Metalfest, den druhý: energie fanoušků při Septicflesh i velký večer pro Tarju Turunen a Marka Hietalu

Po epickém souboji vedeném kapelou Brothers of Metal bylo na čase lehce zvolnit, a k tomu nám dopomohla další švédská formace Avatarium. Jejich atmosférický doom metal pomalu rozkolébával přihlížející fanoušky, kterým zpěvačka Jennie-Ann Smith děkovala za podporu i takovýchto deštivých podmínkách. Jednotlivé členy kapely pak představila během největší hitovky The Girl with the Raven Mask. Nashromážděná energie byla poté nezbytná, jelikož nás čekalo pořádně přitvrzení v podání řeckých symphonic metalových velikánů Septicflesh opěvujících mytologii a božstva své rodné země. Po tajemném intru a úvodní klipovce Portrait of a Headless Man přišel na řadu kultovní hit Pyramid God, a už během něj frontman Spiros Antoniou tradičně hecoval fanoušky, od kterých žádal energii a vytvoření co největšího chaosu pod pódiem. Skladba Persepolis byla okořeněna výraznou wall of death, kterou fanoušci vytvořili, božstvo jménem Anubis při stejnojmenném songu uctili spolu s kapelou sborovým zpěvem melodie. Septicflesh se rozloučili skladbou o svém temném umění: Dark Art.

Tento rituální akt byl následován chladným, avšak příjemným power metalem ze severu. Finská Sonata Arctica nám v Plzni představila své nové album Clear Cold Beyond, které tvořilo páteř jejich setu, hned na úvod se hrála dvojice skladeb First In Line a Dark Empath. Po následné baladě I Have A Right byl frontman Tony Kakko dalším, kdo nám pogratuloval k zisku zlaté medaile na hokejovém mistrovství světa a zazpíval nám dobře známý refrén We Are the Champions. Song Replica připomněl ceněné debutové album Ecliptica z roku 1999. Tony také přednesl delší projev o tom, že si váží všech fanoušků, kteří si kupují lístky na koncerty svých oblíbených kapel, čímž drží heavy metal naživu, a vyzval, abychom k tomuto vedli i naše ratolesti. Své pevné místo v setu měla i známá balada Tallulah. Sonata Arctica opouštěla pódium po závěrečné hitovce Don’t Say a Word, a přišlo také obvyklé sborové skandování „Vodka“ (cover Korpiklaani).

Sobotní program spěl do svého finále, které obstaralo spojení dvou skvělých muzikantů, v nějž už snad ani nikdo nedoufal. Po téměř 20 letech spolu stanuli na jednom pódiu Tarja Turunen a Marko Hietala, kteří spolu působili ve finských Nightwish během nejslavnější kapelní éry. Tarja nás uvítala svým posledním singlem Eye of the Storm, její mohutný a zároveň příjemný operní vokál se krásně rozléhal celým amfiteátrem, až některým jejím dlouhodobým fanynkám stékaly slzy radosti. Pokračovala písněmi jako Demons In You nebo Innocence, než za obrovského aplausu přišel na pódium Marko a spolu spustili první song od Nightwish s názvem Dead to the World. Samozřejmě nesměl chybět společný duet Left on Mars z Markova repertoáru, který byl vydán teprve nedávno. Ze společné éry následovaly skladby Planet Hell a hitovka Wish I Had an Angel, kterou mnozí fanoušci odzpívali snad celou společně s kapelou, a zejména v předních řadách propuklo ještě větší nadšení než dosud. V závěru zazněla Tarjina velmi známá skladba Until My Last Breath, spolu s kapelou a Markem se s námi rozloučili velkým hitem Over the Hills and Far Away.