Vánoční povídání aneb druhá část Tří otázek pro…

Vánoce/foto: Honza Švanda

Dárky už jsou rozbalené, domovy voní jehličím a vanilkou, a my vám přinášíme pokračování našich rozhovorů s muzikanty na téma Vánoce, dárky a tradice.

Tady jsou vznesené otázky:

1. Jaký dárek jste jako dítě ovlivněné muzikou toužili najít pod stromečkem? Splnilo se vám to přání?

2. Jaký dárek si musíte nadělit sám/sama/sami, protože nikdo jiný by ho nevybral dobře?

3. Dáváte si dárky v rámci kapely? Případně dodržujete v kapele nějaké tradice spojené s Vánoci?

Všem muzikantům moc děkujeme, že si na nás udělali čas a trpělivě odpovídali.

Radek Sladký (Alkehol, Törr)

1. Když jsem byl malý, samozřejmě hračky, hlavně auta – angličáky (úsměv), ale potom, od nějakých 10-11 let, už jsem fakt toužil po bubnech. Na ty jsem si ale pak musel našetřit sám z brigád a nadělil jsem si je až v patnácti.

2. Tak to je jednoznačně muzika na vinylech, každý rok si takto nadělím pár kousků.

3. V kapele si dárky nedáváme a ani nic kolem toho, necháváme si to každý domů.

Tomáš Hajíček jr. (Krucipüsk)

1. Jednoznačně discmana! (smích) S antishockem!

2. Je pravda, že veškerý věci na moje bubenictví si radši pořizuju sám, párkrát už se stalo, že mě chtěl někdo překvapit, a dopadlo to z 99 procent průserem. (smích)

3. My se místo dárků tradičně na posledním koncertu tohoto roku zmalujeme, jak zákon káže! (smích)

Jakub Večeřa (ZakázanÝovoce, U.S.aPES)

1. Jako dítě jsem si přál k Vánocům CD Nevermind od Nirvany, a ano, splnilo se mi to.

2. Věc, kterou si potřebuju vybrat sám, jsou například kytarové efekty do pedalboardu.

3. Nějaké zvláštní tradice v kapele nedržíme, ani tu, že bychom si dávali dárky.

Schtorm, Blitz Union

1. Jako dítě jsem bohužel nebyl tolik na muziku, takže mě spíš zajímala SEGA, PlayStation a věci s tím spojené. Ale pak samozřejmě přišly MP3 přehrávače, což byla velká pecka. V době, kdy jsem tomu vůbec nerozuměl, to bylo moc pěkný překvapení.

2. Správnou velikost a typ strun. (úsměv)

3. Ne, každej si jede to svoje.

Michail Fabien (Forrest Jump)

1. Samozřejmě kytaru… Krásnou, bílou, elektrickou… Nakonec nebyla pod stromečkem, ale až v létě po brigádě. Psal se rok 1990 a k celoprázdninové brigádě v lese mi na ni přispěla moje milovaná babička. To čekání bylo nekonečné… Brigáda taky… Ale stálo to za to. (úsměv)

2. Obecně moc neumím přijímat dárky… Nejlepším dárkem pro mě je, když dobře vyberu dárek pro někoho jiného. Už čtrnáct let je favoritem moje žena a šestým rokem eLka – dvojčata Lejla a Lujza. Ta radost v očích je nejvíc. Takže když dobře vyberu, zároveň vlastně obdaruju i sebe.

3. Většinou si pošleme zprávu ve smyslu „Užij si to, a ať tě ráno nebolí hlava!“ (smích) Letošní svátky jsou specifické tím, že točíme novou desku, takže si vzájemně nadělujeme notičky Forrest Jump.

Daria Hrubá (Loretta)

1. Toužila jsem po učiteli klavíru, a protože mi ho Ježíšek nepřinesl, dovedla jsem si ho hned po Silvestru domů sama… Bohužel dlouho nevydržel, do jara ho ranila mrtvice. Příběh to není nejveselejší, ale pravdivý.

2. Takový není. Třeba struny nebo trsátka by sice manžel dobře nevybral, ale holky z kapely rozhodně ano. Což taky čile činí!

3. Dáváme, viz výše. (úsměv)

Honza Černocký (Horizont)

1. Před lety jsem jako dítě chtěl najít pod stromečkem svou první kytaru, už to budou dvě desítky let určitě. (úsměv) Ovšem kytaru jsem dostal už k listopadovým narozeninám.

2. U každého hudebníka je to asi stejné. Nástroje, aparaturu i cokoliv dalšího, co si muzikant přeje, si musí vybrat sám. Takže to teď řešíme poukazem k nějaké společnosti, u které si potom struny a cokoliv, co potřebuju, už vyberu podle sebe. A blízcí chápou. (úsměv)

3. V kapele tradice úplně nee, ale máme takový zvyk, že si uděláme večírek nebo jdeme na pivko.

Marek Vais (Trautenberk)

1. Jako malej jsem chtěl kytaru, a tu jsem nikdy nedostal. Ale když mi bylo čtrnáct, naši z Polska přivezli kazety Nirvany, Scorpions a Tiny Turner, tak to jsem měl velkou radost.

2. Tenhle rok jsme si s klukama z kapely nadělili nový kytary a basu. A to by prostě za mě nikdo jinej nevybral. Takže jsme si letos objednali ručně dělaný kytary Caparison z Japonska, na který hrajou naši oblíbenci z Killswitch Engage, a ony dorazily krásně teď před Vánoci.

3. V kapele si dárky dáváme v podstatě celej rok. (smích) O víkendu jsme měli tradiční předvánoční schůzi v hospodě, kde se zhodnotí rok, probírají se plány na další rok a všechno se to hezky zapije, a nějaký dárky taky proběhly. Já dostal kapří polštář.

Otázky pokládali: Sylva Kaplanová a Honza Švanda, foto: Magda Šotolová, Petr Hanč, Honza Švanda a Mike Pasta

Author