Rock In Town v Josefově a Moravském Krumlově napsal svoji další kapitolu s nabitou sestavou

Oproti loňskému ročníku se tentokrát počasí umoudřilo a kapely a fanoušky nesužoval déšť jako loni, mnozí ovšem zejména večerní nízké teploty nepodcenili. Roli moderátora celé akce si vzala na starost Annabelle Fárová, kterou dobře známe z Rock Rádia. Vše vypuklo už ve dvě hodiny odpoledne, kdy celou akci odstartovala osmičlenná slovenská kapela Heľenine oči z Prešova. Každý ze členů byl před svým příchodem na pódium představen a hned poté rozjela kapela sérii svých vtipných písní úvodním songem Kalória. Zpěvák Martin Mihalčin se pokoušel roztancovat a rozhýbat fanoušky v předních řadách, během koncertu nešetřil vtipnými poznámkami. Během skladby Profesionál si přinesl dřevěné štafle, se kterými přelezl zábranu a chvíli tak strávil přímo před pódiem. Viděli jsme též několik sól na pozoun a trubku. Při další humorné skladbě Marianna se Martin pokoušel s fans před pódiem rozpoutat jakousi opileckou chůzi, což též mnohé pobavilo. Kapela nás pozvala na svůj festival Helfest, který pořádá v srpnu doma v Prešově. Na konec si Heľenine oči nechali svoji největší hitovku Naka a neméně známou Obchádzku, ve které si dělají legraci ze stavby obchvatu kolem svého domovského města.

Dále nás čekala stále populárnější maskovaná formace Panoptiko. Na pódiu měla kapela připravenou projekci, která běžela na dvou LED panelech stylizovaných zdobnými rámy do obřích obrazů. Vpředu měl multiinstrumentalista Baron von Telephon připraven svůj hudební arzenál. Právě on po intru v podobě skladby Mein Herz Brennt (Rammstein) jako první nakráčel na pódium a kapela spustila úvodní song Ďábelský bál. Na tomto pomyslném bále nás poté přivítal zpěvák Lord Panoptik, který často označoval fanoušky za své dvořanstvo či arcirockerstvo. Baron během koncertu střídal nástroje jako housle, trubku, akordeon či banjo. Pozvání na výstavu obrazů zase značilo hitovku Vernisáž. Chytlavé refrény a úderné tempo už rozezpívaly a rozhýbaly početnou masu fanoušků v předních řadách. Došlo i na pistolnický duel Lorda s Baronem během songu Prokletý Marsh. Koncert Panoptika spěl do svého finále, výzva ke společnému tanci značila, že následovat bude hitovka Poslední tango. Všichni členové kapely nám poté byli představeni a Panoptiko zakončili svůj koncert neméně známou peckou Bathory.

Nyní se na pódiu připravovali Dymytry, kteří společně s Morčaty na útěku byli oznámeni o něco později než ostatní kapely. Po přestavbě pódia s prvními tóny songu Právo volby z nové desky V dobrým i zlým už bylo před pódiem pořádně husto. Frontman Vašek Noid Bárta po následné další nové skladbě Digitální tráva představil celou kapelu. V průběhu skladby Revoltér se kytarista Jirka Dymo Urban omylem praštil do hlavy o část konstrukce pódia, po rychlém ošetření se naštěstí neotřesen vrátil zpátky. Noid se též v jednom momentě spletl v tom, která skladba měla následovat, tyhle humorné momenty ovšem ke koncertování patří. V akustickém provedení Dymytry zahráli titulní song své nové desky, prostřednictvím kterého poděkovali fanouškům za podporu kapely v nedávných těžkých časech. Bubeník Miloš Meier poté dostal prostor pro své parádní sólo. Během singlu My ještě nechcem jít mnozí fanoušci sborově s kapelou zpívali emotivní refrén, ostatně jejich vokální podpora byla po celý koncert dobře slyšet. Noid si tradičně vyžádal taneční kreaci o čtyřech krocích doleva a doprava během hitovky Ocelová parta, chorály přihlížejících nechal vyniknout při neméně známém Černobylu. Kapela poděkovala fanouškům za parádní atmosféru, za podporu pak letěla slova díků k promotérské agentuře ZL Production a technickému týmu. Následovalo pozvání na srpnovou akci Dymytry Sabat a koncert Dymytry uzavřeli hitovkou Strážná věž.

Na pódiu se nyní připravovala brněnská čtveřice vtipálků Morčata na útěku, jež byla do line-upu připsána o něco později. Tradičně nechyběly humorné rekvizity, jako dvojice podstavců s vyobrazeným holým pozadím nebo disko koule s umělým pánským přirozením, zavěšená na sestavě bicích. Úvod tradičně proběhl tak, že celá kapela, zahalená v kapucích, přišla na pódium se zvednutými záchodovými štětkami za znění intra, načež spustila úvodní song Bych blil. Frontman Roman Yetty Kobler ani jeho kolegové nešetřili pořádně peprnými a vtipnými průpovídkami, jak mezi sebou, tak směrem k fanouškům – jak mají ve zvyku. Z novější tvorby kapela zahrála songy jako Thajská, Na prdel, Hledá se děda nebo Závit, každou skladbu Yetty po svém okomentoval. Mnozí fanoušci nejen v předních řadách z těchto průpovídek často až slzeli smíchy, o legraci během koncertu tedy opravdu nebyla nouze. Ze starší tvorby vytáhla Morčata na útěku skladbu Kakala, na závěr si poté nechala neméně vtipnou Šalinu, což je jeden z mála jejich ryze autorských songů. Chybět ovšem nemohla závěrečná hitovka Twaylayt, kde si kapela dělá legraci z podobně pojmenované filmové ságy.

Do akce nyní šli legendární Arakain, kteří měli k dispozici salvu plamenometů v přední části pódia a sestavu LED panelů, na kterých během řady skladeb probíhala projekce. Sálající ohně přišly vhod, jelikož teplota vzduchu začala pomalu klesat. Po úvodní pecce Síť z poslední desky následovala starší skladba Rám křivejch zrcadel. Frontman Honza Toužimský poté pozdravil fanoušky a často je hecoval ke zpěvu a tleskání, což mu mnozí ochotně splnili. Pokračovalo se i pomalejšími, avšak údernými hitovkami Malá a ztracená a Hlas krve. V setlistu nechyběl ani dosud nejnovější singl K zemi přibitej, mohutné sborové zpěvy fanoušků na Honzův pokyn vynikly při hitovce Paganini. Mnozí si zaskákali při hitovce Ďábelská hra, na závěr koncertu si Arakain nechali své nejznámější skladby. První z nich byla Princess, sborové ono známé „Co je?“ předznamenalo neméně oblíbený song Proč. Na závěr se s námi Arakain rozloučili tradiční peckou Apage Satanas. Honza ještě představil všechny členy kapely, poté se se slovy díků všichni odebrali do backstage.

Velké finále patřilo kapele Škwor. Ta měli tradičně za sebou obrovskou LED stěnu, na které probíhala pestrá projekce. O pořádnou nálož světelných efektů se postarala čtveřice sloupů se světelnými panely před ní. Škwor svůj set začali titulní skladbou své poslední desky Sobě věrnej, vzápětí následovala hitovka Kámen. Frontman Petr Hrdlička poté pozdravil fanoušky a rýpl si do teplotních podmínek svých dosavadních letošních venkovních koncertů. Během songu Když vlky žene z lesů hlad se poprvé rozjely ohně v zadní části pódia, na projekci jsme mohli pozorovat zuřící bouři. Petr opakovaně děkoval fanouškům za podporu a často si též vyžadoval jejich vokální podporu. Relativně brzy přišla na řadu jedna z největších hitovek Mý slzy neuvidíš, během které se rozjely plameny i v přední části pódia, což mnozí fanoušci vzhledem k nízké teplotě ocenili. Petr též přiznal, že v mládí byli on i jeho dlouhodobí kolegové pořádná divočáci, což stvrdili novějším songem Kolikrát. V akustické verzi jsme slyšeli skladbu Zapomenutý hříchy. Škwor též vyjádřili úctu kapele Olympic, se kterou hráli o týden dříve v Jihlavě. Po doznění skladby Pravda bolí pozval Petr všechny fanoušky na další zastávky šňůry Rock In Town a také na megakoncert Škworu do O2 universa, který je v plánu 5. prosince. Sborové zpěvy celého areálu vynikly během hitovky Pohledy studený a koncert spěl pomalu do svého závěru. S posledními tóny jedné z nejnovějších skladeb Příkaz zněl jasně kapela odešla z pódia a na projekci se postupně rozsvítily nápisy: „Jste tam ještě?“, „Chcete ještě jeden?“ a „Neslyšíme vás!“ To způsobilo hromadný aplaus přivolávající Škwor zpět na pódium a následovala hitovka Síla starejch vín, jejíž refrén ke konci nechala kapela fanoušky několikrát přezpívat. Na samotný závěr pak přišla nejznámější skladba kapely Sraž nás na kolena. Refrén si opět nakonec dali fanoušci sami, a to byla tečka za tímto parádním rockovým večerem v josefovské pevnosti.

Text: Mates Šimek, foto: Jiří Kunčík