Na osmém ročníku The Legends Rockfestu v Hořicích se loučila legenda Zemětřesení, festival přinesl českou rockovou klasiku i punkové oživení

The Legends Rockfest má několik typických symbolů: červeno-béžovo-černou grafickou výzdobu, sochu „paroháče“ vedle pódia či Masarykovu věž samostatnosti jako dominantu areálu. Již osmým rokem patří k Hořicím jako jedna z pravidelných akcí a mezi fanoušky je dobře známý i díky své pohodové atmosféře. Festival rovněž pořádá diváckou soutěž o nejoblíbenější kapelu – diváci hlasují vhazováním víček do připravených nádob označených jmény kapel.

Letošní novinkou bylo zvětšení plochy tím, že se festival konal v celém areálu U Věže, nikoli jen v jeho části jako dosud. V zadní části areálu tak vznikla cateringová oblast s nejrůznějšími stánky. Mohli jsme zde najít festivalovou klasiku jako nudle, masové směsi, obří langoše, ale také zmrzlinu, ledovou kávu, a především vynikající belgické hranolky s několika druhy domácích dipů (stánek v podobě trucku dokonce myslel i na takové detaily jako černá, červená a žlutá barva ubrousků ve stylu belgické vlajky). Také na ně byl pořádný nával. U vstupu do areálu se zase osvědčil nonstop stánek s jídlem i pitím, uvnitř byl pak areál zásoben pivem, nealko nápoje dodávala již tradičně Sodovkárna Koli Kolín, nechybělo ani víno a káva.

V pátek již po poledni postávali před vstupem do areálu nedočkaví návštěvníci. Brána střežená dvěma sochami orlů se otevřela kolem jedné hodiny odpolední a na pódiu se brzy začala chystat první kapela. Metanol obstarali úvod festivalu mladistvým rockem/metalem. Po nich to nekompromisně rozbalili alternativně-rockoví Cocotte Minute, jejich frontmen Martin Zeller byl k neudržení a dokonce si zasurfoval nad hlavami diváků na nafukovací černé labuti. Další byli neméně nekompromisní pankáči Plexis.

Jejich frontmana Petra Hoška jsme pak dokonce mohli vidět v publiku, když na pódium nastoupila velmi očekávaná formace Zemětřesení. Kvarteto Brichta/Doležal/Henych/Smetáček nese odkaz Jiřího Schelingera a letošní vystoupení po dvou českých open-air scénách a jedné slovenské jsou završením návratu jejich projektu při příležitosti 25. výročí založení. Zemětřesení nabídlo vysokou hudební kvalitu a právě o něm mnozí hovořili jako o vrcholu večera i celého festivalu. Během programu zazněly hudebně i textově vážnější skladby jako Galéra, Kartágo či Čas, ale také typické rozjuchané písničky schelingerovské „bubblegumové“ éry jako Co dělá Indián či Nám se líbí. Na konci setu Štěpán Smetáček na chvíli usedl za klávesy, aby podpořil jednoduché aranžmá písně Šípková Růženka, coververze Soldier of Fortune od Deep Purple. Během této skladby bylo ve vzduchu cítit něco zvláštního – projekt Zemětřesení končí, právě na tomto festivalu, právě touto písní.

Zcela jinou náladu ale následně vnesli Trautenberk, stále populárnější banda z Klatov. Kapela vystupuje v typických kostýmech, které evokují německé lidové kroje, a ve své tvorbě kombinují tvrdou muziku s humornými texty. Během koncertu si dokonce pozvali na pódium malého chlapce, kterého prý už „mají vyzkoušeného“, že jejich písničky umí, a společně zazpíval píseň Potužník senior. Trautenberk byli mimochodem objevem loňského ročníku festivalu a pro velký úspěch byli pozváni znovu – s úspěchem ještě větším. Skončili totiž velmi vysoko v diváckém hlasování. Ale nepředbíhejme.

Další velký kotel pod pódiem čekal na kapelu Traktor, která loni právě v Hořicích slibovala vydání nového alba Šachoffnice. Právě toto album s úspěchem představuje letos, a nejinak tomu bylo i v Hořicích. Traktor má oddané fanoušky, kterých je opravdu mnoho. Po dvou vítězstvích v diváckém hlasování let minulých útočili v tomto roce na hattrick.

Ale to už se nachýlila půlnoc, a přesto neměli natěšení fanoušci dost. Na pódiu se objevila Doga, která je již léta známá vtipným pódiovým ztvárněním některých svých písní. K tomu s sebou vozí soubor rekvizit, ve kterém nechybí toaletní papír či infuzní stojan se „zelenou“, ověšený podprsenkami. I v tuto noční hodinu fanoušci kapelu podpořili a zpívali s ní její přímočaré melodické písničky.

V sobotu se začínalo již v jedenáct, ale většina fanoušků s tím neměla problém. Na úvodní kapelu sobotního dne Vanaheim se shromáždil slušný počet návštěvníků. Kotel ovšem výrazně zhoustl při dalším vystoupení – kapela Alžběta je téměř místní, a tak dokázala areál velmi slušně zaplnit. Také v láhvi s jejím jménem přistála již v pátek spousta diváckých hlasů. Jeden z rekordů v návštěvnosti však určitě držel Komunál, který přilákal opravdu velké množství příznivců. Zpěvák Luboš Suchánek letos trochu změnil image a nevystupuje již v černé kápi, ale v jednoduché černé košili a kalhotách. Na působivosti vystoupení to však nijak neubírá, možná je to dokonce změna k lepšímu. Po koncertě se ochotně fotil s fanoušky v prostoru vyhrazeném pro autogramiády, které se na festivalu konaly pravidelně po jednotlivých vystoupeních.

Velmi sympatické vystoupení předvedl Vitacit, který měl na The Legends Rockfestu premiéru. Staronový frontman Dan Horyna působil velmi energicky, o pěvecké party se rozdělil se druhým zpěvákem Fanym Stehlíkem. Pořádně to pod pódiem rozproudili také Pipes and Pints. Mezi typicky českými rockovými partami působili trochu jako zjevení – dudy v rukou kapelníka Vojty Kaliny, anglicky zpívající irský frontman Travis O’Neill, spousta tetování, na oblečení i na bicích nápisy o ochraně zvířat a životního prostředí, čímž žije zejména bubeník Lukáš Vincour. Jejich muzika je velmi energická, bláznivá, punková, nasáklá keltskými vlivy. V Hořicích měli každopádně úspěch, jak bylo vidět na reakcích davu, dokonce se utvořil malý circle pit kolem Vojty Kaliny, který na chvíli seskočil z pódia do publika. Na konci vystoupení přinesl Travis irskou vlajku, do které se zabalil a nabádal fanoušky, aby nebrali svobodu jako samozřejmou věc – sám ví, že Irové si ji museli vybojovat.

Limetall je na rozdíl od předchozích dvou partiček v Hořicích poněkolikáté a jeho vystoupení opět slibovalo poctivý hardrock vedený chraplákem Fanyho Michalíka. Stálou bubenici Limetallu, čerstvou maminku Veroniku Mrázovou, momentálně zastupuje její neméně zkušený manžel Dalibor Mráz. Kapela vydala nedávno novou desku Znamení a ve svém setu namíchala nové písně se staršími osvědčenými jako Amerika, Posel špatných zpráv či Mayday. K novému albu se také vztahovala blesková soutěž na konci koncertu – moderátor Olda Tamáš pozval na pódium produkční Janu Hejčovou a střídavě házeli míčky do publika. Kdo chytil míček, dostal nové album Limetallu zdarma.

Krucipüsk nezklamal a potvrdil svou pověst kapely, při které se fanoušci mohou vyřádit, ale která zároveň dává do své tvorby trochu něco navíc. Nedávno navíc přibrali dvě hráčky na žesťové nástroje, což také přispělo k originalitě programu Krucipüsku. Došlo na známé hity jako Druide, Cirkus dneska nebude či Láska je k**va, ale i novější (Sine Amore Nihil) a úplně nejnovější (Country Hell).

Pod pódiem se shromáždil velký dav, který ovšem ještě zhoustl, když se začalo chystat vystoupení jednoho z headlinerů festivalu – kapely Škwor. Ta se po loňském koncertě v O2 Areně ke dvaceti letům existence pustila do nové etapy své hudební dráhy – do etapy stále velmi úspěšné. Škwor má hity, které stále výborně fungují – hned na úvod zazněla novější, ale známá píseň Kolikrát a nadšení fanoušků pokračovalo až k závěrečným největším hitům Síla starejch vín a Sraž nás na kolena. Při první jmenované zpívali všichni sborem, načež si kapela všimla nafukovacího jednorožce v publiku. Ihned si ho pánové vyžádali na pódium, a stejnou cestou – na rukou ohleduplných fanoušků – se bájný tvor vrátil zase ke svým majitelům.

S pokročilejší hodinou přišel čas na poslední vystoupení večera. Temnější texty kapely V.A.R. se hodily k tomuto času. Část fanoušků už po koncertě Škworu zalezla do stanů a chatek, mnozí však vytrvali a vyprovodili tak 8. ročník The Legends Rockfestu důstojně z pódia až do samého konce.

Před vystoupením kapely Škwor došlo na vyhlášení výsledků diváckého hlasování o nejoblíbenější kapelu festivalu. Letos, stejně jako v minulých dvou letech, na tento post dosáhl Traktor. Vzestupnou tendenci ukázal Trautenberk – po loňském pátém místě bral letos stříbro, třetí byl headliner Škwor. Vlajky s fotografiemi vítězných kapel jsou umístěny v areálu jako součást výzdoby.

Nezbývá než poděkovat organizátorům, manželům Zdeňkovi a Bobině Lhotovým i produkční Janě Hejčové, a také všem, kdo se na festivalu podíleli při jeho celoročních přípravách i na místě. A pochopitelně fanouškům, protože jsou to také oni, kdo dělá festival takovým, jaký je. Tak ahoj zase za rok U Věže!

Text: Sylva Kaplanová, foto: Honza Švanda