19. červen 2019 se zapíše do historie jako den, kdy jsme měli tu čest v Praze přivítat jednu z nejzásadnějších hardrockových kapel ze všech – legendární démonické Kiss. Jejich show je jedním slovem unikátní a připravili si toho opravdu mnoho. Aby taky ne, když se chystají udělat tlustou čáru za svou pětačtyřicetiletou kariérou. Než černobíle maskovaná čtveřice sjela od stropu pódia k nám „na dostřel“, postarali se o příjemný úvod jejich krajané ZZ Top, o jejichž dlouhých vousech si již několik desetiletí vyprávějí fanoušci po celém světě, a taktéž jedno z precizních českých uskupení, trio BSP. Jednalo se tak o tři koncerty hudebních veličin v jeden den, dvou světových a jedné české – dohromady Prague Rocks 2019.
BSP před písní Když se snáší déšť slíbili, že déšť dnes už nepřivezou
Už od ranních hodin to vypadalo na velmi parný den, což nevyznělo zrovna příjemně. Dobře na tom byli návštěvníci, kteří stihli zakoupit vstupenky k pódiu, jeden ze vstupů byl totiž až do otevření vchodů ve stínu. Mnozí jistě ocenili umístění suchých záchodů poblíž, a díky blízkému obchodnímu centru nehrozily hlad ani žízeň těm, co zde čekali od brzkých ranních hodin.
Otevření vstupu bylo plánované na třetí hodinu odpolední, bylo zde však menší zpoždění kvůli poruše aparátu. Nic zásadního, vchody se otevřely a mnozí si to šturmovali k zábranám, aby měli výhled z první řady.
Začalo se smrákat a přišel zhruba půlhodinový déšť, ale brzy bylo po něm a v 16:40 zahájila koncertní program trojice Balage–Střihavka–Pavlíček. S sebou měli tři vokalistky, zdatného baskytaristu, saxofonistu a bubeníka. Protože letos slaví 25 let od založení, dali vzpomenout především na songy z prvních alb – na jeden z prvních singlů „I Don‘t Know“ nebo o něco rychlejší „Credit“ či „Holka čapni draka“. Mnozí jistě poznali „Když se snáší déšť“, kterou hrají mnohá rádia. Kamil při ní vytahoval svůj vokál, kam až to jen šlo. Před tímto songem též slíbil, že žádný déšť už nepřijde, a tak se taky stalo. Svůj setlist zakončili BSP notoricky známou „Zemí vzdálenou“ (nebo jak říká Kamil – „Vzdálenka“). Nejvíce pozornosti na sebe bezpochybně strhával jeden z nejlepších českých kytaristů, Michal Pavlíček, jehož sofistikovaná sóla měla pořádný „drajv“.
ZZ Top jsou i v sedmdesáti „sharp dressed“ a v plné síle
Po tomto úvodu začali příslušníci zdravotní služby roznášet kelímky s vodou, což mnozí z nás ocenili, protože odejít odkudkoliv z předních řad znamenalo marnou snahu se na totéž místo vrátit. Lehce se přestavělo pódium, v popředí stanuly dva stojany s mikrofony připomínající výfuky amerických trucků, a pár minut nato si to již přištrádovali Billy Gibbons s Dustym Hillem. Za bicí usedl jejich parťák od samých začátků, Frank Beard, a byli tu texasští sympaťáci ZZ Top. Ti letos slaví 50 let od založení, což připomínala velká plachta s jejich karikaturami v pozadí.
Jejich setlist začal jedním z těch rychlejších songů – „Got Me Under Pressure“, což následně bylo uklidněno pomalejšími kusy „I Thank You“ a „Waitin‘ For a Bus“. Pod slunečními brýlemi a klobouky se tvářili poněkud kamenně, frontman Billy Gibbons však neustále vtipně gestikuloval ať na fanoušky nebo na svého „o dvě struny chudšího“ kumpána. Nenápadně působil i bubeník Frank Beard, který celou dobu hleděl kamsi dolů, jeho hra však na preciznosti nijak neztrácela. Je pozoruhodné, jak to dokáže parta sedmdesátníků rozjet.
Krátce po jednom z největších hitů „Gimme All You Lovin‘“ vyměnil baskytarista Dusty Hill svůj nástroj za klávesy a zazpíval si bluesovou skladku „I Gotta Get Paid“. A finále bylo velké – „Sharp Dressed Man“ roztančil a rozezpíval mnoho zde přítomných. Po následující „Legs“ se pánové odebrali pryč. Samozřejmostí byl přídavek, a tvořily ho dvě z těch rychlých a starých známých – „La Grange“ a „Tush“. Jako úplně poslední si ZZ Top střihli cover verzi „Jailhouse Rock“ od Elvise Presleyho. Tento kousek pamatuje téměř vše, co oni, pochází taky z roku 1957.
Kiss: Naposledy jsme viděli jednu z největších kapel v historii rockové hudby
Pódium se zahalilo obří oponou s nápisem KISS a kolem osmé hodiny se spustilo intro, končící jasným vzkazem „You wanted the best – you‘ve got the best – Kiss!“ Opona spadla a za mohutných výbuchů pyrotechniky a šlehání plamenů na třech plošinách zavěšených na ocelových lanech pomalu sjeli dolů Gene Simmons, Paul Stanley a Tommy Thayer, zatímco bubeník Eric Singer si na „výlet do výšin“ musel ještě chvíli počkat.
Jelo se hit za hitem. Začalo se rychlou vypalovačkou „Detroit Rock City“ následovanou notoricky známou „Shout It Out Loud“ kde si refrén vzal do parády celý Sinobo Stadion. Během toho úvodu neustále vstřelovaly z pódia salvy barevné pyrotechniky a plameny šly ze všech stran. Všechny 4 stojany s mikrofiny byly obaleny trsátky, stejně tak i nástroje, takže neustále něco létalo z pódia do davu, kde o každý kousek zuřil lítý boj.
Po dalších čtyřech velmi oblíbených kusech v pořadí „Deuce“, „Say Yeah“, „I Love It Loud“ a „Heaven‘s on Fire“ si nechal Gene Simmons přinést hořící meč, na který následně plivl, a vystřelil tak mohutný plamen. A kdo si vzpomene na Brno 2017, když před jedním jistým songem Paul Stanley položil dotaz „Girls… or boys, do you like to be licked?“ (překládat snad raději nemusím). „Lick It Up“ byla osmým dílkem do této pekelné skládanky. A komu snad chybělo trochu té něžné lásky, tak dostal svého hned při další pecce s názvem „Calling Dr Love“
„100 000 Years“ bylo zakončeno dlouhým sólem Erica Singera, při kterém s ním vyjela plošina téměř až ke stropu pódia a „Catman“ tak na sebe rázem strhl pozornost celého slávistického stadionu. Píseň stará jako Kiss samotní, pocházející z eponymního debutového alba – „Cold Gin“ z roku 1974 – byla předzvěstí sóla nejmladšího z této čtveřice, kytaristy Tommyho Thayera. Ten obešel pódium po celé jeho délce, aby si tak vyslechl pořádný aplaus ze všech stran. V pozadí se zatím kočkovali Paul s Ericem. Paul začal z velké dálky zasypávat Erica svými trsátky a ten po něm zase metal paličky. Ano, mnohé z nás puberta nikdy neopustí, že?
Tommy pak začal „střílet“ ze své kytary a po každém „výstřelu“ se ozvala až ohlušující rána. A další pekelný akt na sebe nenechal dlouho čekat – před songem „God of Thunder“ z roku 1996 se nechal démonický Gene Simmons na plošině vyvést do velké výšky a začal to pořádně rvát do svojí „sekery“, přičemž neopomněl využívat svůj nápadně dlouhý jazyk, kterým si taky zahrál. Všude okolo sebe plival umělou krev, a to třeba i na ručník, který nám potom s lišáckým výrazem ukázal. Z podstropu pódia si ji celou odzpíval jako správný „God of Thunder and Rock ‘n Roll“. Na projekcích se objevil Gene Simmons namalovaný jako klaun a cirkus, tedy „Psycho Circus“ začal.
Po jedné z těch kratších věcí s názvem „Let Me Go Rock ‘n Roll“ si Gene, Paul i Thayer dali společné trojité solo a po krátkém projevu se Paul Stanley tázal, zda může k nám dolů. Odpověď asi není těžké uhodnout, a po několikanásobném skandování jeho jména tak učinil. I když…ne tak docela, jak si mysleli ti, co ještě Kiss neviděli. Nechal se zachytit za jakousi obruč, po které jako na lanovce dojel až na zvukovou věž, odkud odzpíval následující „Love Gun“ a pak se zeptal, jestli tam má ještě zůstat – že si s námi chce zazpívat. A bylo to tady – největší hit skupiny Kiss – „I Was Made For Loving You“. Byl to až elektrizující pocit, když všichni na stadionu spolu při refrénu zpívali.
Poté, co se Paul Stanley odporoučel po „lanovce“ zpět na podium, začal vybrnkávat první tóny songu „Black Diamond“, který se ze začátku může zdát jako balada… opak je ale pravdou, černý diamant prostě nemůže být nic „pro slečinky“, ale pořádný rokec! Načež bylo doprostřed pódia přivezeno piano, za které usedl bubeník Eric Singer a prokázal své kvality i jako zpěvák a pianista. Jedna z mála kissáckých balad – „Beth“ následovala, načež si mnoho fanoušků zapnulo na svých telefonech svítilny a z výšin pódia to musel být vskutku nádherný pohled. Poté si Eric přinesl několik paliček, které házel fanouškům do předních řad, a boj o ně byl opravdu divoký. Představte si, že hodíte rybu mezi deset hladových medvědů.
A protože máme všichni rádi pořádně mejdany a divoké noci, tak tomu nasvědčoval předposlední song „Crazy Crazy Nights“, při kterém bylo do davu vypuštěno mnoho obřích nafukovacích balonů s logem a tvářemi skupiny. Opět byl pohled na tuto podívanou ještě o něco veselejší. A jeden z největších hitů nakonec – tak jako loni Gene Simmons na festivalu Masters of Rock, i tady zakončil, tentokrát s Kiss, tento úžasný večer vypalovačkou „I Wanna Rock ‘n Roll All Night“, přičemž refrén nechával na nás.
Už v půlce poslední skladby však bylo spuštěno šest konfetových děl a velkou část stadionu zasypal hustý červenobílý déšť, takže si chvílemi musel člověk dávat pozor, aby se toho nenajedl. Pyrotechnika všech barev začala vystřelovat ze všech stran pódia, ohně létaly jeden přes druhý, ze stropu a stran se spouštěly deště jisker a k dešti konfet se přidal déšť fialovo-bílých mašlí. Kiss si ještě jednou všichni naposledy vyjeli na plošinách vysoko vzhůru, aby se s námi naposledy rozloučili a rozházeli zbytky trsátek. Bubeník Eric Singer pak předvedl sympatické gesto, když potom ukázal na malého chlapce v první řadě s jeho maskou a zavolal si příslušníka ochranky, aby chlapci přinesl dvě paličky, které mu Singer pro něj dal. Na projekci se rozsvítil nápis „KISS LOVES YOU PRAGUE!“ Song „God Gave Rock‘n Roll To You“ už se však nesl za vyklízení pódia a tisíce spokojených fanoušků mířilo k východu.
Byl to opravdu neskutečně nádherný a emotivní večer, za který pořádající agentuře Live Nation děkujeme. Naposledy jsme viděli jednu z největších skupin v hudební historii, takovou, kterou už nikdo nikdy nenapodobí a mnozí z nás na tento den jistě do smrti nezapomenou. Kiss & Kiss Army Forever!
Text: Mates Šimek, foto: redakce
