Finální den festivalu Masters of Rock: Rage odehráli koncert za doprovodu orchestru, závěr patřil legendě Accept

Vysoké teploty nadále sužovaly fanoušky, kapely i pořadatele, všichni ovšem zmobilizovali své zbývající síly. A tak jsme mohli do posledního dne vykročit s italskou gothic rockovou kapelou Blax, jež nám přehrála celé své debutové album Meravilia. Po pěti letech od své poslední návštěvy nás do pravého poledne bavila slovenská Symfobia. Tato symphonic metalová šestice k nám dorazila s novými akvizicemi na postech zpěvačky, kytaristy a baskytaristy, a vedle materiálu z obou studiových alb nám také naservírovala svůj nejnovější singl Karma.

Poté přišel na řadu další z mnoha oslavenců, a to mezinárodní čtveřice Tri State Corner, která jede svou dvacátou koncertní sezónu s příjemným „bouzouki-rockem“, jak svou hudbu nazývají. V padesátiminutovém setu nám tito sympaťáci hráli především skladby ze svého staršího alba Home. Dále nás čekali o dekádu mladší Švédové Eleine a jejich vytříbený symphonic metal. Stejně jako při jejich loňském koncertě v Praze nám i tentokrát přehráli značnou část své nové desky We Shall Remain. Zpěvačka Madeleine Liljestam ocenila fanoušky, kteří podpořili kapelu pod pódiem i ve vedrech, která panovala.

První tvrdší nedělní kapelou byli němečtí metalcoristé Annisokay. Ti přirovnali svůj koncert k jedné velké BBQ party. Dle svých slov při koncertech zapomínají na všechno zlé ve svých životech, s čímž my rádi souhlasíme. Svou údernou metalcorovou tvorbou, a hecováním frontmana Rudiho Schwarzera ke skákání do rytmu a k moshpitu, vytvořili Annisokay před pódiem velmi slušnou vřavu. Coververzí skladby One Step Closer od Linkin Park jsme vzpomněli na zesnulého zpěváka Chestera Benningtona, koncert kapela zakončila songem STFU.

Dále jsme přivítali švýcarské Delain, symphonic metalovou veličinu, která se u nás objevila poprvé od svého návratu na pódia, a to s novou zpěvačkou Dianou Leah a s deskou Dark Waters. Diana přiznala, že je pro ni důležité, zda tvorba kapely k jejím fanouškům promlouvá, odpovědí jí byl souhlasný aplaus. Ocenila též všechny přítomné za to, že po třech nabitých dnech mají ještě energii. Delain neopomněli ovšem ani starší tvorbu, takže jsme slyšeli hitovky jako Get the Devil Out of Me, The Gathering nebo závěrečnou We Are the Others.

V tradici koncertů doprovázených orchestrem letos pokračovali němečtí heavymetaloví velikáni Rage. Jejich set doprovázel známý Lingua Mortis Orchestra. V tomto majestátním spojení odehrála kapela značnou část své desky XIII, velmi brzy po začátku přišla na řadu například hitovka From the Cradle to the Grave. Frontman Peavy Wagner si několikrát během koncertu vyžádal aplaus pro orchestr a také pro zvukaře, který odvedl skvělou práci – všechny nástroje byly krásně slyšet. Na konci koncertu jsme kapele sborově pomohli v refrénu hitovky Higher Than the Sky.

Dalším velkým jménem v line-upu byl kytarista K.K. Downing, dlouholetý člen Judas Priest, se svým parťákem, zpěvákem Timem „Ripperem“ Owensem a projektem KK’s Priest. Naše očekávání byla naplněna do puntíku. Mezi dvěma plachtami s překříženým kladivem a kytarou vynikala projekce, kde jsme viděli mnohé archivní záběry z Downingových nejlepších let. Sestava plamenometů v přední části pódia vysílala mohutné ohnivé sloupy. K.K. nenechal nikoho na pochybách, že stále má dostatečný drajv, elán a inspiraci pro novou tvorbu, neúnavně sázel jedno parádní sólo za druhým. Vedle dvojice jeho desek samozřejmě došlo i na skladby z již zmíněné priestovské éry, takže songy jako Ripper, Night Crawler, Burn In Hell, Hell Patrol nebo Breaking the Law byly samozřejmostí. Vedle poslední zmíněné jsme též podruhé za festival slyšeli skladbu Victim of Changes, kterou kapela koncert zakončila.

Festival spěl do svého úplného finále. Prázdné místo po kapele The Rasmus, která nemohla dorazit, převzali švédští Amaranthe se svou jedinečnou kombinací tří různých typů vokálu a chytlavým metalem vyšperkovaným pestrými samply. Kapela tentokrát sáhla především do novější tvorby, včetně letošní desky The Catalyst, ze které brzy po úvodní hitovce Fearless vytáhla singl Damnation Flame. Svou chytlavostí a energií se kapele povedlo vytáhnout z fanoušků poslední zbytky sil a rozhýbat je, jelikož řada svižnějších songů jako Digital World, Maximize nebo Call Out My Name k tomu prostě vybízela. Svůj hlasový rozsah předvedla zpěvačka Elize Ryd zejména během balady Crystalline, ke konci koncertu jsme se pak dočkali nezbytné hitovky The Nexus, či závěrečné Drop Dead Cynical.

Celý festival poté zakončila německá heavymetalová legenda Accept. Během příprav se pódium pomalu měnilo v továrnu. Po stranách bicích zdobily stage konstrukce ze samohybných ozubených kol, kovové klece a série světelných sloupů. A jak už to Accept mívají ve zvyku, začali tím nejnovějším ze své tvorby, a sice dvojicí skladeb z letošní desky Humanoid. Nestárnoucí frontman Mark Tornillo, který je čerstvým sedmdesátníkem, stále zpívá jako dobře nabroušená pila, poslední původní člen, kytarista Wolf Hoffmann, nešetřil parádními sóly. Druhá polovina koncertu pak patřila těm největším hitům kapely, areálem například zarezonovaly Princess of the Dawn, Metal Heart, Fast as a Shark nebo přídavek v podobě Balls to the Wall. Accept se s námi rozloučili skladbou I’m a Rebel – a to už byla definitivní tečka za oslavou dvacátých narozenin festivalu Masters of Rock.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda