Uriah Heep oslavili v Praze padesát let své existence

První část koncertu proběhla v akustickém duchu. Během ní zahráli Uriah Heep několik svých pověstných balad, Mick ke každé skladbě řekl několik slov. Při Come Away Melinda vyslovil tématické přání, aby se ve světě už nikdy neválčilo, před hitovkou Free Me připomněl, že se jednalo o jednu ze skladeb, díky které kapela prorazila do světa. Řadu fanoušků tento song rozezpíval. Slov pak nebylo třeba před notoricky známou Lady In Black, při které opět dostali fanoušci příležitost se pořádně ozvat.

Druhé polovině oslavy tohoto kulatého jubilea předcházela opět projekce. Tentokrát se nám naskytla celá řada fotek a videí mapujících historii kapely od úplných začátků až po současnost, včetně záběrů z koncertů. Tímto prostřednictvím byla také věnována vzpomínka bývalým i již zesnulým muzikantům, kteří bývali pevnou součástí kapely. Mezi nimi lze zmínit například původního baskytaristu Paula Newtona, zpěváka Johna Lawtona, baskytaristu Johna Wettona, bubeníka Chrise Sladea nebo původního klávesistu Colina Wooda.

Následně padla opona, a Uriah Heep jako kdyby omládli o třicet let. Vše začlo svižnou skladbou Against the Odds, následovala neméně dynamická The Hanging Tree. Naprostá většina hraných skladeb spadala do 70. let, kdy kapela produkovala jedno veleúspěšné album za druhým. Největší slovo měla dvojice desek z roku 1972 – The Magician’s Birthday a Demons & Wizards. Mick Box vyčaroval jedno parádní sólo za druhým, krátký prostor pro bubenické sólo dostal služebně druhý nejmladší člen kapely Russell Gillbrook. Refrény se často nesly sborově Karlínem, takže při hitovkách jako Stealin‘ nebo Free ‚n Easy ušetřili fanoušci práci dlouholetému frontmanovi Berniemu Shawovi. Sáhodlouhým a virtuózním kytarovým sólem ve skladbě July Morning se opět blýskl Mick Box, finále obstarala dvojice songů Gypsy a Easy Livin‘.