Eluveitie s Amorphis nadělovali ve Zlíně melodický metal

Ani chladné počasí nezabránilo tomu, aby zlínskou Halu Datart zaplnil početný dav fanoušků, na které čekala čtveřice velkých metalových jmen. Pozvolný úvod v podání progressive doom melodiků Nailed to Obscurity z Německa naladil postupně se rozšiřující dav na následující trojlístek kapel, se kterými se často potkáváme a které se vždy těší velkolepému, vřelému přivítání. Nailed To Obscurity stihli zahrát pět skladeb, poté následovala krátká přestavba pro švédské veterány Dark Tranquillity.

Formace Dark Tranquillity kolem dlouholetého frontmana Mikaela Stanneho obměnila svůj setlist z jarního turné, které zahrnovalo mimo jiné koncert v pražské MeetFactory, a zařadila do svého arzenálu i několik dlouho nehraných skladeb jako Cathode Ray Sunshine nebo Hours Passed In Exile. Kytarová souhra Christophera Amotta s Johannem Reinholdzem byla vskutku brilantní a spolu s nezaměnitelným Mikaelovým growlingem vykreslovala tajemnou atmosféru muziky této švédské legendy. Koncert kapela uzavřela jak jinak než svou největší „hitovkou“ Misery’s Crown.

Druhý letošní český koncert zde odehrála též finská stálice našich festivalů Amorphis. A opět v jejich setu dominovalo nové album Halo, ze kterého Amorphis zahráli čtveřici skladeb. Jak přítomní mohli vidět i slyšet, znovu v něm kapela posouvá hranice své instrumentální pestrosti. Nová tvorba však byla rovnoměrně prokládána známějšími songy jako Silver Bride, Black Winter Day, Death of a King nebo hitovkou House of Sleep na zakončenou, při které fanoušci mohutně pomohli frontmanovi Tomimu Joutsenovi s refrénem. On sám na konci koncertu přislíbil, že se k nám i s celou svou kapelou brzy vrátí, což jisté mnohé přítomné potěšilo.

Početná folkmetalová družina Eluveitie vedená dlouholetým frontmanem Chrigelem Glanzmannem zakončila tento nabitý metalový večer. Mnoho prostoru dostalo dosud poslední album Ategnatos, a zejména při ostřejších, rychlejších skladbách zaměstnávali ochranku „surfeři“. Tyto skladby v režii drsného Chrigelova growlingu však Eluveitie proložili i jemnějšími a melodičtějšími songy, při které se halou nesl příjemný vokál zpěvačky Fabienne Erni, zejména při písni A Rose for Epona. Mladý bubeník Alain Ackermann si střihl parádní bubenické sólo. Chrigel opakovaně děkoval fanouškům za to, že zůstali i během koncertního půstu věrni své oblíbené muzice a kapelám, a sdílel svou radost z toho, že opět může bezostyšně se svými bratry a sestrami ve zbrani koncertovat. Poslední skladbou večera pak byla ta nejznámější z repertoáru kapely – Inis Mona.