Dark Tranquillity v Praze nadchli fanoušky novým albem Endtime Signals

Už poměrně hustě zaplněný sál přihlížel koncertu německých Hiraes. Deathmetalová pětice v čele s charismatickou zpěvačkou Brittou Görtz vše rozpoutala úvodní peckou Through the Storm z nové desky Dormant. Její hromující growling v kombinaci s říznými a zároveň melodickými kytarovými riffy a kulometně rychlými kopáky byl řádně divokým startem této akce. Kapela nám později připomněla vydání již zmíněné desky a pozvala všechny po svém koncertu do předsálí na setkání. Hiraes se s námi rozloučili pomalejší skladbou Undercurrent a na řadě byli finští Wolfheart.

Pódiu vévodil mikrofonový stojan se zavěšenou losí lebkou s parohy, další dvě srnčí lebky zdobily stojany po stranách. Wolfheart začali úvodní skladbou Strength and Valor ze své první desky Winterborn. Mnohé další pestré skladby začínaly akustickými intry, kapela kombinovala melodické a složité kytarové vyhrávky a growling s čistými vokály. Často se střídaly rychlé i pomalé pasáže a celkově Wolfheart nabídli velmi tajemný a dynamický hudební projev. Skladbou Evenfall připomněl frontman Tuomas Saukkonen nově vydanou desku Draconian Darkness. V jejím průběhu si od fanoušků vyžádal moshpit, ti mu jeho přání ochotně splnili. S dozněním posledních tónů další nové skladby Grave zmizeli Wolfheart beze slov z pódia.

Portugalští Moonspell nás poctili svou druhou letošní návštěvou. Frontman Fernando Ribeiro se chopil svého mikrofonu na podstavci zdobeném pentagramem a spustil hitovku Opium. Jeho nezaměnitelný vokál a hutné kytarové riffy dotvářely atmosféru tajemné a temné noci, před skladbou Night Eternal označil tuto koncertní noc za tu, která patří pouze nám. Klávesista Pedro Paixão střídal svůj nástroj s kytarou, kupříkladu při rychlejším songu Finisterre. Hned při následném Everything Invaded nechal Fernando celou první sloku zpívat fanoušky, které se často snažil hecovat. Vyžádal si též aplaus i pro ostatní tři aktéry tohoto večera. Koncert spěl ke svému závěru, během skladby Alma Mater se fanoušci sborově připojili k refrénu této hitovky. Moonspell uzavřeli další ze svých rituálů svojí nejznámější peckou Full Moon Madness.

Finále akce mohlo začít. Dark Tranquillity měli na pódiu umístěnou trojici LED panelů často zobrazujících stejné motivy jako ve videoklipech k jednotlivým skladbám. Stála zde též mohutná konstrukce s několika sadami světlometů, které vytvářely opravdu pestrou světelnou show. Poté, co sál potemněl, odstartovala kapela svůj set skladbou The Last Imagination z nové desky Endtime Signals, která tvořila většinu setu. Frontman Mikael Stanne se často pohyboval v těsné blízkosti fanoušků, díky dobrému nazvučení zde krásně vynikaly melodické vyhrávky obou kytar i kláves. Na celé kapele bylo patrné, jak si hraní naživo užívá, úsměvy rozhodně nikdo nešetřil. V jednom sledu zazněly hitovky Cathode Ray Sunshine a Atoma, Mikael připomněl první koncert kapely u nás před třiceti lety a na jeho dotaz, zda u toho někdo z fanoušků byl, se překvapivě i několik takových ozvalo. Pokračovalo se skladbami zejména z novějších desek, kapela však vzpomněla skladbou ThereIn i na album Projector z roku 1999 nebo i na o rok mladší album Haven prostřednictvím songu The Wonders at Your Feet. Mikael poté představil celou kapelu a Dark Tranquillity se s námi rozloučili dvojicí hitovek Lost to Apathy a Misery’s Crown. Všichni si ještě šli s fanoušky podat ruce a přislíbili návrat od Česka v příštím roce. A my už teď můžeme prozradit, že se s kapelou potkáme v červnu na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí.