Delain a Arkona pořádně rozpohybovali fanoušky v pražské Akropoli

Díky uspořádání pódia byli ti v předních řadách téměř v kontaktu s oběma kapelami, což je jednou z předností akcí konaných v takovýchto menších prostorách. Přesně na čas sál potemněl a na pódium se pomalu přikradli všichni členové Arkony. Poslední se jako vítr přiřítila Masha „Scream“ Arkhipova. Ne nadarmo je jednou z nejznámejších metalových frontwomen, a to i díky bravurně zvládanému growlingu i čistému vokálu, které ve většině písní prostřídává. Koncert byl uveden jedním z nejznámějších songů kapely – Goi, Rode Goi!

Masha občas využívala i buben přidělaný k mikrofonovému stojanu, v jehož popředí se tyčila býčí lebka s rohy. Vladimir Reshetnikov zase prostřídával dudy a flétnu. Celý pětapadesátiminutový set byl velmi rozmanitý a při rychlejších pasážích často pobízeli Masha se Sergeiem (kytarista, který je též jejím manželem) přítomné ke skákání a tancování. K tomu nebylo třeba dlouze pobízet. Valná část fanoušků na ploše byla téměř neustále v pohybu, zatímco mnoho dalších přihlíželo i z balkonu. Setlist byl celkem rozmanitý, dostalo se i na loňské album Khram a ty největší pecky jako Yarilo a Liki Bessmerthnykh Bogov, které přišly na řadu zhruba uprostřed setu.

Delain měli pro fanoušky připraven hodinu a půl dlouhý set, do kterého zařadili i řadu songů, které několik let nehráli. Do tohoto času se vešlo 17 skladeb, zkombinovaných tak, že ze všech pěti vydaných alb se dostalo aspoň na jednu. Zatímco se tato pětice formovala na pódiu, hned první tóny kytary Tima Somerse napověděly, že si na začátek dáme pecku Invidia ze druhého alba April Rain. Jeho titulní song následoval.

Brzy došlo i na první singl z letošního EP Hunter’s Moon, tedy Masters of Destiny, ke kterému byl natočen velmi úspěšný videoklip. Navíc Delain zahráli i dva nové singly Burning Bridges a One Second. Ty budou součástí příštího, v pořadí šestého alba, jehož termín vydání zatím neznáme. Další novinkou z tohoto byl i song Let’s Dance, po němž zpěvačka Charlotte Wessels ocenila, že ji celý sál podporoval ve zpěvu. Mezi písněmi byl často na celé kapele vidět úžas z podpory fanoušků, kterou vyjadřovali svým aplausem. Zejména Charlotte a Timo byli z toho často v úžasu. Tato radost byla samozřejmě oboustranná.

Timo si střihnul několikaminutové kytarové solo a poté dal prostor bubeníkovi Joeymu de Boerovi. Ten v Delain hraje sice teprve druhým rokem, ovšem jeho hra je strojově přesná a je potřeba říct, že Delain si nového člena své sestavy vybrali dobře. Po krátké pauze přišel čas na to nejlepší na závěr. Nejprve byl na pořadě song Hands of Gold, kde Timo i s baskytaristou Ottem ukázali, jak se umí opřít do pořádného growlingu. Po následné Not Enough přišel na řadu známý song Don’t Let Go, následovala ho další pecka The Gathering, v závěsu za ním Fire with Fire a celé to uzavřela skladba We Are the Others. Ta je podle slov Charlotte o nás všech, kteří se nějakým způsobem vymykáme standardům současné společnosti a jdeme si vlastní cestou. Následovalo dlouhé loučení za bouřlivého aplausu. Jak jsem psal již výše, velká spokojenost byla na stranách kapely i fanoušků.