Úplňkovou noc v brněnském Sonu ovládli Moonspell

Z norského severu přijel i progresivně blackmetalový Borknagar. V písních jsou slyšet vlivy viking a folk metalu. Jedenáct alb už mluví samo za sebe. Kapelou prošli hudebníci, kteří působili v zavedených skupinách jako Immortal, Gorgoroth, Enslaved, Arcturus, Ulver nebo Dimmu Borgir. Ze severu přinesl studený vítr tyto mrazivé jehličky: Winter Thrice, Up North, The Fire That Burns, Ruins of the Future, The Rhymes of the Mountain, Voices či Colossus. Borknagar sklidili zasloužené ovace publika.

Následně zatopila pod kotlem kapela ze země tisíců jezer – Insomnium. Hlavními tématy jejich hudby a textů jsou temnota, smutek, ztráta, bolest a příroda. Dají se zařadit pod melodický death metal s prvky doom metalu a progresivity. Řadových alb mají celkem sedm plus další dvě EP. Temnou atmosféru podporovaly jako kanoucí slzy písně Karelia, Ephemeral, Valediction, Revelation, Down with the Sun, Mortal Share, And Bells They Toll, Pale Morning Star, The Primeval Dark, While We Sleep a Heart Like a Grave.

A na řadu už přišli moji oblíbení a milovaní Moonspell. Tihle portugalští metaloví náladotvůrci, kteří od roku 1992 doprovázejí mé temné já, dokázali skloubit gotiku, death, doom a místy black metal. Zpěvák Fernando Ribeiro uhrane, vzývá démony i káže hřích. Mě osobně uhranula už jejich prvotina Wolfheart, ze které i dnes zazněla kultovní a celým sálem zpívaná Alma Mater. Husí kůže, pocity štěstí a radosti.

Moonspell zcela ovládli tuto úplňkovou noc. Skladbami The Greater Good, Extinct, Finisterra, In And Above Men, From Lowering Skies, Opium, Herr Spiegelmann, Breathe (Until We Are No More), Apophthegmata, Mephisto, Alma Mater či Full Moon Madness dopřáli nejen mně slastného usínání při svitu luny. Skvělá atmosféra, skvělé kapely, skvělé publikum, skvělý klub. To vše podtrhlo dokonalost Ultima Ratio Festu.