Brutal Assault, část druhá: vrcholem pátečního a sobotního programu byli Architects a Behemoth

Totální, brutální deathmetalový diktát hned nato spustili belgičtí Aborted. Na pódiu nechyběly mrtvoly uzavřené ve skleněných rakvích, frontman Sven de Caluwé s až hrobově hlubokým growlem chvílemi vypadal, že to s ním musí seknout, když běhal po pódiu a hecoval fanoušky. Nový materiál z letošní desky Vault of Horrors se ukázal být tím nejrazantnějším, co tato formace kdy vytvořila. Na vydechnutí moc času nebylo, protože hned vzápětí rozjeli na vedlejším pódiu svou kanonádu američtí thrashmetaloví rychlíci Toxic Holocaust, a i tentokrát se mnoho vášnivých fanoušků bavilo davovým surfováním směrem k pódiu. V rychlém sledu kapela přehrála velkou část své třetí desky An Overdose of Death… Se čtveřicí Left to Die jsme vzpomněli na kultovní desku Leprosy legendárních Death a jejich frontmana Chucka Schuldinera, z bývalých členů jsme měli tu čest s baskytaristou Terrym Butlerem a kytaristou Rickem Rozzem. A celou tuto desku nám tito význační muzikanti přehráli. S potemňující oblohou následně spustili svůj set švédští Candlemass, zakladatelé epického doom metalu. Jejich koncert provázela tajemná a hutná atmosféra, ve které by se nedal zapřít duch Black Sabbath. Koncert plný dlouhých a epických opusů byl postaven především na úplně prvním albu Epicus Doomicus Metallicus. Na závěr se s námi kapela rozloučila hitovkou Solitude právě z něj.

Poté nás čekal jedinečný hudební zážitek – při příležitosti 200. výročí narození Bedřicha Smetany zazněla právě jeho tvorba v podání pražského Bohemian Symphony Orchestra a blackmetalové kapely Cult of Fire. Skladby tohoto významného skladatele v metalovém hávu doplňovala projekce zobrazující řadu krásných míst naší vlasti. To všechno dohromady vytvořilo nezapomenutelný hudební zážitek, jen možná chvílemi kulometně rychlé bicí lehce přehlušovaly orchestr. Jedním z dalších festivalových vrcholů byl koncert metalcorových velikánů Architects. Měli připravenou velkolepou světelnou show a LED projekci, kterou zhruba v polovině dělila vyvýšená plošina, na které řádili bubeník Dan Searle a baskytarista Alex Dean. Kapela sáhla především po nejnovější trojici svých alb, především pak po For Those That Wish to Exist. Frontman Sam Carter často nechal fanoušky zpívat refrény místo sebe a zejména v předních řadách měli mnozí texty najeté jako když bičem mrská. Poté přišel obrat o 180 stupňů se slovinskými avantgardními industrialisty Laibach. Vedle několika svých hitovek jako Brat Moj nebo Tanz mit Laibach strávila kapela největší část koncertu svými až minimalistickými coververzemi známých skladeb. Mezi těmito mnozí poznali Life is Life (Opus), Sympathy for the Devil (Rolling Stones) nebo I Want to Know What Love Is (Foreigner). Tajemnou atmosféru dokreslovala projekce, kde jsme mohli vidět mj. záběry z filmu Iron Sky. Úplně jinou tvář industrial metalu ukázali švédští Deathstars, kteří se pozice úplně poslední kapely na hlavních pódiích zhostili se ctí. Na pódium naběhli ve svých typických gotických převlecích, ozdobeni corpsepaintem a svoji show odstartovali úderným songem Night Electric Night. Série chytlavých a rychlých fláků, zejména ze stejnojmenné desky, dodala mnohým fanouškům energii do zdaleka nekončící noci. Deathstars se rozloučili dvojicí skladeb Blitzkrieg a Cyanide.

Do posledního festivalového dne nás netradičně vyprovodila gotická blacková formace Cloak, jež nám během krátkého setu přehrála značnou část loňské desky Black Flame Eternal. Krátce po pravém poledni rozpoutali před pódiem pořádnou divočinu nukleární deathmetalisté Cytotoxin. Na pódiu jim nechyběly sudy se symbolem radioaktivity, frontman Sebastian Grihm si několikrát skočil mezi fanoušky a během svého řádění málem spolkl mikrofon. Prázdné místo po deathmetalové legendě Broken Hope zaplnila neméně věhlasná čtveřice Sinister z Nizozemí, která svůj set zaplnila především deskou The Carnage Ending z roku 2012. Za nás to byla náhrada po hudební i vizuální stránce naprosto adekvátní. Obrovskou dávkou technického death metalu nás nabili francouzští Gorod. Jejich složité kytarové vyhrávky se sice lehce ztrácely ve zvuku bicích, možná díky menším problémům s ozvučením, i tak však mnozí přihlížející žasli nad tím, co všichni členové na svých nástrojích zvládají. Další z legend z branže smrtícího kovu byli nizozemští Pestilence. Ti, stejně jako na jarních koncertech v Ostravě a Jaroměři, i v Josefově postavili svůj set především na průlomovém albu Testimony of the Ancients z roku 1991. Kytarista a frontman Patrick Mameli sice chvílemi nevypadal úplně zdravě, i tak nám Pestilence naservírovali porci valivého a řízného death metalu.

Mezi thrashmetalové fosílie letošního line-upu se dále zařadili američtí Sadus. Oproti mnohým dalším velkým jménům se zaměřili téměř čistě na svoji nejnovější desku The Shadow Inside. Sadus nám ukázali, že i ve třech se dá rozjet pořádná thrashová řežba. Na řadě byli celtic folk-blackoví vypravěči Primordial, jejichž koncertu by možná slušela trochu pozdější hodina, v noční atmosféře by jejich sáhodlouhé epické skladby jistě vynikly ještě více. I tak odehráli parádní set a jejich fanouškům tento drobný nedostatek vůbec nevadil. Vše poté směřovalo k velkému finále. Po sedmi letech nás poctili svou návštěvou blackmetaloví „císařové“ Emperor. Svůj playlist kapela rovnoměrně naplnila dvojicí kultovních alb In the Nightime Eclipse a Anthems to the Welkin at Dusk. Jako jedni z mála blackmetalových velikánů nepoužívají Emperor corpsepaint, hrotové nátepníky ani jiné typické doplňky. Při vší formálnosti však jejich set působil až pekelně dokonale, když v pětičlenné sestavě servírovali jeden opus za druhým. Neskutečnou show si přichystali metalcoroví The Dillinger Escape Plan. Jejich koncert se mohl zdát jako jeden velký chaos, když kapela během svého setu propojovala metalcore, grindcore, elektronickou hudbu i jazzové prvky. Touto pestrou a proměnlivou žánrovou směsicí, v kombinaci s údernými blast beaty, plamenomety a neskutečným nasazením, kdy frontman Dimitri Minakanis a Ben Weinman neúnavně běhali po pódiu, kapela fanoušky doslova smetla. Navíc téměř celý repertoár tvořilo veleúspěšné debutové album Calculating Infinity.

Velké finále obstarali polští Behemoth, v posledních letech snad nejskloňovanější blackened deathmetalová formace. Na Emperor’s Square nebylo téměř k hnutí, pódiu dominoval obrovský znak z nejnovější desky Opvs Contra Natvram skládající se z obráceného kříže, trojúhelníku a mýtického monstra Uroborose. Na úvod jsme opět sledovali na bílé oponě siluety čtveřice hlavních aktérů v čele s Adamem „Nergalem“ Darskim. Vedle kultovních opusů jako Ora Pro Nobis Lucifer, Ov Fire and the Void nebo Chant for Eschaton 2000 Behemoth oprášili i dlouho nehrané starší skladby jako Cursed Angel of Doom, Christians to the Lions nebo No Sympathy for Fools. Kytarista Seth a basák Orion často vcházeli na vyvýšené plošiny na stranách pódia, z Nergala sršelo jeho osobité charisma, kdy kupříkladu při zvolání „Hail Satan!“ poděkoval obrovské legii svých fanoušků za neutuchající podporu. Parádní světelná show a salvy plamenů tohle velké finále jen tučně podtrhly. Behemoth se rozloučili až rituální skladbou O Father O Satan O sun. Program na hlavních pódiích nakonec uzavřela americká speedmetalová legenda Heathen, což je druhá kapela kytaristy Leeho Altuse (Exodus). Kombinací svižných a řízných skladeb, vybraných především z dosud poslední desky Empire of the Blind, kapela vyždímala z fanoušků poslední zbytky sil, které uplatnili v moshpitu a nějakém tom „surfování“. Úplnou tečku za festivalem pak napsala italsko-norská blackmetalová formace Darvaza na Obscure Stage.

Text: Mates Šimek, foto: Jakub Smolík