám stává, že v první řadě stojí někdo se zkříženýma rukama na prsou a čeká třeba šedesát minut bez toho, aniž by se pohnul. Přičemž na konci setu maximálně pokyne hlavou.
Kevin: Jednou jsme hráli jako předkapela Limp Bizkit a v první řadě stál chlápek, který na nás po celou dobu našeho setu ukazoval prostředníček. Držet celou dobu ruku takto nahoře dá zabrat.
Jaká byla vaše reakce?
Kevin: Prostě jsme pokračovali dál jako vždy. Každopádně držet nahoře ruku po víc jak čtyřicet minut, to je neuvěřitelné.
Jsou na Rock for People nějaké kapely, které byste rádi viděli?
Kevin: Jsem velkým fanouškem Megadeth (smích). Ne, nejsem. Dnes jsou tu třeba Gorillaz, ty bych rád viděl. Ovšem ne vždy je na to čas.
Nico: Přesně. Zrovna dnes ten čas nemáme. Čas je pro nás obecně největší problém. Buď jsme na turné, nebo vystupujeme na festivalech, kde se snažíme najít aspoň trochu soukromí. Pokud máme šanci dát hlasu odpočinek nebo jen sedět a hrát hry, zkrátka cokoliv, co nevyžaduje sociální interakci, to je zkrátka výhra. Pokud bych měl zmínit jednu kapelu, kterou bych rád viděl naživo, pak jsou to jednoznačně Twenty One Pilots, kteří hrají na festivalu Pinkpop. To je kapela, kterou rozhodně nesmím zmeškat.
Příští rok vyrážíte na TANZNEID World Tour. Na co byste nalákali fanoušky?
Kevin: Předvedeme nové představení, budeme mít cool scénu. Představíme skvělé písničky a show. Je to něco, co lidé chtějí – na chvíli utéct před každodenními povinnostmi a užít si show. Zatančit si, šílet a vrátit se do každodenního života s nabitými bateriemi.
Nico: Nazval bych to dobře strukturovanou propocenou party.
Na nové písni Let The Good Times Roll jste spolupracovali s kapelou Offspring. Jak k takové spolupráci došlo?
Kevin: Potkali jsme se na festivalu v Belgii před třemi lety, kde nám bylo řečeno, že by s námi chtěli mluvit Offspring. A my byli zaskočeni… udělali jsme něco špatně? Ale Offspring nám řekli, že se jim líbí naše hudba a že měli možnost vidět naši show z vedlejšího jeviště.
Nico: Když jsme začali spolupracovat, tak Daniel, náš kytarista, zkoušel hrát různé riffy – hned jsme začali nahrávat. Najednou jsme vytvořili punkový zvuk z 90. let a přidali pár drobností, které nám připomínali Offspring a prostě jsme jim to nabídli.
Kevin: Spolupráce byla perfektní, naprosto jsme si to užili. Dexter je skvělý, hlavně to je jeden z hudebních idolů našeho mládí. Sice jsme ze začátku byli ohromeni bezprostředním setkáním s někým tak slavným, ale Dextrovi se naše hudba prostě líbila.
Nico: Řekl, je to vaše hudba. Řekněte mi, co mám udělat.
Takže vás to příjemně překvapilo?
Nico: Absolutně.
Kevin: Nebyli jsme překvapeni z toho, jak je Dexter v pohodě. To jsme věděli. Spíš jsme byli překvapeni z toho, jak to šlo hladce.
V srpnu vychází nové album. Můžeme se těšit na zajímavé spolupráce?
Nico: Ne, to úplně ne. Písně, na kterých jsme se s někým podíleli, jsme již vydali. Mohu ale říct, že album obsahuje dvě skladby, které mohou překvapit. Jedna píseň je poměrně tvrdá. Možná bych řekl jedna z nejtvrdších písní, kterou jsme za poslední roky napsali. Druhá písnička je taková jednoduchá, ale přesto krásná.
To zní zajímavě.
Kevin: Rozhodně. Jsme velmi zvědaví, jak na nové písničky budou lidi reagovat.
