Jak náročné bylo dát ty desky dohromady? A kde nahráváte?
Bylo to úplně v klídku. Bylo z čeho vybírat, jelikož jsem měl velmi plodné autorské období a měli jsme materiálu dost.
Nahráváme u Rastyho doma. Studio je poměrně dobře vybavené – na to, že si ho vybudoval doma ve sklepě. Pro naše potřeby, jak na zkoušení, tak na nahrávání, je nadstandardně dostačující.
Také jsem slyšel, že váš frontman vyrábí kytary. To je určitě super mít někoho takového v kapele.
Prosím? A já si doteď myslel, že frontman jsem já? (smích).
Ne, vážně. Na to si nehrajeme. A ano, Rasty vyrábí kytary, a to velmi dobře. Sám mám od něj jednu na zakázku a dvě mi upravoval.
A ano, je to dobré mít takovýho panáčka v kapele, bez Rastyho by nebyl Parazit tím, čím je
Teď něco o tobě samotném. Co tě přimělo stát se muzikantem?
Chtíč, sluch, touha, zvědavost, rebelie atd. Taky legenda Katapult. Maminka nás s bráchou vzala v mých 11 letech na jejich koncert, a tam přišel asi zlom. To se bavíme o roku 1983, tedy v roce vydání desky Metalliky – Kill’Em All, pro mě zásadní desky spolu s Cowboys from Hell od Pantery, to bylo ale až v roce 1991.
Vyrůstal jsem na Beatles a na rock’n’rollu, a to v tobě zůstane a vezeš si to s sebou celej život. Můj starší brácha mlatil do kytary, a pak, když jsem byl na škole, můj spolubydlící vytáh kytaru. Prostě to bylo všechno se vším svázaný a propojený, a bylo jen otázkou času, kdy zmáčkneš to pomyslný tlačítko „start“ a začnou se dít věci, který skončí až šest stop pod zemí.
Tvoje předchozí kapela byla hodně úspěšná, mohla si zahrát i na Rock for People. Chceš to s kapelou Parazit dotáhnout taky takhle daleko?
Zahrát si na takovém fesťáku s parazitem? To je otázka. Jasně!!!
Kam to chci dotáhnout? Buďme realisti. V poklidu – kluby, menší kulturáky, tedy taková střední třída.
Už jste hráli s kapelama, jako jsou např. Arakain, Alkehol nebo Doga. Jaká to byla pro vás zkušenost?
Logicky velká. Především co se týče aparatury, ozvučení, profesionálního zázemí, a hlavně, co si budeme povídat, zkušenost s větším publikem.
Jinak ať naši velikáni prominou, nějak zvlášť velké vzory pro mě nebyli – s výjimkou Arakainu, na těch jsem vyrůstal. Takže se občas můj kytarový rukopis potká s Urbanovým, ale tomu neutečeš. Ale otázka zněla – zkušenosti, takže jednohlasně za celou kapelu: ano, velká zkušenost to rozhodně byla.
