Traktor: Jasná volba pro myšlenku o šachovém poli

Jakou posloucháte muziku v kapele? A jak vás případně ovlivňuje?
Martin: My posloucháme, řekl bych, každý jinou muziku. Kluci mají oblíbené kapely, já třeba zase nějaké jiné, ale vzájemně se nám všechny líbí, protože mají určité společné jmenovatele. Poslech oblíbenců člověka rozhodně nějak ovlivňuje, aniž by si to ale uvědomoval.
Karel: Hudba to jsou obrovské emoce. Ty vnímáš, ať je jakákoli. Může to být symfonie, může to být hard rock, tvrdej nářez, prostě cokoliv. A pokud emoce přijmeš, nejde z toho čerpat nějakým zištným způsobem, ale určitě tě to podprahově dokáže šťouchnout zevnitř. K těm oblíbeným kapelám mohu jen potvrdit Martinova slova.

Když jste na turné…posloucháte muziku, nebo sedíte a vymýšlíte nové písničky, nebo spíš relaxujete?
Martin: Čas mezi jednotlivými koncerty je spíše o uvolnění a relaxu. A jak tohle každý provede, je čistě individuální. Určitě nemáme mezi koncertem v pátek a v sobotu ještě zkoušku….)))
Karel: Vymýšlení písniček při koncertování je nahodilé, třeba jen ve formě předání myšlenek a témat tak, aby se zapamatovaly a zálohovaly se na více místech (mozky). Skládání se nedá naplánovat.

Všiml jsme si, že s tebou, Martine, občas jezdí manželka na koncerty. Jezdí i s některými jinými z vás vaše partnerky?
Martin: Určitě. Některé jezdí podpořit, když to čas dovolí a některé se staly součástí našeho týmu. Za všechny můžu říct, že máme většinou už velké děti, takže jsme opět mladí a svobodní. (smích). Moje žena Petra se mnou jezdí a ráda, pokud má čas. A já jsem taky rád, protože podpora mé partnerky je pro mě hodně důležitá.

Jak to berou rodiny ostatních kluků?
Martin: Je potřeba velkého pochopení a tolerance, ale na druhou stranu holky asi ví, koho si braly, s kým žijí. Samozřejmě jsou rády, že se nám podařilo dosáhnout určité mety, a já si myslím, že si tu radost s námi užívají. Troufnu si říct, že je tomu tak u všech členů. My jsme jedna velká rodina a ta podpora je stoprocentní.

Co vy a sport?
Karel: Plavání. (smích) Ale už jsem nebyl dva roky v bazéně. (smích)…..Naším hlavním sportem je samotné hraní. To je ten náš největší fyzický záhul. Přes týden se pak každý z nás věnujeme svojí práci a čas, který zbyde, je spíše regenerační.

Kdo přišel na nápad uspořádat tak velké turné?
Martin: Tohle velké tour je dílem našeho bubeníka Pavla Balka a Honzy Lipperta ze ZL Production, kteří vymysleli tuhle krásnou jarní mašinérii, skvělou pro lidi, pro nás muzikanty, a zároveň pro podporu naší nové desky Šachoffnice.

Jak dlouho trvá takové turné připravit?
Karel: Velký nápad samozřejmě znamená také velkou přípravu, velké plánování a spoustu práce. Jde o spoustu myšlenek, které je nutno zhmotnit. A to je dlouhodobá záležitost. Tu dlouhodobost může demonstrovat už fakt, že předprodej na tour byl zahájen v začátku loňské festivalové sezony 2018, a to už muselo být vše ucelené. Takže cca rok před tímto datem se začaly dávat dohromady dvě zásadní vize – nová deska + velké turné. Termín natáčení nového alba byl stanoven na podzim 2018, bylo tedy jasné, co se bude dít na jaře 2019.

Kdo vymýšlí názvy desek? Máte je pojmenované například Alcatra’n‘z, Artefuck‘t nebo Šachoffnice…
Martin: Neřekl bych přímo vymýšlí, spíše máme nějakou vizi, kam by mohla deska směřovat, a pracujeme se se všemi vloženými myšlenkami, ze kterých pak rostou texty a název alba. Příklad – mou myšlenkou je Artefakt, to nás oslovilo do té míry, že jsme jej pasovali na název celé desky, a Karel už do toho pak dal to -fuck’t. Podobně mi upgradeoval Šachovnici na Šachoffnici. S Kájou hodně spolupracujeme, v dnešní době už je to plnohodnotný textař jako já, máme to padesát na padesát, co se týká autorství textů.
Karel: Volba názvu alba Šachovnice/Šachoffnice byla opět jasná při vyřčení myšlenky o šachovém poli, kdy se najednou otevřel obrovský prostor, ve kterém se toho dá k životu samotnému říct hodně moc.

Na to jsem se chtěl také zeptat – kdo píše texty. A muziku? Protože na deskách jste podepsaní prostě jako Traktor…
Karel: To ano, nerozlišujeme to. Každý má na té ose vzniku songu nějaké své místo, kde funguje.
Martin: Já třeba donesu nějaký nápad, melodii, zpěvnou linku, sled akordů s tím, že Karel s Pavlem se toho chopí, přearanžují a udělají z toho písničku.
Karel: Tohle máme pojmenováno jako primární aranže. Pak následují práce dalších na tzv. sekundárních aranžích, kdy má písnička už jasnou vizi. Paralelně s tím vším se pak samozřejmě pracuje na textech.
Martin: Všech nás pět se podílí na veškerých hudebních autorských záležitostech všech písní, někdo někdy víc, někdo někdy míň. Autorství pro nás končí, až když je song kompletně hotov.

Jako velmi mladí jste zakládali kapelu Wizard. Máte nějaké nostalgické vzpomínky, nebo už je to pasé? Stylem – teď máme Traktor, už si na to ani nevzpomeneme?
Martin: Pro mě byla kapela Wizard především první regulérní kapela, do které jsem nastoupil. Znamenala pro mě i odstěhování se za muzikou, kvůli kapele. Z Ostravy jsem se přestěhoval do menších Hranic, do přerovského okresu. Tam jsem potkal Káju, hrajeme spolu 28 let, jsme výborní kamarádi. A když se řekne Wizard, mám to spojené spíš už jenom s Kájou. Je to krásná vzpomínka na mládí, kdy jsme byli naivní, nezkušení, a to k té době patřilo. A myslím si, že by to tak mělo i zůstat. Takže my se k Wizardu nevracíme. Vzpomínám na něj rád a s úsměvem. Ale když jsme pak dali dohromady Traktor, byla to a je úplně jiná dimenze. Vším. Ti kluci, přátelství, přístup – a vidíš, že se to povedlo.

Máte nějakou vysněnou kapelu, kterou byste chtěli vidět, nebo už jste ji i viděli?
Martin: Já mám čtyři kapely, které mám hodně moc rád. Rush, které jsem ale nikdy neviděl. Pink Floyd, které jsem v originálním obsazení také neviděl. Viděl jsem koncerty Rogera Waterse a Davida Gilmoura, byly úžasné, ale to jsou už jen jejich sólové projekty. Miluju kapelu Extreme a taky jsem je bohužel neviděl. V České republice byli jen jednou, někdy před patnácti-dvaceti lety, ale to jsem ještě o nich moc nevěděl. A poslední, to mám z dětství – Electric Light Orchestra, ELO, Jeff Lynne, ty jsem viděl, a ty prostě miluju. Takže je to zajímavé, že poslouchám úplně jinou muziku, než kterou dělám. Ale kdybys to rozebral, tak tam z toho nějaké prvky možná jsou. Neříkám prvky stylu, ale prostě ta podprahovka, co říkal Karel. Mám spoustu dalších kapel, které miluju a které bych rád viděl: Aerosmith, Queen v původním obsazení, ale to už nejde. Miluju Beatles, a taky to už nejde.
Karel: Já jsem vždycky chtěl vidět U2 a jejich megakoncert. A podařilo se mi to dvakrát, jednou v polských Katowicích a jednou teď na podzim 2018 v Manchesteru. Jsou to neskutečné věci, co tam vytvářejí, a vidět je v akci se mi splnilo. Pak třeba plánuji koncerty na základě toho, koho objevím a kdo ve mně vyvolává stále silné emoce. Pak si říkám, že bych si na to i zašel. Aktuálně se teď chystám na Muse do Prahy nebo do Bristolu.

Turné bylo opravdu dobře navštěvované. Uvažujete, že byste příští rok vyprodali O2 Arenu?
Martin: Nepřemýšlíme o tom. Samozřejmě jsme se o tom s klukama bavili, spousta lidí nám říkala, ať to zkusíme, ale… V případě O2 arény by se nemělo hrát chvíli před a chvíli po, aby na ten koncert dostala chuť alespoň polovina návštěvníků, kteří například navštíví celé jarní tour. A to je docela svazující s ohledem na fakt, že nás živé hraní neskutečně baví. Z hlediska četnosti pak nechceme hrát deset koncertů a ani nechceme hrát sto koncertů. Chceme to udržet v průměru na těch šedesáti-sedmdesáti za rok.
Karel: O2 aréna nemůže být brána za nějaký koncertní horizont, vždyť ten prostor si může pronajmout každý, otázkou je jen, jak dopadne. Pokud však koncert v tomto stánku přijde na přetřes v rámci nějakého uceleného plánu, tour nebo strategie, tak si s tím určitě dokážeme poradit.

Kluci, my vám děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru na to velké finále v sobotu 23. března ve Foru Karlín.

Ptal se a fotil: Petr Dio