Skupina Kabát oslavila v Pardubicích pětatřicet společných let

Muzikanti si letos opět uspořádali pódium tak, aby je fanoušci mohli v průběhu koncertu vidět takříkajíc ze všech stran. Ze středu pódia vedlo zhruba do poloviny arény dlouhé molo osazené po obvodu světlomety, na jehož konci byly připraveny stojany s mikrofony. Ty stály i na dalších dvou stranách pódia a po celé této robustní konstrukci se kapela, samozřejmě krom bubeníka Radka Hurčíka, průběžně pohybovala. Se spuštěním intra se spustily dolů i světlomety nad středem pódia a Kabát svoji show odstartoval skladbou Brousíme nože, při které mnohým jistě naskočila vzpomínka na letošní zlaté hokejové mistrovství světa. Výbuch pyrotechniky následně uvedl starší říznou skladbu Porcelánový prasata. Frontman Pepa Vojtek poté pozdravil fanoušky a na divoká devadesátá léta jsme spolu s ním zavzpomínali hned vzápětí songem Rumcajs miloval Manku. Před hitem Malá dáma, se kterou se kapela účastnila soutěže Eurovision 2007, Pepa vtipně a ironicky připomenul skutečnost, že ve Finsku tato skladba skončila na posledním místě s jediným bodem.

Během večera přišel čas i na nadpřirozené bytosti, které byly inspirací pro skladby Don Pedro von Poltergeist nebo Kalamity Jane. Zvuky rozjíždějícího se vlaku zase předznamenaly hitovku V pekle sudy válej, při které se celá kapela přesunula na konec mola, kde odehrála ještě skladby Bruce Willis, Starej bar a Stará Lou. Ke konci druhé jmenované dala kapela fanouškům možnost zazpívat si samostatně prakticky celý refrén. Projekce následně zobrazovala válečné pole, bylo slyšet sirény a výstřely z děl, což bylo součástí intra ke krásnému songu Valkýra, který zpívá baskytarista Milan Špalek. Poté následovala neplánovaná pauza z důvodu menších potíží s nazvučením. Ty naštěstí neměly dlouhého trvání, a tak jsme se hned nato s kapelou ocitli Dole v dole. Atmosféru dotvářely plameny šlehající po stranách mola, které poté zrcadlila i projekce. Dalším songem v pořadí byl totiž úderný vál Go Satane Go.

Při tomto koncertu se dle Pepových slov obrazně cestovalo, a to Na sever při stejnojmenném songu, na západ s Western Boogie nebo na východ s Burlaky. Nechyběla krásná balada Houby magický, při které se po celé aréně rozsvítily telefony fanoušků, což vytvořilo krásnou světelnou kulisu. Stejně hezký pohled se kapele naskytl i při skladbě Bára, kterou věnovala všem dívkám tohoto jména. Koncert spěl do svého závěru, na Pepův dotaz, zda i přes podzimní období zde má někdo Žízeň, zazněl souhlasný aplaus. A po této hitovce, kdy celá aréna několikrát skandovala „Žízeň!“, následovala krátká pauza. Tu utnuly první tóny kytar, které předznamenaly přídavek v podobě skladby Banditi di Praga, během které bylo na projekci laserem postupně „vypáleno“ logo stejnojmenné desky. Kapela poté poděkovala všem příchozím a díky poslala také svým technikům a celému organizačnímu týmu. A s přáním toho, aby všichni byli v „Pohodě“, spustila následně tuto hitovku. Tečkou za tímto vydařeným koncertem byl závěrečný song Kdoví jestli.