Manowar v Brně a Ostravě: Poslední boj je minulostí

Už při příchodu k pódiu (tedy spíše přiběhnutí, jelikož každý chtěl být co nejblíže) upoutala pozornost všech majestátní hradba táhnoucí se po celé délce pódia. Uprostřed měla jakousi obloukovou bránu, pod kterou seděl bubeník (mimochodem se na tomto postu nedávno odehrála změna). Ze stropu visela bílá plachta, která ji evidentně měla zakrývat, ale vidět přes ní bylo všechno. V osm mělo vše začít, ale podobně jako den předtím v Brně se čekalo téměř do půl deváté, zatímco pomalu pohasínala světla.

Setlist sestával zejména ze starších songů (jak už napovídal nápis Fans favorite only na plakátech), především z alb Warriors of the World a Kings of Metal. Nejprve přišly na řadu pomalejší kusy jako Call to Arms, při kterém hradby zaplnili vojáci ve zbroji, s meči a štíty, nebo Brothers of Metal, (zde došlo ke komické chvilce, kdy podprsenku, která nedoletěla až na podium, zvedl jiný fanoušek a trefil s ní Erica přímo do obličeje, což vzal jen s úměvem a vesele zpíval dál).

Hned od začátku bylo vidět, že valná většina přítomných znala texty a bylo zde i mnoho cizinců, především z Polska. V první řadě jsem též narazil na amerického metalistu z Colorada, který se zmínil, že má vstupenky na všechny koncerty tohoto turné, a pár Portugalců.

Následovala rozmanitější pasáž, kdy se například mezi rychlými Hand of Doom a House of Death vyjímaly pomalejší Swords in the Wind a Sons of Odin. Po celou dobu byla za hradbou k vidění obří projekce, která zachycovala opevněné hrady, ohně a různé bitevní vřavy, které často korespondovaly s texty (např. plavba vikingských drakkarů při Sons of Odin). Brzy nato vyšvihnul Joey DeMaio parádní basové sólo, kdy si i vyzkoušel, jak hlasití dokážou být čeští metaloví nadšenci.

Před přídavkem následovala dvojice nesmrtelných songů Kings of Metal, kdy zpěvák Eric Adams nechal pověstný konec refrénu říkající Manowar Kill na nás. Druhou kultovní věci byla Warriors of the World, kdy při slokách takřka utichlo vše kromě bicích a Eric nechal velkou část zpívat nás. Hradby byly opět zaplněny vojáky a každý z nich držel vlajku státu, ve kterých Manowar při tomto turné vystoupí, což bylo velice dojemné. Na projekci byli především fans, natočení z předchozích koncertů (na pravé straně byl po celou dobu koncertu kameraman) a při třetí sloce bylo vidět, že mnohým zde přítomným vyhrkly slzy, což mohlo být štěstím a zároveň smutkem, že šňůra této americké legendy se chvíli ke konci.

Poté, co jsme si vykřičeli přídavek, přišel zpět jako první Joey DeMaio a měl dlouhý proslov o tom, že je rád, jak se k nám sjeli lidé z různých zemí (z nichž už jsem některé zmínil). Vysvětlil, proč při svém turné nezahrnuli Polsko, a mimo jiné dodal, že máme být sami sebou, dělat to, co považujeme za správné a držet při sobě, což by mělo v metalové komunitě být samozřejmostí. Poděkoval také za obří podporu, které se kapele po celém světě dostává. Nato na sebe vyklopil celé pivo a celkem solidně poprskal lidi v první řadě.